Po totálně propršeném pátku má být sobota bez kapky a dokonce se sluníčkem. Jeseníky si ale jak vždy jedou svoje. Ač na radaru čisto n stezce Bílou Opavou je mlha a prší. U Barborky se do toho vkládá silný vítr a pěkná kosa. Na ruce nasazuji ponožky. Viki nadopovaný paralenem ( poslední dny nebyl ve formě, ale chtěl za každou cenu jet) pokračuje s Peťanem juniorem přímo na Švýcárnu. Já s taťkou a stejdou Péťou to hrneme k vrcholu. Ze silného větru je skoro vichřice. Jsem ráda, že mě taťka drží jinak bych uletěla. Potřetí v životě na Pradědu a potřetí vysílač skoro nevidím. Jakmile se cestou ke Švýcárně dostáváme z dosahu silného větru užíváme si pravé jesenické romantiky, mlha, barvy podzimu a nikde nikdo. Večer je ve znamení her.
Druhý den jsou to úplně jiné, ale neméně krásné, Jeseníky. Do Karlovky se vracíme chodníčky, kde nepotkáváme ani živáčka, oproti včerejší zalidněné hlavní "štráse" obrat o 180 stupňů. O stejný počet stupňů otáčí i počasí a je den jako malovaný.
Jeseníky opět nezklamaly a ukázaly to nej ze svého repertoáru.
