Vikiho občasník - poprvé na lyžích

Mám 3,5 roku čili byl nejvyšší čas zainvestovat do lyžařského nádobíčka. Premiéra se uskutečnila na Vaňkově kopci. Vyžadoval jsem jízdu na dospěláckém vleku, musel jsem se však spokojit s tím dětským. Třikrát jsme společně sjeli cca 20m sjezdovku a jeli domů. Pro začátek to prý stačí.    

Travný trek

TT se konal v obci Morávka  v rámci festivalu sněhu. Po příjezdu se i přesto, že jsme  přihlášeni předem, na dlouhou dobu stavíme do fronty na registraci do závodu. Start cca 160 hlavého davu se zpožďuje o půl hodiny. Pořadatelé byli nuceni změnit původní trasu závodu a vyhnout se vrcholu Travného. Údajně je tam velmi silný vítr a v návějích sněhu nad pás. Spokojit se musíme z o sto metrů nižším Malým Travným, ale prý to bude o něco delší, než slibovaných 12,8km. Hned 5m po startu si dávám koupel ve velké kaluži. Do čela jde mladý orienťák V. Král. Pod kopec jsem druhý se Standou Najvertem v zádech. Mladík na čele se nám pomalu, ale jistě vzdaluje i poté co se začíná cesta zvedat. Jak později říká tak rozbředlý sníh, led a voda je přesně to co mu sedí a na co je zvyklý.  V kopci se mi  začíná vzdalovat i Stano. U první občerstvovačky Hájenka  má na mě cca 100m. Od Hájenky nepokračujeme dle původní trasy po modré na Travný, ale následuje pár km velmi mírného stoupání a pak klesání. Tato pasáž je velmi běhavá díky kolejím vyjetým hasičským vozem pořadatelů a taky díky vyšší nadmořské výšce, kde  sníh drží pohromadě. K druhé  občerstvovačce kousek nad sjezdovkou Sviňorky přibíhám v háku za Standou. Začíná prudké stoupání po zelené na Malý Travný. Standa na má slova „počkej vole“ nereaguje a zase se vzdaluje.  Před  vrcholem  se jeho náskok  zvětšuje ještě  víc, protože musíme překonat několik úseků návějí  a zatímco on má sníh kousek nad kolena, já tam jsem skoro po prdel. Nahoře je mlha a vítr. Následuje pár km mírného seběhu opět v kolejích hasičského auta, což mám rád. Km před sjezdovkou Sviňorky už jsem zase se Standou a shodujeme se, že se nám nechce si „křivit huby“, a že už půjdeme na pohodu spolu. Sbíháme sjezdovku a v dešti po 18,6km dobíháme do cíle. Protože se přijela podívat i ČT a náš doběh nestihla, dáváme si cílovou rovinku ještě jednou. Na čtvrtém místě dobíhá Honza Kempa alias Kempinator machine, čímž potvrzuje, že 8kg váhy dolů, zdravá strava a Dalajláma je ta správná cesta. Před pár lety by byla účast našeho vedromilného Máry na takové akci nemyslitelná, dnes už je vše jinak a závody toho typu si dokonce i užívá. Dnes z toho je 6.místo v kat. strong. Rozdělení do kategorií strong a light mi moc šťastná nepřipadá. Při pohledu do výsledků můžeme v light vidět i jména z běžeckých a jiných závodů a třebaže nemají  registračku  v žádném svazu (což my ostatně taky ne),  tak by asi měli závodit ve strong. No prostě to je a vždycky bude sporné např. stejně jako dělení kat. sport a hobby při B7. 

    VÝSLEDKY

MAPA

Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

Poslal jsem ho do krušnohorské vesničky Boží dar, kde sídlí Ježíškova pošta a jsem zvědav. Když mi Ježíšek neodpoví tak se nezblázním, hlavně ať mi vyplní přání.

Vikiho občasník - víkend na horách

Běh Ráztoka – Pustevny byl před lety prvním závodem, který maminka absolvovala. Od té doby se mamka účastní pravidelně a nejinak je tomu i letos.

Cestou do Trojanovic v rádiu hlásí, že limity polétavého prachu jsou na Ostravsku místy překročeny až 10x. Jsme rádi, že jsme z toho smradu pryč. Další zpráva z rádia, že by zejména malé děti neměli v takovém mrazu vylízat ven a už vůbec ne na hory, samozřejmě nemůže způsobit , že bychom otočili zpět k domovu.

V Ráztoce je v místech kam nemůže sluce docela zima, takže i závodníci, kteří se normálně nerozklusávají tuto činnost dělají, nebo alespoň poskakují. Po startu 240-hlavého davu sedáme na lanovku a míříme vzhůru. Na Pustevnách si užíváme sluníčka. Ostrava je kdesi v dálce pod nepropustnou smogovou pokličkou. Běžci postupně dobíhají a mezi nimi i vysmátá mamka.

