Vikiho občasník - jak se budu jmenovat aneb o mě beze mě

... no ono to tak beze mě úplně nebylo, protože jsem při rozhodování o mém křestním jménu přítomen byl, stěna mamčina bříška mi, ale neumožňovala vyjádřit svůj názor.

S mamkou, taťkou, tetama a strejdama trávíme Silvestra na Radhošti v hotelu Radegast. Je 1.1. večer a tradičně se všichni schází u různých druhů nápojů v restauraci hotelu. Tématem dnešního večera je vymyslet mi nějaké jméno. Strejda Luďa je online a může na adrese krestni-jmena.cz ihned provádět prověřování počtu jedinců v ČR nosící příslušné jméno. Je jasné, že ty „různé druhy nápojů“ jsou vesměs alkoholické a proto postupem času vznikají velmi originální nápady. Bohužel někomu vylétává z úst jméno Snítilý, které si okamžitě získává velkou oblibu. Abych to vysvětlil. Snítilý je příjmení jednoho poslance, který se „proslavil“ jen tím, že při volbě prezidenta nehlasoval se svýma socanama a zásadně tak ovlivnil výsledky hlasování. Na přetřes přichází spoustu dalších jmen, jako favorité z toho vycházejí: Adam, Boris a Viktor.

Online Luďa ihned dává na stránky našeho oddílu X-air Ostrava anketu „Jak se bude jmenovat Veličkovic potomek? “ . Na výběr jsou tři výše uvedená jména no a samozřejmě nechybí Snítilý. První hlas do ankety záhy dává můj přiopilý otec a kliká na Viktor. Od té doby začíná v anketě souboj Viktor vs. Snítilý.


Výsledky ankety naštěstí o mém jménu rozhodovat nebudou, protože rodiče mají po dnešku jasno: budu VIKTOR. Proč rozhodli, že Viktor?

Adam ... se jim líbí, ale máme jednoho „čerstvého“ v rodině a druhý je na cestě, navíc je teď „in“ a bude jich hodně

Boris ... moc jich není, ani žádného neoblíbeného známého s tímto jménem rodiče neznají, zní prý ale hodně Rusky

Viktor ... není a zřejmě ani v budoucnu jich moc nebude ( v ČR cca 11 tis.), Viktor Velička zní celkem v poho ( né jako třeba jména, kdy se asi chtěli rodiče pomstít - Kevin Plánička, Mercedes Lakatošová)
Svátek budu mít 28. července a o mém jméně se v lit. píše: Jen málo které jméno má tak jasný původ jako právě toto. Jedná se o mužské křestní jméno, které vzniklo z latinského victor, neboli vítěz. Varianty Viktorián a Viktorian jsou původem odvozená přídavná jména, a proto se vykládají jako ""vítězův"". Uvedené jméno je oblíbené po celém světě, ale v každé zemi se píše a zní trochu jinak: slovensky Viktor, Viktorín, Viktorián, polsky Wiktor, Wiktoryn, rusky Viktor, Viktorij, srbocharvátsky, norsky, švédsky, německy Viktor, maďarsky Viktor, Victor, Victorius, Gyözö, rumunsky, francouzsky, španělsky, holandsky, dánsky, anglicky Victor, italsky Vittore, Vittorio, portugalsky Vitorio, finsky Viktori. "

Silvestr na Radhošťi

autor: Luďa Bednarz

Celkem pravidelně nastává okamžik, kdy se jeden rok končí a druhý začíná. Letos jsme si pro prožití této události vybrali horský hotel Radegast přímo na Radhošti. Po sestupu z Lysé hory jsme nasedli do vozu a přepravili se do Ráztoky. Parkoviště tam praskala ve všech švech, ale pro naše dvě přemisťovadla se ještě místo našlo. Děvčata, doprovázena Mišákem, nasedla na přistavenou lanovku a vyvezla se na Pustevny odkud v silném větru pokračovala na Radhošť. Šela, Mára, bratři, lahvinka slivovice a těžké bágly se vydali přímo z Ráztoky na Radhošť po zelené turistické značce. Cesta to byla náročná, takže muselo být založeno několik výškových táborů, kde jsme se potýkali se švestkovým nápojem Jelínka Rudolfa.

