Vikiho občasník - Starobělské lurdy

K účasti na mém zatím nejdelším běžeckém závodě jsem přišel jak slepý k houslím. Cestou na start závodu, kdy už bylo jasné, že bude startovat jen taťka a mamka kvůli nachlazení nikoliv mamka říká „ a co kdybys to Viki odběhl místo mě?“.  Kolik je 3,2 km zatím nemám moc v oku, takže bez výmluv a pod podmínkou, že mi bude dělat mamka doprovod souhlasím. Závod je inspirován kultovní  Velkou Kunratickou, což znamená intervalový start po 10s a profilově náročný terén.

Startuji  jako 387 10s po taťkovi. Trasa není úplně jednoduchá. Každou chvíli na mě čekají  krátké, zato velmi prudké výběhy a ve stejném duchu seběhy.  Nachlazené mamce moc příležitostí k odpočinku nedávám, neb to běžím né o moc pomaleším tempem,  než by to v závodě běžela sama. Ve výsledkové listině čítající 392 jmen jich 33 nechávám za sebou. Příští rok jdu zase.       

VÝSLEDKY

Vikiho občasník - V.Javorový

Vikiho občasník - Javorníky, Bačkárka

Na Bačkárku míříme již poněkolikáté. Jelikož je ve výšce téměř  1000 m.n.m a bude začátek listopadu musíme být připraveni na vše tzn. auto má zimní pneu, v kufru máme řetězy a lopatu. Po celý pobyt je naštěstí naprosto fantastické počasí. Tepla, sluníčka a dalekých výhledů si užíváme dosyta.

Cestou  zastavujeme tradičně na Bílé, abychom nově prozkoumali pašeráckou stezku, prezentovanou jako dětskou ferratu.  Fajné dílko v lese mezi sjezdovkami se jim podařilo vytvořit a hlavně je zadára. To v posléze navštíveném  dětském parku se sice platí, ale vynechat ho samozřejmě nemůžeme.

 

Na Bačkárce je vše ( dětské vyžití, obsluha,  Bačkáď, Bernard atd.) při starém jak to máme rádi.

 

První výlet vede z Vranči prudkým stoupáním k horskému hotelu Portáš. Cestou se díky Hruškovic rodině seznamujeme s aplikací pro geocatching s jejíž pomocí  jednu „kešku“ nacházíme. Docela dobrá zábava, musíme si to na další výlety stáhnout. Od Portáše jdeme po hřebeni na Kohútku na vyhlášené borůvkové knedle. Ty opět nezklamaly. Všem ( i hladovým dospělým) doporučuji objednávat dětskou porci, nebo porci normální a dát si ji ve dvou. Dolů se téměř koulíme prudkou sjezdovkou. Večer je na programu relax v pekelně horké Bačkádi.

 

 

 

Na druhý výlet vyrážíme přímo z chaty. Nejprve dobýváme nejvyšší javornický vrchol  Velký Javorník, pak jdeme po hřebeni na další významný vrchol s památníkem a rozhlednou  Stratenec. Cestou plníme různé úkoly. Skřítci na nás ani tentokráte s pokladem nezapomněli. Večer relaxujeme u kulečníku a finálového zápasu ragbistů.

 

 

 

V neděli  se  zastavujeme v dětském parku v Karlovicích, v místním pivovárku a se slzou v oku opouštíme tento nádherný kraj.    

 

 

 

 

 

 

 

 

Vikiho občasník - Radhošť

Mamka se i dnes musí doma učit, proto opět panská jízda. Doma teď máme období, kdy si stahujeme velmi pěkný seriál o lidském těle „Byl jednou jeden život“. Cestou probíráme díly „svaly“ a „srdce“ , což má za následek,  že k velké taťkové radosti souhlasím s variantou nahoru pěšky, dolů za odměnu lanovkou.

 Po zelené nahoru je to sice jen 3 km, ale s docela slušným převýšením. Dřinu, však  bohatě vynahradí  , že cestou potkáváme  jen minimum lidí, navíc z druhu „turista“. Na hřebenu Pustevny – Radhošť  idylka končí. Proudí zde davy lidí druhu „máslo“. Máme lidi tak nějak rozdělené, ale vysvětlovat to radši nebudu, abych se náhodou někoho nedotknul. Každopádně je ještě horší kategorie nazvaná „megamáslo“.  Na Radhošti dávám sice celkem dobré, nicméně brutálně předražené knedle a jdeme na Pustevny. 

K nelibosti taťky volím místo pohádkové stezky bez živáčka promenádní hřebenovku, kde se to   hemží zmíněnými „másly“.  Kousek za Radegastem u davu kamenných mužíků vidíme, co se děje když se „megamáslo“  rozhodne jet na hory místo do nákupního centra.  Tříčlenná rodinka si to šine na elektrických koloběžkách, které si půjčili asi na Pustevnách. V  poli mužíků zjišťují, že jim to nejede, tak to hrnou a stínají jednoho kamenného hocha za druhým. Fakt nechápu,  proč ty „megamásla“ radši nedělají to, co umí nejlépe tzn.  nákupování – žraní – TV.

Lanovka dolů je dnes opravdu za odměnu. Žádná kosa a hlavně ty úžasné barvy. Podzim je krásný.         

Vikiho občasník - Štramberk

Vikiho občasník - Ondřejník, Skalka

S mamkou jdu z Frýdlantu prudkou stojkou k Solárce. Chata je stále out, ale je tu malá dřevěnka, kde praská dřevo v krbu a mají megaporce zelňačky. Pokračujeme masívem Ondřejníku k jeho nejvyššímu vrcholu Skalka. Dnes jsou bohužel výhledy nic moc. Budeme zde muset zajít příští rok, kdy bychom se už mohli na beskydské vrcholy koukat z rozhledny, která zde má vyrůst. V nalezeném pokladu je Mimoň upír do mé sbírky, díky skřítkové. Výlet zakončujeme v útulné hospůdce na sjezdovce Opálená, kde projídáme taťkovu prémii získanou na Ondřejnické 15. Kuchyň musíme opět pochválit, za ty prachy chutné a hodně.

  

Vikiho občasník - nová 11 do Opavy

Dnes využíváme jednu z posledních příležitostí, kdy si můžeme na kole projet nový úsek silnice č.11 na Opavu. Pracovníci už dolaďují jen detaily, takže to vypadá, že za pár dnů se tu objeví papaláši s nůžkami a přestřihnou pásku. Hochy stavaře musíme pochválit, dílo vypadá perfektně. Mosty jsou hodně vysoké, ideální pro "skokany", přitom riziko zranění někoho pod mostem je daleko nižší, než v případě pražského Nuseláku. Teď jen doufat, že hoši zvolili správný matroš do podloží, a že se nám silnice nezvlní podobně jako ostravská dálnice.

Lidé z Velké Polomi a Hrabyně se na otevření asi těší nejvíce, protože tisíce aut minou jejich obce.
Radovat se původně měli obyvatelé Poruby, ale oslavy dokončení obchvatu musí odložit na rok 2018. Opět se totiž našel pablb, který dokončení spekulativně koupeným kouskem hroudy blokuje.