I když se probouzím do krásného dne, je mi pod psa. Taťka odchází směr Lysá značit trať závodu. Já mám s mamkou za úkol dělat regulovčíka na trati tzn. zajistit, aby závodníci běželi kudy mají a nezabloudili. Mamince se nějak nelíbím. Teploměr její obavy potvrzuje. Naše regulovčické stanoviště je naštěstí jen km od startu. Svůj úkol vzorně plníme. Dále je v plánu absolvovat v dresu teamu Jesličky Bumbrlík závod dětí, ale to v mém stavu samozřejmě padá. Jakmile se taťka vrací dolů, balíme stan a předčasně odjíždíme domů. I díky naší neúčasti na afterpárty zbylo v oddílovém skladu 5kg steaků a bečka Svijanské 11.
V neděli teploty pokračují, takže mám naordinován „klid na lůžku“. Taťka si chystá horské kolo na vyjížďku a já chci jako obvykle točit. Taťka mi kolo obrací na řídítka. Já šlapátky roztáčím zadní kolo, brzdím, znovu roztáčím … najednou velká bolest a řvu jako tur. Poslední článek ukazováčku je v krvi, posléze otéká a modrá. Rodiče jsou, ale nakonec rádi, že to dopadlo takhle. Točit rychleji mohli jsme část prstu hledat po předsíni. Z každé takové nehody plyne ponaučení a to dnešní zní: když roztáčíte kolo biku, nikdy se prsty ani nepřibližujte rotujícím brzdovým kotoučům !!!
