Vikiho občasník - moje první tisícovka

Nadpisem není myšleno, první vydělaná tisícovka, ale první zdolaná. Ale hezky popořadě. V sobotu ráno přijíždíme do Trojanovic, kde se nejdříve koná předváděčka mé maličkosti. V pátek večer se tu totiž konalo rodinné setkání, kterého jsme se (prý kvůli mě) nemohli zúčastnit. S našima, babi, dědou, strejdou a tetou vyrážíme z Rázkoky a stoupáme po lesní asfaltce kolem Nořičí hory. Kormidlování mého korábu se ujímá babi a nazazuje takové tempo, že ji děda, kterému není zrovna dvakrát nejlépe musí okřiknout "Evo prosímtě neblni". Babi má pak z toho tlačení na bruhý den bolesti břicha jako by udělala spousty sedu-lehů. Přícházíme do sedla Tanečnice a taťka hned utíká k rozcestníku a vesele poskakuje "jé Viki je poprvé v životě nad 1000m". Já mám, ale spíše než z nějakých 1000m radost z toho, že si mě maminka bere k sobě a dává mi mlíčko.
Po jídle jdeme na Pustevny do Valašské hospody. Mě si s kočárkem dávají ke stolu a více než mi se věnují jídlu a pití. To mě štve a tak zatlačím až se mi podaří pročůrat pleny. Do toho křičím a už jsem zase středem pozornosti. "Viktolku čo še štalo, vždyť jsi teď papal" lámou si hlavu.

Maminka naštěstí ví kam sáhnout a tak jedeme na chodbu, kde mi dávají novou plenku. Z Pusteven dolů to berem po Knížecí cestě.

Vikiho občasník - konečně doma

Jak jde vidět z fotky tak i přesto, že mě oblékali dva lidi (mamka,taťka) tak se jim to moc nepovedlo. Už se mi trochu rozmlžil zrak a tak vidím, že můj pokojíček hraje barvama. Mamka dostává kytku a cyklotretry za to, že mě pěkně porodila a já nový pokojík, ojetou postýlku, ojetý kočárek, ojetou vaničku, nějaké ojeté i nové oblečení, hračky a úplně nové, nejeté balíky plenek.

Mám furt hlad a mamka mi tak rychle nestíhá vyrábět mlíčko. Proto si ještě dávám nášup ze stříkačky. No a to byla taky sranda. Hned jak mě přivážejí domů mamka říká taťkovi "zaběhni do lékárny pro 200ml stříkačku ať můžeme dokrmovat". Taťka to vezme klusem abych náhodou netrpěl hlady a za chvíli je zpátky. Jak vytáhne stříkačku tak mamka propukne ve smích a já v paniku. Tímhle mě chtějí dokrmovat? Možná tak hříbě. Vždyť ta stříkačka je velká skoro jako já. Mamka svůj požadavek mění na 20ml a taťka běží znovu do lékárny.

Tak mě poprvé koupají v mé ojeté vaničce. Jé to je žůžo. Když mě ale vytáhnou ven je mi pěkná kosa, což jim sděluji pořádným řevem. Při třetím koupání jim to docvakává a taťka vymýšlí zlepšovák. Chvíli před tím, než mě mamka vytáhne z vody mi teplým fénem nahřívá ručník. Mamka mě do něj hned zabalí a taťka na mě dále fouká teplý vzduch, prostě paráda. Tímto mé řvaní posunuji asi o dvě minuty, což je doba, kdy začíná mé nenáviděné oblékaní

Vikiho občasník - z porodnice

Pět dní prý musím zůstat v porodnici. První den je mi dost smutno, protože vůbec nejsem s maminkou, ale s mnoha kámoši na jednom pokoji. Furt někdo řve a tak se občas přidám, je to totiž jediná zábava co se tu dá provozovat.Sestřičky jsou na nás hodné a ve dne v noci se o nás vzorně starají. Druhý den už mě nosí k mamince alespoň na krmení, později i na přebalování. To zatím mamce nejde jako sestřičkám proto ji každou chvíli dávám příležitost, aby mohla potrénovat. Odpoledne vždycky přijde taťka a je veselo. Při první návštěvě říká mamka taťkovi "no ty vypadáš ... ale alespoň bude zdravý ". Aha, takže čím hůře tatínek den po porodu vypadá, tím je jeho potomek zdravější. Ještě jsem zapomněl pochválit ubytování. Máme to tu moc pěkné a čisťounké a na pokoji jsme ještě s tetou Oli a kámošem Honzíkem.

Vikiho občasník - bulvár mě odhalil

V bulvárním plátku známého ostravského běžeckého klubu MK Seitl se objevilo následující:

... známý běžec a úspěšný triatlonista Aleš Šela Velička se stal ve čtvrtek TÁTOU !!! Podařilo se nám tajnými kanály zjistit váhu i míry malého VELKÉHO VIKTORA.

ŠELO BLAHOPŘEJEME TOBĚ I MAMINCE !!!

