Vikiho občasník - po Medvídkové ke Zbuji

Sobotní odjezd na další etapu LC je jako vždy hektický, chaotický a časově "na kost". Je jasné, že v takovém shonu se lehce dělají chyby. Mamka přibíhá k autu s téměř hysterickým křikem „jééžííši já jsem nechala klíče od bytu zevnitř, co budeme dělat, musíme to nějak řešit, nikam nemůžeme jet“. My, mužská část rodiny zachováváme klidnou hlavu a z pozice většiny rozhodujeme „jedem na hory, otevření bytu se bude řešit potom“.
Na startu u Rajské boudy jsme akorát na čas. V houfu více než 200 závodníků dnes naši rodinu reprezentuje mamka. Houf startuje nahoru, já s taťkou vyrážím opačným směrem hledat medvídky. Vo co go? Minulý týden jsme se na chatě u Zbuja bavili s jejím majitelem Ivanem a ten nám povídal o nové (staronové) trase ke Zbuji od mostu pod peřejemi Ostravice. Prý ji označili (medvídci na stromech), postupně na ní dělají drobné terénní úpravy a má se po ní běžet Adrenalincup. My na trasu nastupujeme u bývalé chaty Silnic. Odtud jdeme po Medvídkové prudce do kopce singletrekem. Protneme asfaltku vedoucí kolem hory Ostré a širší cestou stoupáme kolem Ostré k Medvědí skále. V tomto úseku je les dost prosekaný, takže tu určitě musí být pěkné výhledy. Dnes sněží a je mlha, nevidíme tedy nic. Od Medvědí skály už stoupáme jen mírně. Vynořujeme se z lesa téměř na vrcholu sjezdovky Ostrá. Pro protnutí sjezdovky, scházíme lesem a jsme na turistické modré. U Zbuja čekáme na maminku. Mým hlavním a jediným posláním 1,5 hod pobytu v hospůdce je otvírat, zavírat dveře a plést se hostům a číšnicím pod nohy. Naštěstí jsou všichni trpěliví. Naopak to ještě vypadá, že se jim to líbí a vždy se mnou prohodí pár slov. Kolem hospody u Veličků se vracíme zpět k Rajdě.

mapa - medvídková trasa

Cestou domů vytáčíme 150. Chvíli po té co jsme před domem jsou tu šikovní hoši z hasičského sboru a během chvilky nám otvírají dveře. Bez poškození zámku a zadarmo!

Vikiho občasník - poprvé lanovkou

mapa

Minulý týden jsme museli hory vynechat kvůli mé indispozici. Abstinenční příznaky se ale nedostavily, neboť mám na ně účinný lék. Tím je kniha fotografií Dolomity 2007 zachycující pobyt rodičů a strejdů v tomto úžasném horstvu. Poslední cca 3 týdny se min. 2x denně věším na polici s touto knihou a opakovaně říkám „holy, holy, holy“ což je signál pro rodiče, že si mají se mnou knihu prohlížet.
V sobotu necháváme auto v Ráztoce na „našem“ plácku mimo dosah výběrčích parkovného a jdeme směr Radhošť. Volíme tradičně zelenou značku, kde je klid a turistu tu potkáte jen zřídka. To se nedá říct o další části našeho výletu, hřebenové promenádě z Pusteven na Radhošť.


Dávám pár koleček po podstavci sochy Radegasta. Před zlatým hřebem dne si orážím ve Valašské hospodě na Pustevnách. Tím hřebem je jízda lanovkou zpět do Ráztoky. Z úst otce zaslechnu, že si toho prý mám vážit, protože je to poprvé a taky naposled v životě co lanovkou pojedu. Chvíli po usednutí jsem nejprve němý úžasem, po procitnutí dávám své emoce v pravidelných intervalech hlasitě najevo, což rodiče pojmenovávají jako orgasmy (nebo tak nějak) a mému počínání se smějí. Emocionální výkřiky prokládám slovy holy (hory) a tlom (strom) a tak to trvá celou cestu. Opravdu skvělý zážitek z jízdy. Budu to muset doporučit kámošům.

Ve slunečné neděli odbíhá taťka z Ostravice v rámci LC na Lysou, já s mamkou se mezitím pohybuji v okolí peřejí Ostravice. Taťka sbíhá za námi a společně jdeme výlet s cílem v dřevjance U Zbuja.

Vikiho občasník - premiéra na Lysacupu

Tento víkend bude zase po delší době závodní.



