5BV ... závod dvojic, jejichž snahou je v co nejkratším čase zdolat 5 Beskydských vrcholů.
Já (šela) s Palem Holců jsme se rozhodli, že do toho půjdeme za „Team jak sviňa“ místo původně nominovaných Ludi s Řepou.
V pátek večer nás Oli krmí špagetama, dělá rohlíky ze šunkou, bereme gely, ionťáky, čelovky, mapu, hole atd. a vyrážíme na základnu do Mostů u Jablunkova. Cestou se mi Palo chlubí jak to vychytal, že prý nebere vůbec batoh a vše bude mít v ledvince.
V 22hod se dozvídáme první vrchol a spolu s cca 230 dvojicemi jdeme do akce. Ještě se trochu zdržujeme na základně hledáním kartičky, kde nám budou zaznamenávat jed. časy na vrcholech, neb se nám podařila vytratit. Prvním kopcem je Gutský vršek. Je to někde mezi Javorovým a Prašivou a jako nej varianta postupu se zdá být podhůřím do Gutů a pak k vrcholu. Běžíme ( no spíše velmi pomalu klušeme) do Jablunkova, a Palo si neustále spravuje maxi ledvinu, která mu při běhu sjíždí. Po cca 5km odbočujeme na Milíkov, Palovu ledvinku vyprázdňujeme a schováváme do příkopy u cesty. Pak poprvé trošku kufrujeme, probíháme přes Oldřichovice do Gutů. Kromě debat o tom, že nechápem, jak někdo může běžet 48hodinovku a ještě na 200m ovále neustále upozorňuji divocha Pala „zpomal, nezvedej tak nohy, svěs ruce“. Odtuď pak zapojujeme hole a rychlým krokem míříme ke Gutskému vršku. Ještě jedno malé bloudění a něco po 1 jsme tam. Jsme zde 4 a nechápeme, že první už tu byli před 40 minutami. Je fakt, že se zde dalo dojít i kratší cestou (my jsme si ale řekli, že se v té tmě budeme radši držet značek), bylo nějaké bloudění, neustálé vytahování mapy apod. ... takže tu velkou ztrátu si pěkně zdůvodňujeme ;-)
Dozvídáme se druhý vrchol, Travný. Scházíme do Řeky, tam opět trochu kufrování a pak prudce stoupáme na Ropičku. Znovu se potkáváme s dvojicí, kterou už jsme potkali v prvním vršku. Je to P.Míl s D.Kolouchem, kde prvně jmenovaný má evidentní zk. s orientačním během ... prostě vteřinu kukne do mapy a jde. Ve stoupání klukům mizíme a jsme na Ropičce. Odsud po zelené 7km klesání na Morávku. Opět to není nejkratší varianta, což se potvrzuje těsně před Morávkou, kdy znovu dobíháme jdoucí dvojici P+D. Jdeme přes Morávku s nimi a pak kousek skrz lesy, mimo značku až na zelenou značku na Travný. Tady nám Petr říká teď už nemůžete zabloudit ... no a my do prudkého stoupání zrychlujeme a pak klasicky „Palo už jsem dlouho neviděl značku a ty? Taky né.“ Takže zpět a v kopci znovu potkáváme P+D ;-) Hurá druhý vrchol, kurňa a furt držíme 4.flek. Na Travném je už trochu sněhu, ale horší jsou kaluže, které se né vždy podaří minout.
Další vrchol Čerčok ... cože?... no Čerčok. Následuje otázka zda-li to je v Beskydech a pak hledání na mapě. „Mám ho“ je to někde u Velkého Polomu nad Horní Lomnou. „Ty vole tam nevede žádná značka ani neznačená cesta ... jen ať tam dorazíme až po svítání.“ Klesáme na Visaláje nejprve kamenitou cestou pak dlouhou dobu fádní, mírně klesající asfaltkou. V našem kolektivu je ticho, jen hole ťukají o asfalt a já zjišťuji, že chvílemi jdu a spím „ty vole Palo já jdu a spím“ ... ticho... Palo spí taky :-) Přicházíme na Visaláje a máme první krizovku, dobíhá nás dvojice z Třebíče. Dáváme kofeinovou tabletu a nějaký powerbike a jdeme za nimi až na Bílý kříž. Tady jako by někdo mávl kouzelným proutkem a my se rozbíháme, nikoliv jak postřelené srny, ale jako by závod právě začal. Začíná svítat, my běžíme, vesele debatujeme a říkáme „teď jim ukážem“. Volá Oli kam nám přivézt to sníďo a suché boty, což nás taky motivuje. Pak nastává zlom. Dobíháme na Malý Polom, ztrácíme značku, hledáme ji a dobíhají nás opět hoši z Třebíče. Vypadají znale a my jim slepě věříme, že ví, kde jsou. Nějakou dobu běžíme společně už mimo značení a začíná to vypadat, že chlapci už si tak jistí nejsou. Nicméně my vůbec nevíme, kde jsme a vybaveni jen již značně potrhanou mapou volíme taktiku držet se jich, dokud nenajdeme vrch Čerčok poprvé již s přívlastkem zkurvený. Odteď se několikrát opakuje tento scénář: kluci vytahují GPS určují polohu, dle buzoly určují azimut pochodu, pak běžíme nějaký prudký sráz, potok, prudký výběh a Čerčok nikde. Mezitím někde uprostřed lesů potkáváme Báru Bohatou s Filipem. Bára ukazuje do své potrhané a promoklé mapy a sebevědomě říká „ Čerčok je tam, jdete úplně blbě“. Chvilku váháme, ke které dvojici se připojit, ale vzhledem k výbavě (gps, buzola) se s Bárou a Filipem loučíme. Po cca 1,5hod se dostáváme na místo, kde už jsme byli, naše psychika je na 0 a rozhodujeme se po Čerčoku zabalit. Pak zase prudký sráz dolů dva potoky, prudký kopec nahoru. Ve čtvrtině kopce hoši zase vytahují gps a my si říkáme „jestli teď půjdou dolů tak serem na Čerčok“. Naštěstí jdou nahoru, my za nimi a v 8:50 po skoro 2hod kufrování dobýváme Čerčok jako 8. v pořadí. Balíme a se slovy „už nikdy více“ jdeme směr Horní Lomná, cca po 15min potkáváme Báru s Filipem stále hledající Čerčok :-) Jen pro doplnění vrchol č.4 byla Girová, č. 5 Velká Čantoryja, všechny vrcholy zdolalo z cca 230 dvojic pouhých 13, vítězové stihli dojít ještě za světla za nějakých 20hod.
... v neděli píšu Palovi SMS „ Ty vole to byla dobrá akce, že? Příští rok jdu znova“ a odpověď? „ Jdu do toho na 100% taky“.
Poučení z chyb a v očekávání, že základna by příští rok mohla být někde na Rožnovsku (Palova domovina) se už moc těšíme na 5BV 2009.
