novinky konValinky - Bačkárka

 Páteční příjezd a následná prochajda je ještě zelená, i když už s pořádnou jinovatkou. Sobota už je ve znamení hromad sněhu. Jde se tradiční výlet přes Velký Javorník na Stratenec. Viki s Juřínky pokračuje hřebenovkou dále až na Malý Javorník zatímco já se s taťkou vracím naproti třem strejdům a jejich ratolestem, kteří přijeli až dnes. Podruhé zdoláváme Velký Javorník a pekelným šusem po sjezdovce sjíždíme zpět k chatě. U chaty probíhají zimní radovánky. Nechybí samozřejmě stezka odvahy. Vrcholem akce koupel ve venkovním sudu s horkou vodou a válení se v plavkách ve sněhu. Před spaním ještě diskotéka s DJ Márou. V neděli zimní radovánky kolem chaty a domů. Já jedu se strejdou, protože v našem autě jede Domča, který se vyblil z podoby tak, že skoro není schopen chodit. Kousek před domovem strejdovi pobliju auto, což je přisuzováno zatáčkám. Viki s mamkou a taťkou jdou odpo do kulturáku na přednášku Zibury, já jdu na návštěvu ke kamarádce Johance. Tam bliju znovu. Viki se brutálně zblije v první řadě sálu těsně před koncem přednášky. Mezitím začíná blít Karlík i Bertík. Noc je krutá, vrchem, spodem, furt dokola. Víkend si tímto nechtěně prodlužujeme do středy 😤

FOTOGALERIE   

                                                              

 

Vikiho občasník - Fatra , Chleb

 V sobotu vyjíždím z Škracovic Petry až po obědě. Plán vystoupat pod lanovkou bere kvůli počasí za své a tak se necháváme potupně vyvést. Dole hnědo, nahoře bílo. Večer tradičně Age of mythology. V Neděli přes Chleb  a Poludňový grúň dolů. Zdejší panorámata máme v malíku, takže mlha vůbec nevadí.

novinky konValinky - Hangár

 V Porubě otevřeli největší boulderingové centrum v republice ... a mysleli i na děti. 

 

Vikiho občasník - Ondřejník

 Před kůrovcovou kalamitou, kdy byl vrchol zalesněný, zde člověk málokdy někoho potkal. Nyní je celkem frakventovaný. Není divu, výhledy do všeh stran jsou totiž impozantní. 

 

V+V občasník - Haloween

 Po ZŠ Porubské létal netopýr, na Prigu byl spatřen Ježíš.

 

novinky konValinky - Švýcárna

 Po totálně propršeném pátku má být sobota bez kapky a dokonce se sluníčkem. Jeseníky si ale jak vždy jedou svoje. Ač na radaru čisto n stezce Bílou Opavou je mlha a prší. U Barborky se do toho vkládá silný vítr a pěkná kosa. Na ruce nasazuji ponožky. Viki nadopovaný paralenem ( poslední dny nebyl ve formě, ale chtěl za každou cenu jet) pokračuje s Peťanem juniorem přímo na Švýcárnu. Já s taťkou a stejdou Péťou to hrneme k vrcholu. Ze silného větru je skoro vichřice. Jsem ráda, že mě taťka drží jinak bych  uletěla. Potřetí v životě na Pradědu a potřetí vysílač skoro nevidím. Jakmile se cestou ke Švýcárně dostáváme z dosahu silného větru užíváme si pravé jesenické romantiky, mlha, barvy podzimu a nikde nikdo. Večer je ve znamení her. 

Druhý den jsou to úplně jiné, ale neméně krásné, Jeseníky. Do Karlovky se vracíme chodníčky, kde nepotkáváme ani živáčka, oproti včerejší zalidněné hlavní "štráse" obrat o 180 stupňů. O stejný počet stupňů otáčí i počasí a je den jako malovaný.

Jeseníky opět nezklamaly a ukázaly to nej ze svého repertoáru.

FOTOGALERIE

 

 

 

Malá Fatra - Fačkovské sedlo, Strečno

 

Od Strečna nahoru známe Fatru dobře, od Strečna dolů však vůbec resp. jen jednou jsme byli z Fačkovakého sedla na Klaku. Další ročník akce "chlapi sobě" to změnil. 

V sobotu 5,45 v ranním rychlíku do Žiliny je bohatě prostřená tabule ... pivo, klobásy, kubánský rum a půlkilovka vlašáku, kterou Mára, nemaje lžíci, konzumuje pomocí platební karty. V Žilině máme hodinu na přestup a trávíme ji v nádražní putyce. Borovičku tu mají hnusnou, ale jsme na Slovensku tak nic jiného nelze 😉. Z odporného nádraží se busem přesunujeme do Fačkovského sedla. Koliba v sedle je bohužel, nebo spíš bohudík zavřená. Jde se přímo do hory. Je 10 hodin, čeká nás 30km , 2000 výškových což dle map na seznamu představuje 12 hodin chůze. Vzhledem k tomu, že medvěd v této části Fatry není úplná vzácnost je dojít za světla je nanejvýš žádoucí. Do karet nám hraje i to, že se cestou nevyskytuje žádná nálevna.

První kopec je fotogenický Klak. Na skalnatém vrcholu je velký kříž dole se honí mraky, nádhera. Dál pokračujeme hřebenovkou, ale že bychom se jen pohupovali to ani náhodou. Je to většinou ostře nahoru, ostře dolu. Lidí poktáváme minumum, později už vůbec žádné. Bonbónek je morda na Hnilickou Kyčeru, kde na 500 metrech nastoupáme skoro 200 výškových. Kousek za Hornou Lúkou potkáváme Martina běžícího nám naproti ze Strečna. Na Velkou Lúku přicházíme už za šera, hluboko pod námi září město Martin, na druhou stranu Žilina. Chata Javorina je už jen pár set metrů. 

Vítá nás chatár Milan, vysportovaný borec 50+, který zdrhnul ze šrumce chaty Pod chlebom a postavil si chatu vlastní. Javorina stojí teprve od roku 2020, takže vše září novotou. Milan naštěstí už ve 21 zavírá krám, protože borovička začíná nebezpečně šmakovat.

Druhý den se prudce ochlazuje. V pošmourném počasí jdeme nejdříve po hřebeni, pak sešupem do Strečna. Lávka přes Váh je stále v rekonstrukci, ale naštěstí funguje převoz. Po občerstvení v pizzerii na nádru sedáme na vlak do Žiliny, kde nakupujeme občerstvení na dlohou cestu domů. Vzorní hoši jdou za svými ženuškami a dětičkami, Řepa s Márou jdou za Barunkou resp. do ní na pár piv.      

Spodní část Fatry není tolik v šutru jako část od Zazrivé po Suchý vrch a rozhodně nelze čekat hřebenovku s neustálými výhledy do všech stran. Proto je pro turisty méně atraktivní, no a to je právě to proč stojí za náštěvu ... pro ten božský klid, kdy člověk hodiny nikoho nepotká 💚 

FOTOGALERIE 

TRASA