Vikiho občasník - vízo

Dnes končím v jesličkách Bumbrlík a začínají mi prázdniny. V jediném hodnoceném předmětu, který jsme každou středu měli jsem uspěl. Rodiče se ze mě xkrát snažili dostat nějaké slovíčko, ale nepochodili. Ještě to  není úplně "fluently" tak se přece nebudu ztrapňovat, že?

Vikiho občasník - na rybách

V neděli jsem s kamarády muškařil. Nic jsme bohužel nechytli tak jsme si alespoň opekli buřty.

Pivo s bonusem podávají na Skalce. Při dotazu zda to tak má být se paní vrchní nejprve omluvila a pak zajásala, protože ho prý nemohla najít ;-)

Vikiho občasník - běh na Lysou

I letos s kamarády pořádáme běh na Lysou horu. Už v pátek v podvečer stavíme stan na Ostravici a připravujeme zázemí pro 300 přihlášených závodníků. Na noc ve stanu se moc těším. Koukalovic holky, s kterýma ve stanu a jeho okolí ve vší počestnosti řádím, by chtěly zůstat i přes noc, ale jelikož nemají spacáky tak musí s rodiči na chatu.

I když se probouzím do krásného dne, je mi pod psa. Taťka odchází směr Lysá značit trať závodu. Já mám s mamkou za úkol dělat regulovčíka na trati tzn. zajistit, aby závodníci běželi kudy mají a nezabloudili. Mamince se nějak nelíbím. Teploměr její obavy potvrzuje. Naše regulovčické stanoviště je naštěstí jen km od startu. Svůj úkol vzorně plníme. Dále je v plánu absolvovat v dresu teamu Jesličky Bumbrlík závod dětí, ale to v mém stavu samozřejmě padá. Jakmile se taťka vrací dolů, balíme stan a předčasně odjíždíme domů. I díky naší neúčasti na afterpárty zbylo v oddílovém skladu 5kg steaků a bečka Svijanské 11.

V neděli teploty pokračují, takže mám naordinován „klid na lůžku“. Taťka si chystá horské kolo na vyjížďku a já chci jako obvykle točit. Taťka mi kolo obrací na řídítka. Já šlapátky roztáčím zadní kolo, brzdím, znovu roztáčím … najednou velká bolest a řvu jako tur. Poslední článek ukazováčku je v krvi, posléze otéká a modrá. Rodiče jsou, ale nakonec rádi, že to dopadlo takhle. Točit rychleji mohli jsme část prstu hledat po předsíni. Z každé takové nehody plyne ponaučení a to dnešní zní: když roztáčíte kolo biku, nikdy se prsty ani nepřibližujte rotujícím brzdovým kotoučům !!!

Vikiho občasník - hudební vystoupení

Zhruba dva roky již navštěvuji hudební školičku Yamaha. Na hodinách prý patřím k výborným žákům tzn. že nevydávám jiné zvuky než mám, nepobíhám po učebně, nevztekám se, nepláču (až na jednu píseň, která mě vždycky dojme), řečeno školním slangem jsem šprt.

 Veřejné vystoupení na ranči v Hlučíně má být ukázkou toho co jsme se naučili. Vzhledem k výše uvedenému by se mohlo zdát, že to pro mě nebude problém. Rodiče, po zkušenostech z (ne)účastí na různých hromadných dětských akcích, moc optimističtí nejsou, nicméně mě navlíkají do žlutého teamového dresu. Papírovou čelenku s hvězdou mi na hlavu ani nezkoušejí dávat. Na pódium jsem nesen maminkou. Pláču, kopu a vztekám se. Maminka doufá, že až začne hudba, tak se uklidním a půjde to. Začíná hudba, vrhám hudebním nástrojem maracasem směrem k publiku a záhy jsem vyveden. Mí spolužáci dokončují vystoupení na výbornou. Čekám negativní reakci rodičů, ale vidím, že mají ze všeho spíše srandu … prý bude na besedách nač vzpomínat.

Jsem prostě zatím sólokapr, který je rád stranou davu nejlépe někde u řeky, rybníku, vodotrysku apod.

Vikiho občasník - trojka na krku

Dle oficiálních pouček už nejsem batole. Vstup do další životní fáze zvané „předškolní věk“ slavím se svými nejbližšími.

Stejně jako minule a předminule se to prý s množstvím dárků nebude přehánět a stejně jako minule a předminule se to přehání a dostávám jich hromadu.

Předloni jsem slavil s angínou, loni jsem dostal horečku během oslav a nakonec si poležel týden v nemocnici. S obavami se očekává, co bude letos. Ke konci pařby začínám nějak hajcovat a teploměr to potvrzuje. Hmm, letos šnůru narozeninové nemocnosti nepřeruším.

Jedinou změnou oproti min. letům je tedy asi jen to, že mi můj narozeninový dort v rámci úsporných opatření vytvořili rodiče.

Tímto mamince končí mateřská a mě začíná vstávání v 6hod ráno do jeslí. Kombinace jesle – chalupa – dovolená bude pokračovat až do září, kdy nastupuji do školky.

Vikiho občasník - duben???

Opravdu se tomuto ročnímu období říká jaro?

Vikiho občasník - plavání s Rybičkou

S tréninkovou skupinou Rybička už to táhnu hezkou řádku měsíců a pořád mě to moc baví, protože tréninky jsou velmi pestré, né pouhé plavání od zdi ke zdi. Stylově to zatím není nic moc, ale troufám si říct, že pokud by mě dnes někdo hodil do hluboké vody, tak bych se pravděpodobně neutopil.


Jen pro zajímavost: dvě děti na fotce nalevo jsou mého věku, ty dvě napravo jsou o rok starší. Co z toho vyplývá? No, že jsem těm mým rodičům pěkně vyrost i přesto, že jídlu moc nedávám. Snad si toho už taky všimli a omezí frekvenci u nás doma velmi užívané věty „on zase nic nejedl“.