Na Bačkárku
míříme již poněkolikáté. Jelikož je ve výšce téměř 1000 m.n.m a bude začátek listopadu musíme
být připraveni na vše tzn. auto má zimní pneu, v kufru máme řetězy a
lopatu. Po celý pobyt je naštěstí naprosto fantastické počasí. Tepla, sluníčka a dalekých
výhledů si užíváme dosyta.
Cestou zastavujeme tradičně na Bílé, abychom nově
prozkoumali pašeráckou stezku, prezentovanou jako dětskou ferratu. Fajné dílko v lese mezi sjezdovkami se
jim podařilo vytvořit a hlavně je zadára. To v posléze navštíveném dětském parku se sice platí, ale vynechat ho
samozřejmě nemůžeme.
První výlet
vede z Vranči prudkým stoupáním k horskému hotelu Portáš. Cestou se
díky Hruškovic rodině seznamujeme s aplikací pro geocatching s jejíž
pomocí jednu „kešku“ nacházíme. Docela
dobrá zábava, musíme si to na další výlety stáhnout. Od Portáše jdeme po
hřebeni na Kohútku na vyhlášené borůvkové knedle. Ty opět nezklamaly. Všem ( i
hladovým dospělým) doporučuji objednávat dětskou porci, nebo porci normální a
dát si ji ve dvou. Dolů se téměř koulíme prudkou sjezdovkou. Večer je na
programu relax v pekelně horké Bačkádi.
Na druhý
výlet vyrážíme přímo z chaty. Nejprve dobýváme nejvyšší javornický vrchol Velký Javorník, pak jdeme po hřebeni na další
významný vrchol s památníkem a rozhlednou Stratenec. Cestou plníme různé úkoly. Skřítci
na nás ani tentokráte s pokladem nezapomněli. Večer relaxujeme u kulečníku
a finálového zápasu ragbistů.