První večer předznamenal tématičnost následujících dní - Silvestra jsme věnovali užívání cepínu a Lvu Davidoviči Trockému, který měl s cepínem taky zkušenost - krátkou, ale o to intenzivnější. Poprvé jsme se také seznámili s místním likérem značky Radhošťská hořká! Jeho ochutnávka se stala tradiční součástí všech dalších večerů. Přibývalo čárek na našem kontě a ubývalo času do půlnoci. Bohemia Sekt jsme otevřeli o půlnoci radhošťského času kousek od Cyrila a Metoděje. Vítr ve formě lehčí vichřice způsobil, že jsme již nenašli vystřelené špunty, ale nás se mu rozdělit nepodařilo. Byla nádherná viditelnost, takže jsme viděli ohňostroje v celém okolí jako na dlani. Krásný byl na Lysé, ale i v Rožnově a ve Frenštátě se našly pěkné kousky. Po návratu do hotelu šla většina účastníků rozmrznout pod peřinu, kde vydržela až do kuropění...

Ráno bylo po zcela jasné noci pro všechny překvapením - bylo jasné, že slunka se nedočkáme a že na naší výpravě budeme prošlapávat cestu čerstvě napadaným sněhem. Vydali jsme se s ohledem na požehnaný stav Oli a fyzické možnosti Mišáka na jednoduchý výlet na Černou horu a dále na obídek do chaty Mír s pokračováním na Radhošť. Z jednoduchého výletu se vyklubal boj o přežití - chata Mír sice byla otevřena a připravena na hladové výletníky, ale tito návštěvníci by se museli spokojit s úrovní pajzlu cca 15. cenové skupiny. Chatař byl schopen svými levnými cigaretami vysmradit jídelnu do nepředstavitelného stavu. Zbytek výletu se nesl ve znamení hladu. Žízně naštěstí ne, protože další zdroj švestkovice jsme vzali z hotelu s sebou. Po výstupu zpět na hřeben jsme zůstali v němém úžasu - mraky byly pod námi a kolem nás, ale nad námi a nad blízkou Skalkou bylo parádní azůro...

Večer jsme strávili v prázdném hotelu se snaživým a milým personálem - leitmotivem večera byl výběr jména pro Veličkovic potomka. Na volbě se můžete taky podílet v přiložené anketě. Většina osazenstva byla nadchnuta jménem Snítilý Velička, ale tím samozřejmě nehodláme ovlivňovat váš ctěný názor.

Další den jsme měli naplánovaný výlet nalehko z Radhoště na Velký Javorník a zpět. Děvčatům a Mišákovi byla tato trasa taky nabídnuta, ale raději se vydali na oběd na Pustevny. My, vytrvalejší, jsme se vydali čerstvým sněhem dolů na Pindulu a pak ostrým tempem na Zadní Javorník, Malý Javorník a Velký Javorník. Tam jsme dorazili společně s asi 1000 dalších lidí, takže jsme se ani nezastavili a pokračovali přes Malý Javorník a Kyčeru zpět na Pindulu. A tam jsme na čas zakotvili - měli tam báječné řezané pivo a k němu i dost dobré věci na zub. Po této parádní občerstvovačce jsme rezignovali na turistickou značku, po které by se vydal každý soudný člověk a šli jsme za nosem :-) Po prvním strastiplném stoupání jsme narazili na naprosto nečekanou ČERNOU turistickou značku, která nás dovedla kousek pod Radhošť na Velkou Polanu.

Poslední večer byl spojen se závěrečným večírkem a kanadskou nocí. Stalo se, co nikdo předem nemohl tušit a jedná se o ekologickou katastrofu - vyschl pramen Radhošťské hořké! Naštěstí byly k dispozici i jiné tekutiny, takže k žádným komplikacím se žízní nedošlo. Ke kanadské noci se dá konstatovat snad jen to, že se ráno v našem pokoji objevilo dálkové ovládání televize, která se nachází v restauraci :-)

Všechno má svůj konec. I naše dovolená a náš pobyt na Radhošti. Po snídani a ranním složitém finančním vypořádávání jsme sestoupili dolů do Ráztoky. Byli jsme varováni, že budeme míjet davy lidí mířících na novoroční výšlap na Radhošť, ale většina jich zřejmě dala přednost cestě z Pusteven a naší trase se vyhli. Na parkovišti nás již čekala pouze hrozba odtažením od milých zaměstnanců parkoviště a pak už jenom cesta domů...

