Vikiho občasník - z porodnice

Pět dní prý musím zůstat v porodnici. První den je mi dost smutno, protože vůbec nejsem s maminkou, ale s mnoha kámoši na jednom pokoji. Furt někdo řve a tak se občas přidám, je to totiž jediná zábava co se tu dá provozovat.Sestřičky jsou na nás hodné a ve dne v noci se o nás vzorně starají. Druhý den už mě nosí k mamince alespoň na krmení, později i na přebalování. To zatím mamce nejde jako sestřičkám proto ji každou chvíli dávám příležitost, aby mohla potrénovat. Odpoledne vždycky přijde taťka a je veselo. Při první návštěvě říká mamka taťkovi "no ty vypadáš ... ale alespoň bude zdravý ". Aha, takže čím hůře tatínek den po porodu vypadá, tím je jeho potomek zdravější. Ještě jsem zapomněl pochválit ubytování. Máme to tu moc pěkné a čisťounké a na pokoji jsme ještě s tetou Oli a kámošem Honzíkem.

Vikiho občasník - bulvár mě odhalil

V bulvárním plátku známého ostravského běžeckého klubu MK Seitl se objevilo následující:

... známý běžec a úspěšný triatlonista Aleš Šela Velička se stal ve čtvrtek TÁTOU !!! Podařilo se nám tajnými kanály zjistit váhu i míry malého VELKÉHO VIKTORA.

ŠELO BLAHOPŘEJEME TOBĚ I MAMINCE !!!

Vikiho občasník - slavím nulté narozeniny

Na dnešek (7.5.09) mi naplánovali, že se narodím. Normálně bych si o tom měl rozhodnout sám, ale vzhledem k tomu, že jsem se v uplynulém období necpal k východu, ale pohodlně si seděl, tak pan doktor rozhodl, že půjdu tzv. císařákem. Alespoň budu hned hezké nepomačkané miminko, né jako kolegové co se musí proplazit úzkým východem. Nevýhoda je, že nebudu moct být hned s maminkou :-( Dnešní datum oceňuje taky taťka, protože dnes, tedy ve čtvrtek si na mě bere paragraf, v pátek je svátek a s víkendem tak bude mít dost času mě zapít. To se prý musí dělat proto abych byl zdravý.

Je 8hod, čas, kdy jsem se měl dle plánu narodit a furt nic. Prý chtěl být nějaký kolega mermomoci starší než já, tak ho vytahli dříve. Je po 9 a konečně se něco začíná dít. Najednou vidím nějaký ostrý předmět, snad mě neřízne, uhnout totiž nemám kam. Sápou se po mě nějaké ruce a v 9:48 jsem venku. Snažím se koukat, ale vidím jen mlhu a přitom jsem byl tak zvědavý jak maminka vypadá. O co míň vidím o to více řvu. Ušmikávají mi přívod živin a pak cítím jak si mě předávají z ruky do ruky. Dívají se mi do rozkroku a poté na papírku škrtají jméno Marie, kroužkují Viktor a připisují 3,35kg 51cm. Taťka to vše pozoruje zpoza skla a třepající rukou se snaží foťákem udělat nějaké video. Taky ho ale nevidím, páč mám furt tu mlhu. Mamince zatím zavřeli ten můj nouzový východ a konečně jsem u ní.

Ale co to, někam mě odnášejí :-( Dávají mě do jakési prosklené krabice a je tu vedro jako hrom. Jak jim mám ale říct, ať sníží tu teplotu, když neumím mluvit.
Po půlhodině ležení se nademnou sklání asi Taťka, protože zaslechu něco jako "můj synečku" pak furt něco šišlá a tak jsem rád, že po chvilce odchází a já si můžu zdřímnout.

FOTOGALERIE >>

Vikiho občasník - v cílové rovince

Již 9 měsíc s mamkou neuděláme jeden bez druhého krok. Za nedlouho by mělo toto pevné pouto skončit, proto jsme se rozhodli se spolu zvěčnit na pár fotkách. Jak vidno tak i přesto, že jsem mamce přidal na váze téměř 20kg, tak na kráse jsem ji rozhodně neubral.



FOTOGALERIE>>

Vikiho občasník - jsem 4%

Páni doktoři píšou že :
v průběhu těhotenství má miminko dostatečně místa na to, aby měnilo svou polohu. Obvykle do 36. týdne však miminko zaujme polohou hlavou dolů. 4 % miminek zůstává dolů zadečkem - poloha koncem pánevním.

36 týden je tady a měl bych být uložen takto:



Jsem, ale bohužel uložen takto:



Vím, že za chvíli půjdu ven a to, že se obvykle chodí hlavou napřed vím taky. Sezení je ale docela příjemné, proto jsem si ho chtěl co nejdéle užít. Tak jsem si to však užíval, že jsem ten správný okamžik „prokaučoval“. Teď už tady mám tak málo místa, že nějaká otočka nepřipadá v úvahu. Bohužel nemám možnost, jak bych tuto informaci předal mamce. Proto jsem vystaven několika pokusům o otočení.

