Je opět víkend a opět Lysacup. Min. týden se běželo od přehrady Šance. Běžel taťka, já s mamkou jsem si udělal výlet na Butořanku. Dnes se poběží z Visalájí a řada je na mamce. I přesto, že je +10°C začíná již od Krásné sněhová pokrývka, na Visalájích je ho už docela dost. Já vidím tolik sněhu pohromadě poprvé a proto s taťkou provádíme jeho bližší prozkoumání. Mamka s dalšími 120 nadšenci vybíhá směr Lysá, já s taťkou, babi a dědou startujeme směr Bílý kříž. Odtud chce taťka jít na Grůň a pak zpět. Po chvilce je ale jasné, že dnes budeme rádi, když se nějakým způsobem dostaneme alespoň na Bílý kříž. Ještě, že jsou nápomocni děda a babi jinak bychom mohli náš výlet rovnou zabalit. Sněhu je místy tolik, že i přes velké taťkovo usilí není možné kočárek protlačit. Děda vymýšlí zlepšovák. Do vidlice předního kola dává kus klacku, z jedné strany ho chytá děda z druhé babi, vzadu je taťka a takto mě přes obtížné úseky přenášejí.
Za značného fyzického úsilí mých nosičů dobýváme Bílý kříž. Na lavičkách hotelu Sulov děláme siestu s přebalováním, mlíkem, pivem a slivovicí. K vybavení hotelu patří i nádherný bernardýn Bohouš. Dát si na něj sedlo tak bych měl pěkného koníka. Slunce pere jak o život, sníh rychle ubývá, voda rychle přibývá. Cestu zpět na Visaláje trávím v taťkové náruči zatímco děda bojuje s kočárem. Mamka se vrací z Lysé. Dnešní extrémní trať zvládla na 1. Promočení, ale spokojení jedeme domů.
Je opět víkend a opět Lysacup. Min. týden se běželo od přehrady Šance. Běžel taťka, já s mamkou jsem si udělal výlet na Butořanku. Dnes se poběží z Visalájí a řada je na mamce. I přesto, že je +10°C začíná již od Krásné sněhová pokrývka, na Visalájích je ho už docela dost. Já vidím tolik sněhu pohromadě poprvé a proto s taťkou provádíme jeho bližší prozkoumání. Mamka s dalšími 120 nadšenci vybíhá směr Lysá, já s taťkou, babi a dědou startujeme směr Bílý kříž. Odtud chce taťka jít na Grůň a pak zpět. Po chvilce je ale jasné, že dnes budeme rádi, když se nějakým způsobem dostaneme alespoň na Bílý kříž. Ještě, že jsou nápomocni děda a babi jinak bychom mohli náš výlet rovnou zabalit. Sněhu je místy tolik, že i přes velké taťkovo usilí není možné kočárek protlačit. Děda vymýšlí zlepšovák. Do vidlice předního kola dává kus klacku, z jedné strany ho chytá děda z druhé babi, vzadu je taťka a takto mě přes obtížné úseky přenášejí. 
Za značného fyzického úsilí mých nosičů dobýváme Bílý kříž. Na lavičkách hotelu Sulov děláme siestu s přebalováním, mlíkem, pivem a slivovicí. K vybavení hotelu patří i nádherný bernardýn Bohouš. Dát si na něj sedlo tak bych měl pěkného koníka. Slunce pere jak o život, sníh rychle ubývá, voda rychle přibývá. Cestu zpět na Visaláje trávím v taťkové náruči zatímco děda bojuje s kočárem. Mamka se vrací z Lysé. Dnešní extrémní trať zvládla na 1. Promočení, ale spokojení jedeme domů.