Vikiho občasník - mám ho tam

Během těhotenství bývá asi nefrekventovanější otázkou „a co to bude“ ? Ne jinak je tomu je i mém případě. Já už to nějaký pátek vím, rodiče však zatím né. Existují různé indicie jak to „zaručeně“ poznat.

Jak poznat chlapce?
-nepociťujete ranní nevolnost v prvních týdnech těhotenství
-vaše bradavky podstatně ztmavly
-máte více chuť na slané nebo kyselé jídlo
-chodidla máte studenější než před otěhotněním
-máte více chuť na proteiny jako je maso, sýry
-tvar vašeho bříška se podobá basketbalovému míči
-chloupky na nohou vám rostou rychleji
-máte suché ruce
-míváte časté bolesti hlavy

Jak poznat dívku?
-vaše levé prso je větší než pravé
-máte více chuť na sladké a na ovoce
-máte větší chuť na pomerančový džus
-nevypadáte moc dobře během těhotenství
-vaše moč je kalně žlutá
-jste rozladěnější během těhotenství
-ve vašich vlasech se objevují červené melírky
-tvar bříška se podobá vodnímu melounu

Rodiče však vsází na ultrazvuk, proto společně navštěvujeme nemocnici. Pan doktor mě nahání ježděním sondou po mamčině bříšku a vše se zobrazuje na monitoru. Nějakou dobu se mu nedaří průkazný orgán zamířit, pak na mě ale vyzrává a je to jasné. Budu kluk! Naši jsou šťastní a cestou domů hned vyjmenovávají výhody spojené s tím, že budu chlap. Naštěstí nežijeme v zemi jako je Čína, takže kdybych byl holka, byli by šťastní stejně a výhod by jistě taky našli dost.

Vikiho občasník - focení 15.týden

A zase mě fotili a zase jsem se skoro trojnásobně zvětšil. Teď už mám 9,65 cm a to mě měří jen od temena ke kostrči ... kdyby se připočítaly i mé dlouhé nohy ... , vážím cca 70 gramů. Na fotce už jsou vidět jak kosti mých nožek tak páteře. I když mám očka pořád zalepená, tak už jsem schopen reagovat na světlo, a když by mamince zamířil silný proud světla na bříško, snažil bych se uhnout. Taťka se o tom naštěstí nedočetl, protože by to určitě hned zkoušel a nenechal by mě v klidu. Jo a už mám na jazyku chuťové poháry ... ta plodová voda je taková nemastná, neslaná. Maminka je pořád v klidu, pleť má jak dětskou prdelku a vůbec nic jsem ji neubral na kráse. Na základě toho se objevují první tipy, že budu kluk (pozn. holky prý ubírají na kráse a způsobují akné apod.).

5 beskydských vrcholů aneb tour de Čerčok

5BV ... závod dvojic, jejichž snahou je v co nejkratším čase zdolat 5 Beskydských vrcholů.

Já (šela) s Palem Holců jsme se rozhodli, že do toho půjdeme za „Team jak sviňa“ místo původně nominovaných Ludi s Řepou.
V pátek večer nás Oli krmí špagetama, dělá rohlíky ze šunkou, bereme gely, ionťáky, čelovky, mapu, hole atd. a vyrážíme na základnu do Mostů u Jablunkova. Cestou se mi Palo chlubí jak to vychytal, že prý nebere vůbec batoh a vše bude mít v ledvince.