Nejprve s mamkou absolvuji tzv. Moxibusci. Je to metoda tradiční čínské medicíny, stará několik tisíc let . Jedná se o nahřívání vybraných bodů meridiánů močového měchýře, žaludku a případně jater a provádí se 3 - 5 dní po sobě. Metoda přirozeného obratu je prý úspěšná u většiny těhotných. Pokud nedojde po uplynutí 5 dnů ke spontánnímu obratu, nemá význam dále pokračovat. Po 5 dnech stále sedím, proto končíme. Rád bych udělal mamce radost, když už do toho investovala čas a peníze, ale prostě to nejde.

Další pokus o mé otočení je zadarmo za aktivní účasti taťky. Ten si nejprve myslí, že si z něj dělá mamka srandu. Když ale zjistí, že né, jdeme společně na to. Ve velmi veselé atmosféře opírá taťka žehlící prkno šikmo o gauč, obkročmo kolem něho sedá a přidržuje ho. Hlavou dolů (nohama nahoru) si na něho lehá mamka a já jsem najednou hlavou dolů. Zlatým hřebem večera, je bodové svícení čelovkou na mamčin podbříšek, abych šel jako za světlem. Čelovka má více programů a taťka na mě zkouší i blikání. Můžu říct, že po 10 minutách ležení hlavou dolů jsem rád, že jsem zůstal sedět. Po několika těchto sezeních – leženích rodiče zjišťují, že už se mnou asi nehnou.

Další rady jak zaručeně otočit plod už naštěstí nezkoušíme. Je to např.: chození (mamky) po čtyřech nebo tahání za nehet malíku levé nohy.

Co z toho všeho plyne? S největší pravděpodobností přijdu na svět tzv. císařákem.

Vikiho občasník - jak se budu jmenovat aneb o mě beze mě

... no ono to tak beze mě úplně nebylo, protože jsem při rozhodování o mém křestním jménu přítomen byl, stěna mamčina bříška mi, ale neumožňovala vyjádřit svůj názor.

S mamkou, taťkou, tetama a strejdama trávíme Silvestra na Radhošti v hotelu Radegast. Je 1.1. večer a tradičně se všichni schází u různých druhů nápojů v restauraci hotelu. Tématem dnešního večera je vymyslet mi nějaké jméno. Strejda Luďa je online a může na adrese krestni-jmena.cz ihned provádět prověřování počtu jedinců v ČR nosící příslušné jméno. Je jasné, že ty „různé druhy nápojů“ jsou vesměs alkoholické a proto postupem času vznikají velmi originální nápady. Bohužel někomu vylétává z úst jméno Snítilý, které si okamžitě získává velkou oblibu. Abych to vysvětlil. Snítilý je příjmení jednoho poslance, který se „proslavil“ jen tím, že při volbě prezidenta nehlasoval se svýma socanama a zásadně tak ovlivnil výsledky hlasování. Na přetřes přichází spoustu dalších jmen, jako favorité z toho vycházejí: Adam, Boris a Viktor.

Online Luďa ihned dává na stránky našeho oddílu X-air Ostrava anketu „Jak se bude jmenovat Veličkovic potomek? “ . Na výběr jsou tři výše uvedená jména no a samozřejmě nechybí Snítilý. První hlas do ankety záhy dává můj přiopilý otec a kliká na Viktor. Od té doby začíná v anketě souboj Viktor vs. Snítilý.


Výsledky ankety naštěstí o mém jménu rozhodovat nebudou, protože rodiče mají po dnešku jasno: budu VIKTOR. Proč rozhodli, že Viktor?

Adam ... se jim líbí, ale máme jednoho „čerstvého“ v rodině a druhý je na cestě, navíc je teď „in“ a bude jich hodně

Boris ... moc jich není, ani žádného neoblíbeného známého s tímto jménem rodiče neznají, zní prý ale hodně Rusky

Viktor ... není a zřejmě ani v budoucnu jich moc nebude ( v ČR cca 11 tis.), Viktor Velička zní celkem v poho ( né jako třeba jména, kdy se asi chtěli rodiče pomstít - Kevin Plánička, Mercedes Lakatošová)
Svátek budu mít 28. července a o mém jméně se v lit. píše: Jen málo které jméno má tak jasný původ jako právě toto. Jedná se o mužské křestní jméno, které vzniklo z latinského victor, neboli vítěz. Varianty Viktorián a Viktorian jsou původem odvozená přídavná jména, a proto se vykládají jako ""vítězův"". Uvedené jméno je oblíbené po celém světě, ale v každé zemi se píše a zní trochu jinak: slovensky Viktor, Viktorín, Viktorián, polsky Wiktor, Wiktoryn, rusky Viktor, Viktorij, srbocharvátsky, norsky, švédsky, německy Viktor, maďarsky Viktor, Victor, Victorius, Gyözö, rumunsky, francouzsky, španělsky, holandsky, dánsky, anglicky Victor, italsky Vittore, Vittorio, portugalsky Vitorio, finsky Viktori. "

Silvestr na Radhošťi

autor: Luďa Bednarz

Celkem pravidelně nastává okamžik, kdy se jeden rok končí a druhý začíná. Letos jsme si pro prožití této události vybrali horský hotel Radegast přímo na Radhošti. Po sestupu z Lysé hory jsme nasedli do vozu a přepravili se do Ráztoky. Parkoviště tam praskala ve všech švech, ale pro naše dvě přemisťovadla se ještě místo našlo. Děvčata, doprovázena Mišákem, nasedla na přistavenou lanovku a vyvezla se na Pustevny odkud v silném větru pokračovala na Radhošť. Šela, Mára, bratři, lahvinka slivovice a těžké bágly se vydali přímo z Ráztoky na Radhošť po zelené turistické značce. Cesta to byla náročná, takže muselo být založeno několik výškových táborů, kde jsme se potýkali se švestkovým nápojem Jelínka Rudolfa.

