Nadpisem není myšleno, první vydělaná tisícovka, ale první zdolaná. Ale hezky popořadě. V sobotu ráno přijíždíme do Trojanovic, kde se nejdříve koná předváděčka mé maličkosti. V pátek večer se tu totiž konalo rodinné setkání, kterého jsme se (prý kvůli mě) nemohli zúčastnit. S našima, babi, dědou, strejdou a tetou vyrážíme z Rázkoky a stoupáme po lesní asfaltce kolem Nořičí hory. Kormidlování mého korábu se ujímá babi a nazazuje takové tempo, že ji děda, kterému není zrovna dvakrát nejlépe musí okřiknout "Evo prosímtě neblni". Babi má pak z toho tlačení na bruhý den bolesti břicha jako by udělala spousty sedu-lehů. Přícházíme do sedla Tanečnice a taťka hned utíká k rozcestníku a vesele poskakuje "jé Viki je poprvé v životě nad 1000m". Já mám, ale spíše než z nějakých 1000m radost z toho, že si mě maminka bere k sobě a dává mi mlíčko.
Po jídle jdeme na Pustevny do Valašské hospody. Mě si s kočárkem dávají ke stolu a více než mi se věnují jídlu a pití. To mě štve a tak zatlačím až se mi podaří pročůrat pleny. Do toho křičím a už jsem zase středem pozornosti. "Viktolku čo še štalo, vždyť jsi teď papal" lámou si hlavu.
Maminka naštěstí ví kam sáhnout a tak jedeme na chodbu, kde mi dávají novou plenku. Z Pusteven dolů to berem po Knížecí cestě.