V 22hod se dozvídáme první vrchol a spolu s cca 230 dvojicemi jdeme do akce. Ještě se trochu zdržujeme na základně hledáním kartičky, kde nám budou zaznamenávat jed. časy na vrcholech, neb se nám podařila vytratit. Prvním kopcem je Gutský vršek. Je to někde mezi Javorovým a Prašivou a jako nej varianta postupu se zdá být podhůřím do Gutů a pak k vrcholu. Běžíme ( no spíše velmi pomalu klušeme) do Jablunkova, a Palo si neustále spravuje maxi ledvinu, která mu při běhu sjíždí. Po cca 5km odbočujeme na Milíkov, Palovu ledvinku vyprázdňujeme a schováváme do příkopy u cesty. Pak poprvé trošku kufrujeme, probíháme přes Oldřichovice do Gutů. Kromě debat o tom, že nechápem, jak někdo může běžet 48hodinovku a ještě na 200m ovále neustále upozorňuji divocha Pala „zpomal, nezvedej tak nohy, svěs ruce“. Odtuď pak zapojujeme hole a rychlým krokem míříme ke Gutskému vršku. Ještě jedno malé bloudění a něco po 1 jsme tam. Jsme zde 4 a nechápeme, že první už tu byli před 40 minutami. Je fakt, že se zde dalo dojít i kratší cestou (my jsme si ale řekli, že se v té tmě budeme radši držet značek), bylo nějaké bloudění, neustálé vytahování mapy apod. ... takže tu velkou ztrátu si pěkně zdůvodňujeme ;-)

Dozvídáme se druhý vrchol, Travný. Scházíme do Řeky, tam opět trochu kufrování a pak prudce stoupáme na Ropičku. Znovu se potkáváme s dvojicí, kterou už jsme potkali v prvním vršku. Je to P.Míl s D.Kolouchem, kde prvně jmenovaný má evidentní zk. s orientačním během ... prostě vteřinu kukne do mapy a jde. Ve stoupání klukům mizíme a jsme na Ropičce. Odsud po zelené 7km klesání na Morávku. Opět to není nejkratší varianta, což se potvrzuje těsně před Morávkou, kdy znovu dobíháme jdoucí dvojici P+D. Jdeme přes Morávku s nimi a pak kousek skrz lesy, mimo značku až na zelenou značku na Travný. Tady nám Petr říká teď už nemůžete zabloudit ... no a my do prudkého stoupání zrychlujeme a pak klasicky „Palo už jsem dlouho neviděl značku a ty? Taky né.“ Takže zpět a v kopci znovu potkáváme P+D ;-) Hurá druhý vrchol, kurňa a furt držíme 4.flek. Na Travném je už trochu sněhu, ale horší jsou kaluže, které se né vždy podaří minout.

Další vrchol Čerčok ... cože?... no Čerčok. Následuje otázka zda-li to je v Beskydech a pak hledání na mapě. „Mám ho“ je to někde u Velkého Polomu nad Horní Lomnou. „Ty vole tam nevede žádná značka ani neznačená cesta ... jen ať tam dorazíme až po svítání.“ Klesáme na Visaláje nejprve kamenitou cestou pak dlouhou dobu fádní, mírně klesající asfaltkou. V našem kolektivu je ticho, jen hole ťukají o asfalt a já zjišťuji, že chvílemi jdu a spím „ty vole Palo já jdu a spím“ ... ticho... Palo spí taky :-) Přicházíme na Visaláje a máme první krizovku, dobíhá nás dvojice z Třebíče. Dáváme kofeinovou tabletu a nějaký powerbike a jdeme za nimi až na Bílý kříž. Tady jako by někdo mávl kouzelným proutkem a my se rozbíháme, nikoliv jak postřelené srny, ale jako by závod právě začal. Začíná svítat, my běžíme, vesele debatujeme a říkáme „teď jim ukážem“. Volá Oli kam nám přivézt to sníďo a suché boty, což nás taky motivuje. Pak nastává zlom. Dobíháme na Malý Polom, ztrácíme značku, hledáme ji a dobíhají nás opět hoši z Třebíče. Vypadají znale a my jim slepě věříme, že ví, kde jsou. Nějakou dobu běžíme společně už mimo značení a začíná to vypadat, že chlapci už si tak jistí nejsou. Nicméně my vůbec nevíme, kde jsme a vybaveni jen již značně potrhanou mapou volíme taktiku držet se jich, dokud nenajdeme vrch Čerčok poprvé již s přívlastkem zkurvený. Odteď se několikrát opakuje tento scénář: kluci vytahují GPS určují polohu, dle buzoly určují azimut pochodu, pak běžíme nějaký prudký sráz, potok, prudký výběh a Čerčok nikde. Mezitím někde uprostřed lesů potkáváme Báru Bohatou s Filipem. Bára ukazuje do své potrhané a promoklé mapy a sebevědomě říká „ Čerčok je tam, jdete úplně blbě“. Chvilku váháme, ke které dvojici se připojit, ale vzhledem k výbavě (gps, buzola) se s Bárou a Filipem loučíme. Po cca 1,5hod se dostáváme na místo, kde už jsme byli, naše psychika je na 0 a rozhodujeme se po Čerčoku zabalit. Pak zase prudký sráz dolů dva potoky, prudký kopec nahoru. Ve čtvrtině kopce hoši zase vytahují gps a my si říkáme „jestli teď půjdou dolů tak serem na Čerčok“. Naštěstí jdou nahoru, my za nimi a v 8:50 po skoro 2hod kufrování dobýváme Čerčok jako 8. v pořadí. Balíme a se slovy „už nikdy více“ jdeme směr Horní Lomná, cca po 15min potkáváme Báru s Filipem stále hledající Čerčok :-) Jen pro doplnění vrchol č.4 byla Girová, č. 5 Velká Čantoryja, všechny vrcholy zdolalo z cca 230 dvojic pouhých 13, vítězové stihli dojít ještě za světla za nějakých 20hod.