Cestou dolů je na lanovce pořádná kosa, takže si od dolní stanice k autu dáváme rozmrzací klus. To pravé vyhřátí a relax přichází až v bazénu hotelu Odra na Ostravici. Kousek od hotelu mají chatu Koukalovic děvčata, která mě (vč. mého dozoru) pozvala na nocleh.

V neděli se přesunujeme k Rajské boudě mrknout na start Lysacupu, trochu se projít, najíst, zabobovat.

maminka finišuje

ostravsko pod smogovou pokličkou

Viki - Magdalenka - Viki

Vikiho občasník - Mikuláš

Včera se u nás doma sešla celá byčí parta. Otázka byla jediná. Kolik nás v partě zůstane po návštěvě M.Č.A. ?

  Největší obavy o svou budoucnost měl Honzík. Pobrekával v náručí maminky již dlouho před příchodem a poté i po celou dobu návštěvy oné trojice. Básničku s třesoucím se hláskem, ale zvládl na výbornou. Nejvíce pobavil Adá, který suverénně předstoupil před Mikuláše vyžadujícího básničku a se slovy „musíš počkat, až dojím“ v klidu dožvýkal sušenky a pak spustil. Umělecky nejhodnotnější výkon podal Máty. Svůj pěvecký výkon by mohl klíďo prezentovat v soutěži typu superstar.

  Musím přiznat, že ze začátku jsem taky nebyl úplně v klidu a pár slz ukáplo. Básnička hlava-tělo-hašič-dělo není kdovíjaká hitparáda, ale M.Č.A. to pro letošek ještě stačilo. Na závěr jsem předvedl hrdinský čin a zachránil taťku před peklem. Nevím, co ho to napadlo, ale podal čertovi ruku. Ten ho popadl a už ho táhnul pryč. Naštěstí jsem v poslední chvíli taťku volajícího o pomoc zachytil za druhou ruku a ze spárů ďábla ho vyrval.

Vikiho občasník - Bezručova vyhlídka

Během podzimních víkendů jsme navštívili naše oblíbené místa jako Štramberk a Trúbu, Davidův mlýn a Kružberk, Tošovice a bobovku, Zbuja atd. Změna oproti časům minulým je, že nyní všechny výlety absolvuji na odrážedle s podporou gumicuku. Takto lze projet téměř vše. Obzvláště si libuji v hlubokém bahně a mezi velkými kameny. Brzdu nevalné kvality nelze seřídit, aby spolehlivě fungovala, proto mi byla opojena. Její funkci nahrazuje kromě gumicuku má obuv, na niž už nejde moc poznat, že je zánovní.


V srpnu byla na kopci Brdy nad Kopřivnicí otevřena Bezručova vyhlídka, která zde nahradila torzo té původní železobetonové. Výhledy nejsou sice bůhvijaké, ale rozhodně je to pěkný nenáročný výlet, který je dobré spojit s návštěvou blízké zříceniny Šostýn a skalnaté Raškovy vyhlídky.

Vikiho občasník - závody a oslavy

Po delší odmlce jsou tu zase běžecké závody. První co mě po příjezdu do Hošťálkovic ťukne do očí je veliký displej s časomírou, podobný jako měli na OH v Londýně a podobný papírové kopii, kterou mám doma. Hned si to k němu šinu a dávám si na rozběhání nesčetné množství běžeckých úseků. A už je tu ostrý start. Rodičům se nakonec daří mě ukecat, že 10km závod je ještě moc , takže jsem ze starovní čáry stažen a postaven na start až o chvíli později s ostatními špunty. Po baby závodě si všímám, že tu mají reprobednu i s mikrofonem a maminka má ode mě zase na dlouhou dobu pokoj. No a další moc zajímavá věc na sebe nenechává dlouho čekat. Jak dospěláci postupně dobíhají přes cílový koberec, tak čip který mají na noze pípne, no prostě něco úžasného. Od té doby furt dokola probíhám cílovým kobercem a maminka vždy udělá píp. Strejdovi od časomíry už je maminky asi líto, proto mi na nohu dává čip. Teď je to teprve bomba. Všichni závodníci už jsou dávno v cíli, ale v prostoru cíle se v pravidelných intervalech stále ozývá píp-píp až do doby, kdy to musí strejda sbalit. Taky balíme a jedeme slavit do Beskyd.

Cestou na Visaláje si dáváme švih na Prašivou. Testujeme jak bude fungovat tahání odrážedla gumicukem. Do kopce se dá gumicuk za řídítka a taťka táhne, dolů se dá za sedlo a z tahače se stává brzdič.

V podvečerních hodinách přijíždíme na chatu Visalájku, kde se slaví třicátiny strejdy Martina. Stávám se výčepním a musím říct, že se rozhodně nenudím.

V neděli nás čeká procházka z Visalájí na Bílý kříž. Odrážedlo – gumicuk skvěle funguje i v kamenitém terénu. Při cestě zpět na vlastní kůži poznávám co je to mikrospánek za volantem resp. řídítky. Z důvodu bezpečnosti jsem z kola sundán a zbytek cesty nesen.