Víkend hlásí slunečný. Sobotní ráno to potvrzuje a my balíme. V plánu máme výlet v Beskydech. Hned po snídani dělám rodičům velkou radost, protože se poprvé sám přetáčím z pozice na zádech do pozice na břichu. Ta hračka, na kterou jsem nemohl dosáhnout, byla prostě velká motivace. Tímto doháním kámoše Honzíka a Adámka, kteří už tento prvek zvládli, flegmatický Máty má nějaké přetáčení stále na háku. Nyní už k výletu. Přijíždíme na Morávku. Odtud jdeme údolím říčky, výše spíš potoku Slavíč. Voda je v něm chvílemi pěkně divoká a sem tam se objeví i malý vodopád. Do toho barvy podzimu a slunce, prostě romantika. Posledních cca 0,5km na hřeben je terénem, navíc musím v mamčině náruči překonávat pár padlých stromů. 
Pak se uvelebujeme na louce a pozorujíce pasoucí se koně mi naši ohřívají dýňovou kaši. Po mém obědě se přesunujeme k nedaleké Kolářově chatě Slavíč. Na venkovním posezení chaty plní své žaludky rodiče a kocháme se výhledy na Těšínské Beskydy. Dolů jdeme lesní asfaltkou, čímž uzavíráme kruh kolem hory Slavíč.TRASA POCHODU>>
V neděli ráno je v Ově mlha jako hrom i když má být zase jasno. Rodiče už se do Beskyd něco najezdili, proto ví, že za FM by se to mělo začít lámat. A fakt že jo. Projíždíme FM, mlha začíná řídnout, ve Frýdlantě je už jen opar a k hotelu Bezruč v Malenovicích přijíždíme v nádherném slunečném počasí. Důvod proč jsme zrovna tady je, že dnes začíná Lysacup. To je akce, kterou se mí rodiče a podobně postižení kamarádi již x let baví v průběhu podzimních a zimních měsíců. Víkend co víkend se z různých míst vybíhá na Lysou horu přičemž je snahou být nahoře co nejrychleji. Dnes je na startu skoro 200 lidí m.j. i můj taťka. Normálně by startovala i mamka, ale je tu moje maličkost, že? Je mi jasné, že hned jak se naučím sedět, tak budu obdarován nějakou tou sedačkou a víkendová zábava rodičů mi bude naordinována. Dnes mám s mamkou a tetou Zuzkou náhradní program. Od Bezruče jdeme na Albínovo náměstí. Zastavujeme v dřevjance U Zbuja, kde mamka a teta dávají čaj. Klid a pohodu potřebnou pro jeho konzumaci jsem však nucen rázně přerušit. Spouštím tzv. brutální řev. Není se co divit. Pleny opět nevydržely nápor a já mám celý bok mokrý. Pak scházíme na Ostravici, kde přijíždějí z Lysé seběhnuvší taťka a strejdové. Máme dost času, proto si po malé svačince děláme kolečko kolem peřejí.