... v neděli píšu Palovi SMS „ Ty vole to byla dobrá akce, že? Příští rok jdu znova“ a odpověď? „ Jdu do toho na 100% taky“.
Poučení z chyb a v očekávání, že základna by příští rok mohla být někde na Rožnovsku (Palova domovina) se už moc těšíme na 5BV 2009.

Vikiho občasník - focení 10.týden

Dnes (v 10 týdnu) jsem se byl opět fotit. Od minula jsem se více než trojnásobně zvětšil na současných 3,17cm, vážím cca 4 gramy. I v tak malinkém těle už mi všechno funguje srdce, mozek, plíce, ledviny, játra, mezi prsty už nemám blánu a začínají mi růst nehty a trochu i vlasy. Jediné co tu mám na práci je polykat plodovou vodu a kopat přitom nohama. Jo, rodiče vyhodnotili fotku a místo fazole mi začali říkat E.T. ( ííítýý). Tak teď nevím jaká přezdívka je lepší. Maminka je pořád v poho asi proto, že se hodně směje a vyvrací tak teorie o nevolnostech, zvracení apod.

Bobrcup

Letos jsme opět postavili dvě štafety a to Xair Ostravaci (říďa – T.Veselý – Z.Gerlich) a Xair Ostravaci bééé (Šela – P.Velička Velislav – T.Chmela). Kromě toho ještě běžel náš Jura Z. v teamu „My na to máme“ a Hudy v barvách svého zaměstnavatele Madeja sport. Běžci museli tradičně absolvovat pět brodů řeky Moravy (první dva v úvodních cca 500m závodu). Letos byla voda jen po pás a tak to nebyl takový problém jako loni, kdy museli někteří menší jedinci ukázat plavecké umění. Na cca 7km byl dvojbrod a silný proud v jednom místě nám málem unesl říďu ... kdyby neměl 5kg nadváhy, tak těžko říct jak by to dopadlo. Mnohem větší problémy než brody neotretrovaným běžcům způsobil cca 1km dlouhý bahenní průběh kukuřičným polem. Některým borcům běh v blátě docela šel, ale my jsme se plácali na místě a k-rvovali ;-) V běžecké části podali nic moc výkony jak Šela tak říďa, standart Jirka, dvouminutové zlepšení hlásil Hudy. Dle to ho jak vypadali po dojezdu bikeři lze soudit, že si blátička taky dosyta užili. Prestižní souboj Xair štafet po biku gradoval, protože byl mezi nimi rozdíl cca 30s. Na kajaku sice dokázal Zdeněk dotáhnout Toma z Bééé. Tomův závěr byl však hektický, bleskově vytáhl kajak po lešení a totálně vyčerpaný sjel tentokráte bez „cvaknutí“ (před dvěmi lety to bylo z polovičním eskymákem, který jsme pak večer na Nově sledovali v rubrice „borec nakonec“ :-) z rampy do cílového bazénu na 15.místě, Zdeněk dojel kousek zas ním na 17.místě. Jirkova štafeta dokončila na 34.místě, Hudyho na 115.


VÝSLEDKY