V dalších dnech se počasí rapidně zhoršuje, čímž plánovaný výstup (pro Valinku prvovýstup) severní stěnou na Keprník bere za své.
I přes nevlídné počasí ale na "baráku" nezůstáváme.
Letos posnídaňové ledování nohou vynechávám. Rodiče však chodí pravidelně a strejda Tom si dokonce do 7°C potoka lehává jako do teplé vany.
Navštěvujeme jeskyni Na Špičáku. Po loňském úspěchu opakujeme Račí údolí, kde se opět daří ubránit hrad Rychleby před krvelačnými tatínky. Pohodovou atmosféru u kávičky a zákusku v Tančírně spolu s Laurou doplňuji klavírními improvizacemi.
Vrcholem pobytu je stejně jako loni husa. Paní Korčiánová nám servíruje několik chodů vynikajících pokrmů. V pauzách nám pan Korčián hudbou, písněmi a mluveným slovem servíruje neskutečnou dávku humoru a pozitivní energie. Po třech hodinách jsou naše těla i duše zcela nasyceny.
Stezka odvahy je v poho, dokonce i Evelínka ji zvládá bez slziček . Vyluštění klíče k pokladu je jednoduché. Holt rosteme a bojim bojim, že příští rok rodiče přitvrdí.
Odjíždět z toho kladně nabitého místa a loučit se skvělou partou je vždy velmi neradostné. Stejný problém mívali i Korčiánovi, proto se zde usadili a "vymysleli" Heligón. Díky bohu za to!