V sobotu se nejprve rozehříváme výstupem na rozhlednu Panoráma u Chlebovic. Odpoledne je přesun do FM, kde se koná běžecká mega akce Hornická desítka. Po hodině spánku v parku u Ostravice nabírám tolik sil, že tleskáním povzbuzuji nejen probíhajícího taťku, ale i dalších zhruba pět set běžců.

Neděle 7.11. je pro mě významný den jednak pro to, že mám 1,5 roku, ale hlavně proto, že zaznamenám svou první účast na kultovní sportovně-společenské akci Lysacup. Jen pro připomenutí; LC je 16 etapový závod, kde se startující snaží co nerychleji zdolat vrchol Lysé hory. Letošní ročník se inspiroval nejslavnějším cyklistickým závodem TdF a úvodní etapa – prolog se bude odehrávat na jiném kopci.
Volba padla na Velký Javorník. U skokanských můstků ve Frenštátě se registruje téměř 200 závoďáků vč. naší tříčlenné rodiny. Za 20 Kč startovného dostávám sportovní ponožky č. 43. Než do nich ze své aktuální velikosti č. 23 dorostu uběhne ještě mnoho etap LC, proto mi je zabavuje otec. Půl hodiny před oficiálním st. výstřelem s taťkou a strejdou Luďou vyrážíme, protože chceme povzbudit mamku a ostatní členy našeho teamu X-Cobras v cílové rovince, udělat nějaké fotky a taky se vyhnout dlouhému čekání ve frontě na pivo. V cíli na Javorníku jsme tak akorát, zrovna dobíhají ti nejlepší. Mami to zvládá s úsměvem. U turistické chaty naši ještě dlouho debatují s kamarády. Já ještě nemám dost proto si x-krát vybíhám schody před chatou. Únava na sebe nenechává dlouho čekat. Cestou dolů si v nosítku dávám šlofíka.

VÝSLEDKY LYSACUPU

Vypadá to, že brzy nebudu na LC jednookým králem mezi slepými ve své kategorii. Konkurenční oddíl Vodní záchranné služby zřejmě svůj team rozšíří o nového borce.

Vikiho občasník - Prašivá

mapa

Vikiho občasník - okolo Hradce

mapa




Víkend bude ve znamení prý již několikátého ročníku pochodu Hradec – Skřípov - Zátiší. Pro mě je to zřejmě založení nové tradice, kterou budu asi muset chtě nechtě pár let udržovat. Mám slíbeno cestování různými dopravními prostředky, na což se těším nejvíce. Prvním z nich je bus č. 54 z Alšáku na Svinov. Ssss sss autobusu střídá další atrakce, samootvírací dveře na nádraží. Pozorovat vlaky na nádraží bych vydržel hodně dlouho, ale náš do Opavy na nás čekat nebude. V Opavě hledá mamka po kapsách lístky, což je prý taky tradice (minule je prý nenalezla a do Hradce se musely kupovat nové). Lísky jsou na světě a můžeme pokračovat motorákem směr Hradec.


U zámku v Hradci nás již očekávají babi, děda, teta a strejda. Jdou na jedno, zatímco my jdeme do zámecké zahrady poblahopřát kamarádce od mamky, která právě vstoupila do svazku manželského. Pár fotek s novomanžely a hurá taky na jedno. Na židli zámecké restaurace usedám jako král a v mžiku je u židle Nelinka od vedlejšího stolu. Házím nevšímáka. Radši se věnuji debatování s rodinou. Nelinka je však vytrvalá. Stojí a upřeně na mě kouká. Nakonec jejímu uhrančivému pohledu podléhám, slízám se židle a plac hospůdky je náš. Vyhecován osazenstvem našeho stolu se odhodlávám k polibku, čemuž se Neli vůbec nebrání. Všechno krásné ale jednou končí. Neli „platí“ a odchází. Náš stůl porušuje plán „na jedno“ a zůstáváme. Posléze vyrážíme směr Skřípov. Je krásný podzimní den, takže není kam spěchat a těch 6 km nám trvá hezky dlouho. Večer na chalupě dává strejda na stůl několik druhů medovin a začíná degustace, která je zpestřena hudebním vystoupení dua Ovenky v obsazení Ovenka – kytara, zpěv a Veronika – flétna. Po kulturním zážitku jsem odvelen na kutě, zbytek pokračuje v degustaci. V neděli s rodiči vyrážím směr Zátiší, odkud jedeme domů tramvají.