Vikiho občasník - slavím nulté narozeniny

Na dnešek (7.5.09) mi naplánovali, že se narodím. Normálně bych si o tom měl rozhodnout sám, ale vzhledem k tomu, že jsem se v uplynulém období necpal k východu, ale pohodlně si seděl, tak pan doktor rozhodl, že půjdu tzv. císařákem. Alespoň budu hned hezké nepomačkané miminko, né jako kolegové co se musí proplazit úzkým východem. Nevýhoda je, že nebudu moct být hned s maminkou :-( Dnešní datum oceňuje taky taťka, protože dnes, tedy ve čtvrtek si na mě bere paragraf, v pátek je svátek a s víkendem tak bude mít dost času mě zapít. To se prý musí dělat proto abych byl zdravý.

Je 8hod, čas, kdy jsem se měl dle plánu narodit a furt nic. Prý chtěl být nějaký kolega mermomoci starší než já, tak ho vytahli dříve. Je po 9 a konečně se něco začíná dít. Najednou vidím nějaký ostrý předmět, snad mě neřízne, uhnout totiž nemám kam. Sápou se po mě nějaké ruce a v 9:48 jsem venku. Snažím se koukat, ale vidím jen mlhu a přitom jsem byl tak zvědavý jak maminka vypadá. O co míň vidím o to více řvu. Ušmikávají mi přívod živin a pak cítím jak si mě předávají z ruky do ruky. Dívají se mi do rozkroku a poté na papírku škrtají jméno Marie, kroužkují Viktor a připisují 3,35kg 51cm. Taťka to vše pozoruje zpoza skla a třepající rukou se snaží foťákem udělat nějaké video. Taky ho ale nevidím, páč mám furt tu mlhu. Mamince zatím zavřeli ten můj nouzový východ a konečně jsem u ní.

Ale co to, někam mě odnášejí :-( Dávají mě do jakési prosklené krabice a je tu vedro jako hrom. Jak jim mám ale říct, ať sníží tu teplotu, když neumím mluvit.
Po půlhodině ležení se nademnou sklání asi Taťka, protože zaslechu něco jako "můj synečku" pak furt něco šišlá a tak jsem rád, že po chvilce odchází a já si můžu zdřímnout.

FOTOGALERIE >>

Vikiho občasník - v cílové rovince

Již 9 měsíc s mamkou neuděláme jeden bez druhého krok. Za nedlouho by mělo toto pevné pouto skončit, proto jsme se rozhodli se spolu zvěčnit na pár fotkách. Jak vidno tak i přesto, že jsem mamce přidal na váze téměř 20kg, tak na kráse jsem ji rozhodně neubral.



FOTOGALERIE>>

Vikiho občasník - jsem 4%

Páni doktoři píšou že :
v průběhu těhotenství má miminko dostatečně místa na to, aby měnilo svou polohu. Obvykle do 36. týdne však miminko zaujme polohou hlavou dolů. 4 % miminek zůstává dolů zadečkem - poloha koncem pánevním.

36 týden je tady a měl bych být uložen takto:



Jsem, ale bohužel uložen takto:



Vím, že za chvíli půjdu ven a to, že se obvykle chodí hlavou napřed vím taky. Sezení je ale docela příjemné, proto jsem si ho chtěl co nejdéle užít. Tak jsem si to však užíval, že jsem ten správný okamžik „prokaučoval“. Teď už tady mám tak málo místa, že nějaká otočka nepřipadá v úvahu. Bohužel nemám možnost, jak bych tuto informaci předal mamce. Proto jsem vystaven několika pokusům o otočení.

Nejprve s mamkou absolvuji tzv. Moxibusci. Je to metoda tradiční čínské medicíny, stará několik tisíc let . Jedná se o nahřívání vybraných bodů meridiánů močového měchýře, žaludku a případně jater a provádí se 3 - 5 dní po sobě. Metoda přirozeného obratu je prý úspěšná u většiny těhotných. Pokud nedojde po uplynutí 5 dnů ke spontánnímu obratu, nemá význam dále pokračovat. Po 5 dnech stále sedím, proto končíme. Rád bych udělal mamce radost, když už do toho investovala čas a peníze, ale prostě to nejde.

Další pokus o mé otočení je zadarmo za aktivní účasti taťky. Ten si nejprve myslí, že si z něj dělá mamka srandu. Když ale zjistí, že né, jdeme společně na to. Ve velmi veselé atmosféře opírá taťka žehlící prkno šikmo o gauč, obkročmo kolem něho sedá a přidržuje ho. Hlavou dolů (nohama nahoru) si na něho lehá mamka a já jsem najednou hlavou dolů. Zlatým hřebem večera, je bodové svícení čelovkou na mamčin podbříšek, abych šel jako za světlem. Čelovka má více programů a taťka na mě zkouší i blikání. Můžu říct, že po 10 minutách ležení hlavou dolů jsem rád, že jsem zůstal sedět. Po několika těchto sezeních – leženích rodiče zjišťují, že už se mnou asi nehnou.

Další rady jak zaručeně otočit plod už naštěstí nezkoušíme. Je to např.: chození (mamky) po čtyřech nebo tahání za nehet malíku levé nohy.

Co z toho všeho plyne? S největší pravděpodobností přijdu na svět tzv. císařákem.