První večer předznamenal tématičnost následujících dní - Silvestra jsme věnovali užívání cepínu a Lvu Davidoviči Trockému, který měl s cepínem taky zkušenost - krátkou, ale o to intenzivnější. Poprvé jsme se také seznámili s místním likérem značky Radhošťská hořká! Jeho ochutnávka se stala tradiční součástí všech dalších večerů. Přibývalo čárek na našem kontě a ubývalo času do půlnoci. Bohemia Sekt jsme otevřeli o půlnoci radhošťského času kousek od Cyrila a Metoděje. Vítr ve formě lehčí vichřice způsobil, že jsme již nenašli vystřelené špunty, ale nás se mu rozdělit nepodařilo. Byla nádherná viditelnost, takže jsme viděli ohňostroje v celém okolí jako na dlani. Krásný byl na Lysé, ale i v Rožnově a ve Frenštátě se našly pěkné kousky. Po návratu do hotelu šla většina účastníků rozmrznout pod peřinu, kde vydržela až do kuropění...

Ráno bylo po zcela jasné noci pro všechny překvapením - bylo jasné, že slunka se nedočkáme a že na naší výpravě budeme prošlapávat cestu čerstvě napadaným sněhem. Vydali jsme se s ohledem na požehnaný stav Oli a fyzické možnosti Mišáka na jednoduchý výlet na Černou horu a dále na obídek do chaty Mír s pokračováním na Radhošť. Z jednoduchého výletu se vyklubal boj o přežití - chata Mír sice byla otevřena a připravena na hladové výletníky, ale tito návštěvníci by se museli spokojit s úrovní pajzlu cca 15. cenové skupiny. Chatař byl schopen svými levnými cigaretami vysmradit jídelnu do nepředstavitelného stavu. Zbytek výletu se nesl ve znamení hladu. Žízně naštěstí ne, protože další zdroj švestkovice jsme vzali z hotelu s sebou. Po výstupu zpět na hřeben jsme zůstali v němém úžasu - mraky byly pod námi a kolem nás, ale nad námi a nad blízkou Skalkou bylo parádní azůro...

Večer jsme strávili v prázdném hotelu se snaživým a milým personálem - leitmotivem večera byl výběr jména pro Veličkovic potomka. Na volbě se můžete taky podílet v přiložené anketě. Většina osazenstva byla nadchnuta jménem Snítilý Velička, ale tím samozřejmě nehodláme ovlivňovat váš ctěný názor.

Další den jsme měli naplánovaný výlet nalehko z Radhoště na Velký Javorník a zpět. Děvčatům a Mišákovi byla tato trasa taky nabídnuta, ale raději se vydali na oběd na Pustevny. My, vytrvalejší, jsme se vydali čerstvým sněhem dolů na Pindulu a pak ostrým tempem na Zadní Javorník, Malý Javorník a Velký Javorník. Tam jsme dorazili společně s asi 1000 dalších lidí, takže jsme se ani nezastavili a pokračovali přes Malý Javorník a Kyčeru zpět na Pindulu. A tam jsme na čas zakotvili - měli tam báječné řezané pivo a k němu i dost dobré věci na zub. Po této parádní občerstvovačce jsme rezignovali na turistickou značku, po které by se vydal každý soudný člověk a šli jsme za nosem :-) Po prvním strastiplném stoupání jsme narazili na naprosto nečekanou ČERNOU turistickou značku, která nás dovedla kousek pod Radhošť na Velkou Polanu.

Poslední večer byl spojen se závěrečným večírkem a kanadskou nocí. Stalo se, co nikdo předem nemohl tušit a jedná se o ekologickou katastrofu - vyschl pramen Radhošťské hořké! Naštěstí byly k dispozici i jiné tekutiny, takže k žádným komplikacím se žízní nedošlo. Ke kanadské noci se dá konstatovat snad jen to, že se ráno v našem pokoji objevilo dálkové ovládání televize, která se nachází v restauraci :-)

Všechno má svůj konec. I naše dovolená a náš pobyt na Radhošti. Po snídani a ranním složitém finančním vypořádávání jsme sestoupili dolů do Ráztoky. Byli jsme varováni, že budeme míjet davy lidí mířících na novoroční výšlap na Radhošť, ale většina jich zřejmě dala přednost cestě z Pusteven a naší trase se vyhli. Na parkovišti nás již čekala pouze hrozba odtažením od milých zaměstnanců parkoviště a pak už jenom cesta domů...