Prvním cílem je den otevřených v kasárnách v Hranicích na Moravě. Před mnoha lety jsem zde sloužil a světe div se Bevko ( bojové vozidlo pěchoty ), v kterém jsme jako velitel družstva brázdil Libavou, mají ještě ve výbavě. Asi nejzájímavější jsou dymanické ukázky zneškodnění teroristů a praktické použití bojového umění Musada.
Z Hranic přesun pod Helfštýn na První plotnu. Fajn polezeníčko bez lidí. V plánu jsem měl bivakovat na protějších kopcích, konkrétně na zřícenině hradu Drahotuš, ale Vali "a nemůžeme přespat přímo tady?". No vlastně a proč né. Krásný rovný plácek mezi skalami, ohniště a hromada suchého dřeva ...co víc si přát. Šup do lipnického Lídlu pro snídani a do Týna do hospody na véču. Zde mají m.j. výborné pivko, které vaří jen pro tuto jedinou hospodu. Večer oheň, kytara, pivko, paráda.
Ráno přesun směr Hlubočky. Na dálnici nás předjíždí policejní auto, za zadním sklem se objevuje "stop jeď za mnou" tak jedem. Po negativní zk. na alkohol klasická otázka "víte čím jste se provinil ?". "Ne". Máte od června prošlou technickou. 500 na místě a co nejkratší cestou domů. Nejkratší cesta samozřejmě vede přes Hlubočky, kde mají suprovní bobovku, né takovou jako např. v Heiparku kdy jede bob na kolejnici. Tady je bob v korytě a skutečně se bobuje.
No když už jsme bez té technické byli v Dolomitech, Chorvatsku a Raxapl tak asi nebude vadit, že nejkratší cestu domů ještě trochu prodloužíme. Plovárna v Hranicích vypadá zcela opuštěně, ale otevřeno mají. Proč je přítomna jen hrstka lidí zjišťujeme při prvním kontaktu s vodou. Teplota 18 stupňů není moc příjemná. Chodíme do vody častěji a na krátký čas, prokládáme to hraním Una a je z toho suprovní odpoledne.
Nejkratší cesta domů pokračuje směr Potštát na tábořiště Boňkov. Tam prostě musíme. Důvod je jediný. Přímo kolem stanu nám bude protékat říčka no spíše potok Velička. V noci se prožene velká bouře s blesky, že to chvílemi vypadá jako ve dne. Ráno nabíráme vodu z potoka k archivaci.
Cesta domů pokračuje do druhého domova na skřípovskou chaloupku, kde za námi přijíždí na svém oři Markét. Viki motivovám prázdným kvartýrem sedá na bus a jede domů, zbytek vyráží na fotbalový zápas Skřípov vs. Komárov. Ve hospůce na hřišti vzbuzujeme pozornost místních, když kromě piva kupujeme i šálu FK Skřipov. V zápětí jim podáváme vysvětlení, že jsme fandové páč už tu máme 40 let chalupu "jooo Veličkovi naproti bývalého úřadu ". Fotbal na této úrovní to je prostě pecka sledovat. Ty hlášky, pak se skoro porvou a nakonec si podají ruce a jdou na pivo.
