Celkem pravidelně nastává okamžik, kdy se jeden rok končí a druhý začíná. Letos jsme si pro prožití této události vybrali horský hotel Radegast přímo na Radhošti. Po sestupu z Lysé hory jsme nasedli do vozu a přepravili se do Ráztoky. Parkoviště tam praskala ve všech švech, ale pro naše dvě přemisťovadla se ještě místo našlo. Děvčata, doprovázena Mišákem, nasedla na přistavenou lanovku a vyvezla se na Pustevny odkud v silném větru pokračovala na Radhošť. Šela, Mára, bratři, lahvinka slivovice a těžké bágly se vydali přímo z Ráztoky na Radhošť po zelené turistické značce. Cesta to byla náročná, takže muselo být založeno několik výškových táborů, kde jsme se potýkali se švestkovým nápojem Jelínka Rudolfa.
První večer předznamenal tématičnost následujících dní - Silvestra jsme věnovali užívání cepínu a Lvu Davidoviči Trockému, který měl s cepínem taky zkušenost - krátkou, ale o to intenzivnější. Poprvé jsme se také seznámili s místním likérem značky Radhošťská hořká! Jeho ochutnávka se stala tradiční součástí všech dalších večerů. Přibývalo čárek na našem kontě a ubývalo času do půlnoci. Bohemia Sekt jsme otevřeli o půlnoci radhošťského času kousek od Cyrila a Metoděje. Vítr ve formě lehčí vichřice způsobil, že jsme již nenašli vystřelené špunty, ale nás se mu rozdělit nepodařilo. Byla nádherná viditelnost, takže jsme viděli ohňostroje v celém okolí jako na dlani. Krásný byl na Lysé, ale i v Rožnově a ve Frenštátě se našly pěkné kousky. Po návratu do hotelu šla většina účastníků rozmrznout pod peřinu, kde vydržela až do kuropění...
Ráno bylo po zcela jasné noci pro všechny překvapením - bylo jasné, že slunka se nedočkáme a že na naší výpravě budeme prošlapávat cestu čerstvě napadaným sněhem. Vydali jsme se s ohledem na požehnaný stav Oli a fyzické možnosti Mišáka na jednoduchý výlet na Černou horu a dále na obídek do chaty Mír s pokračováním na Radhošť. Z jednoduchého výletu se vyklubal boj o přežití - chata Mír sice byla otevřena a připravena na hladové výletníky, ale tito návštěvníci by se museli spokojit s úrovní pajzlu cca 15. cenové skupiny. Chatař byl schopen svými levnými cigaretami vysmradit jídelnu do nepředstavitelného stavu. Zbytek výletu se nesl ve znamení hladu. Žízně naštěstí ne, protože další zdroj švestkovice jsme vzali z hotelu s sebou. Po výstupu zpět na hřeben jsme zůstali v němém úžasu - mraky byly pod námi a kolem nás, ale nad námi a nad blízkou Skalkou bylo parádní azůro...
Večer jsme strávili v prázdném hotelu se snaživým a milým personálem - leitmotivem večera byl výběr jména pro Veličkovic potomka. Na volbě se můžete taky podílet v přiložené anketě. Většina osazenstva byla nadchnuta jménem Snítilý Velička, ale tím samozřejmě nehodláme ovlivňovat váš ctěný názor.
Další den jsme měli naplánovaný výlet nalehko z Radhoště na Velký Javorník a zpět. Děvčatům a Mišákovi byla tato trasa taky nabídnuta, ale raději se vydali na oběd na Pustevny. My, vytrvalejší, jsme se vydali čerstvým sněhem dolů na Pindulu a pak ostrým tempem na Zadní Javorník, Malý Javorník a Velký Javorník. Tam jsme dorazili společně s asi 1000 dalších lidí, takže jsme se ani nezastavili a pokračovali přes Malý Javorník a Kyčeru zpět na Pindulu. A tam jsme na čas zakotvili - měli tam báječné řezané pivo a k němu i dost dobré věci na zub. Po této parádní občerstvovačce jsme rezignovali na turistickou značku, po které by se vydal každý soudný člověk a šli jsme za nosem :-) Po prvním strastiplném stoupání jsme narazili na naprosto nečekanou ČERNOU turistickou značku, která nás dovedla kousek pod Radhošť na Velkou Polanu.
Poslední večer byl spojen se závěrečným večírkem a kanadskou nocí. Stalo se, co nikdo předem nemohl tušit a jedná se o ekologickou katastrofu - vyschl pramen Radhošťské hořké! Naštěstí byly k dispozici i jiné tekutiny, takže k žádným komplikacím se žízní nedošlo. Ke kanadské noci se dá konstatovat snad jen to, že se ráno v našem pokoji objevilo dálkové ovládání televize, která se nachází v restauraci :-)
Všechno má svůj konec. I naše dovolená a náš pobyt na Radhošti. Po snídani a ranním složitém finančním vypořádávání jsme sestoupili dolů do Ráztoky. Byli jsme varováni, že budeme míjet davy lidí mířících na novoroční výšlap na Radhošť, ale většina jich zřejmě dala přednost cestě z Pusteven a naší trase se vyhli. Na parkovišti nás již čekala pouze hrozba odtažením od milých zaměstnanců parkoviště a pak už jenom cesta domů...