Vikiho občasník - Štramberk

mapa

Počasí je dnes nevalné, pro návštěvu rozhledny nevhodné. Razítko z té štramberské mi ale v deníčku chybí, tak jdeme na to. Z Kopřivnice 2 km stoupáme kolem Váňova kamene k rozhledně Bílá hora.

Na rozhledně místo rozhlížení praktikuji jako obvykle splašený běh dokola a nahánění s taťkou. Po pár minutách mamka uznává, že už byl můj en. výdej dostatečný a snaží se mě odchytit. Jaksi ji ale sklouzávám a padám. Rána, řev, krev a mažeme dolů. Horní ret mám rozseklý a oteklý. Prý ještě doladit ten spodní a vypadal bych jako černoch nebo spíše Dolly Buster. Na zahrádce pod Trúbou koštuje taťka se strejdou medovinu, mamka řidička šetří síly na večer a já se velmi zajímám o jednu starší paní. Na sádrové babce se mi líbí, že je stejně vysoká jako já, má hůlku jako já a hlavně si nechá všechno líbit.

Pokračujeme na náměstí, kde se to dnes hemží strašidly. Hlavním bodem našeho zájmu je ale pivovar. Sestupujeme do jeho podzemní části. Taťka a strejda se opět oddávají koštování, tentokrát piva. Já jsem nadšen z podzemních chodeb, které všechny dokonale prozkoumávám. Pro štěstí strejdy Lukáše házím korunu do zamřížovaného jezírka, které je u našeho stolu. Očekávané žbluňk se neozývá, neboť koruna končí na osvětlovací lampičce ;-)



Večer jsem já stejně jako mí nejbližší kámoši v péči svých taťků. Maminy totiž vyrážejí do ulic, konkrétně do jedné z nich nesoucí název Stodolní nebo tak nějak. Nevím co špatného tam mamka snědla, protože ráno nevypadá svěže jako obvykle a je jasné, že budeme mít pánskou jízdu. Jedeme na chalupu. Nemocná mamka se doma lečí. V podvečer parkujeme za domem, když v tom vidím, jak nám jde mamka naproti. Moc mi za celý den chyběla, proto nedbaje slov taťky „Viktorku pomalu, spadneš“ běžím a volám „mami, mami“. Rána, řev, krev. Tentokrát to chytám na spodní ret, jsem ale konečně v náruči své uzdravené maminky.

Vikiho občasník - slovník všech (mých) slov

Slovní zásobu sice zatím příliš velkou nemám, foneticky to zatím také není 100% , ale zato mluvím rád a hlavně skoro furt. Uši rodičů jsou občas rády, že si po mém večerním zalehnutí odpočinou.

Má slovní zásoba:

osoby:
- mami, tati, babi, děti, pan, paní
Titi - Viki
dida – děda
mimi - mimino

části těla:
koko – oko
pipu – pupík
no – nos
didi – zuby
u úúú – přirození

jídlo, pití:
boba – voda
pibo – pivo
nino - mlíko
papu – jídlo
bumbu - pití

zvířata:
byba – ryba
koko – slepice
míí – myš
táči – ptáci
bum bum - medvěd
ha ha – pes
hůůů – sova
mééé – koza
bééé – ovce
bůůů – kráva
2 x hlasitý výdech nosem – králík
pich pich – ježek
čiči ňau – kočka
dada – husa, kachna
krá – vrána
krrr – krtek
kyky rrr – kohout
iáá iáá (dříve aíí aíí) – osel
papu – papoušek
bibo – opice ( naučila babi, když ukázala na opici a řekla Bimbo)
koko – slepice
baba – žába

dopravní prostředky:
bam bam – tramvaj
bubu ssss – autobus
kouo – kolo
tadlo – letadlo
tulní – vrtulník
dy dýý – auto
šš úú – vlak
bagl - bagr
tato - traktor

... a další:
- tady, tam
co to? (+ namířený ukazováček) – co je to?
čita ( dříve tači) – tik tak, hodiny (ale např. i manometr u pumpy apod.)
baó – balón
dedéém - jedem (pokyn k odjezdu)
páta – zubní pasta
kám – krém
bíe – brýle
tom - strom
babu – bábovka
byden – dobrý den
bíba – bota
doú – dolů
oúú – nahoru
bibi – blik, světlo
dudu – dudlík
anáu – kanál
etě – ještě
hauóó – haló, telefon
hají – lehnout
hačí – sednout
e ééé – stolice, nočník, plenka, bláto,
paíí – pálí (voda, jídlo)
néni – není
bi bam- kostel (a vše co to připomíná – např. vodárna)
houpy – houpat, houpačka
bubu - tma