Od Strečna nahoru známe Fatru dobře, od Strečna dolů však vůbec resp. jen jednou jsme byli z Fačkovakého sedla na Klaku. Další ročník akce "chlapi sobě" to změnil.
V sobotu 5,45 v ranním rychlíku do Žiliny je bohatě prostřená tabule ... pivo, klobásy, kubánský rum a půlkilovka vlašáku, kterou Mára, nemaje lžíci, konzumuje pomocí platební karty. V Žilině máme hodinu na přestup a trávíme ji v nádražní putyce. Borovičku tu mají hnusnou, ale jsme na Slovensku tak nic jiného nelze 😉. Z odporného nádraží se busem přesunujeme do Fačkovského sedla. Koliba v sedle je bohužel, nebo spíš bohudík zavřená. Jde se přímo do hory. Je 10 hodin, čeká nás 30km , 2000 výškových což dle map na seznamu představuje 12 hodin chůze. Vzhledem k tomu, že medvěd v této části Fatry není úplná vzácnost je dojít za světla je nanejvýš žádoucí. Do karet nám hraje i to, že se cestou nevyskytuje žádná nálevna.
První kopec je fotogenický Klak. Na skalnatém vrcholu je velký kříž dole se honí mraky, nádhera. Dál pokračujeme hřebenovkou, ale že bychom se jen pohupovali to ani náhodou. Je to většinou ostře nahoru, ostře dolu. Lidí poktáváme minumum, později už vůbec žádné. Bonbónek je morda na Hnilickou Kyčeru, kde na 500 metrech nastoupáme skoro 200 výškových. Kousek za Hornou Lúkou potkáváme Martina běžícího nám naproti ze Strečna. Na Velkou Lúku přicházíme už za šera, hluboko pod námi září město Martin, na druhou stranu Žilina. Chata Javorina je už jen pár set metrů.
Vítá nás chatár Milan, vysportovaný borec 50+, který zdrhnul ze šrumce chaty Pod chlebom a postavil si chatu vlastní. Javorina stojí teprve od roku 2020, takže vše září novotou. Milan naštěstí už ve 21 zavírá krám, protože borovička začíná nebezpečně šmakovat.
Druhý den se prudce ochlazuje. V pošmourném počasí jdeme nejdříve po hřebeni, pak sešupem do Strečna. Lávka přes Váh je stále v rekonstrukci, ale naštěstí funguje převoz. Po občerstvení v pizzerii na nádru sedáme na vlak do Žiliny, kde nakupujeme občerstvení na dlohou cestu domů. Vzorní hoši jdou za svými ženuškami a dětičkami, Řepa s Márou jdou za Barunkou resp. do ní na pár piv.
Spodní část Fatry není tolik v šutru jako část od Zazrivé po Suchý vrch a rozhodně nelze čekat hřebenovku s neustálými výhledy do všech stran. Proto je pro turisty méně atraktivní, no a to je právě to proč stojí za náštěvu ... pro ten božský klid, kdy člověk hodiny nikoho nepotká 💚
