Vikiho občasník - hudební vystoupení

Dnes opět upouštějí Kružberk, což znamená plno vody v Moravici. Bohužel z toho nic není, protože bychom nestihli odpolední vystoupení naší hudební školičky, na které se fakt hrozně „těším“. Abychom si užili alespoň trochu plavby vytahujeme z půdy naší skřípovské chaloupky nafukovací člun. Po zalepení díry ho jdeme otestovat na místní Balatón.

Minulé vystoupení se mi moc nepovedlo resp. jsem byl po vržení hudebního nástroje směrem k publiku stažen z pódia hned na začátku. I dnes jsem rozhodnut v základní sestavě nenastoupit. Rodiče, kterým mé rozhodnutí sděluji to kupodivu chápou a říkají „když nebudeš chtít, nemusíš Viktorku“.

No a najednou jsem na place a se spolužáky předvádím, co jsme v posledních lekcích trénovali. Mamka z jeviště si s taťkou v hledišti vyměňují nechápavé pohledy, cože se to mnou najednou stalo. Mamka si myslí, že mé rozhodnutí vystoupit ovlivnila Evelínka, ale není tomu tak. Vše ovlivnil její taťka, vystupující s ní. Prostě jsem si řekl. Když do toho jde i takový obrovský chlap, tak jdu taky ;-)

Zde je netaneční část našeho vystoupení nazvaná Typewriter.             

A zde je Typewriter origoš.

Úspěšným vystoupením jsem se vyhnul reparátu nebo případnému opakování ročníku. V září nastoupím do vyššího „levlu“, kde se budeme učit hrát na flétnu. 

 

Nevím, ale jestli u ní vydržím déle než do Vánoc, protože od jara pravidelně vysílám signály Ježíškovi, že toužím po tahací harmonice.

Vikiho občasník - běh na Lysou

Již devátým rokem pořádá náš oddíl tento závod. Letos máme přihlášených 330 závodníků takže je jasné, že to bude pro organizátory pořádný zápřah. Přípravy začínají už v pátek. V sobotu od časného rána je to na základně na Ostravici jako v mraveništi. Naštěstí jsme po těch letech dobře sehraný team a každý ví co má dělat. Má první dnešní funce je regulovčík. Stanoviště mám na mostě přes Ostravici. Po proběhnutí posledního závodníka se vracím zpět na hřiště, kde už je bohužel po dětském závodě. No nic, snad příště. Strejda Víťa coby moderátor akce mluví už od rána,  pomalu mu docházejí témata a taky si musí odskočit. Jeho žádosti o záskok vyhovuji a tak mě to baví, že na tomto stanovišti zůstávám až do konce závodu.  

I přesto, že není nejtepleji, začíná téct pivo proudem. Sice netuším co na tom strejdům chutná ( už ta jeho pěna je tak hořká, že se mi křiví huba), každopádně ale na situaci  reaguji a během chvilky se rekvalifikuji z moderátora na výčepního.  

Ale nejen prací je člověk živ. S kamarády si ve chvilce volna vychutnáváme bubenické vystoupení.

Slíbený skákací hrad sice musel říďa kvůli nestálemu počasí odvolat, ale jací bychom to byli Češi, kdybychom neuměli zaimprovizovat. Hrad měníme za stan, skákání za lezení a klouzání, adrenalin ale zůstává a vo tom to je, né? 

Vikiho občasník - byčí párty

Jsme býčci narození v rozmezí 7 dnů, což je ideální pro společné oslavy. Kvůli nemocí chybí Máty. Jako již několikrát v minulosti nás hostí na své farmě v Hýlově jediná ženská naší party Evelínka.    

Šampáňo teče proudem.

Né všichni koňskou dávku šampíčka zvládají. V těchto situacích jsme rádi, že jsme rodiče nenechali doma.

Marcel Lesník alias Woodman se o párty náhodou dozvěděl a je prý hrozně poctěn, že nám mohl přijet zahrát.

Po krátké rozehřívačce hrou na dechové nástroje ...

...začíná rock and roolová smršť.

Večer romantika u ohně a k tomu nějaký ten buřt a steak.

Historický okamžik nastává ve sprše. Je mi myta hlava a já u toho neřvu. Evelínka prostě umí.

V neděli si dáváme krátký švih údolím Polančice zakončený obědem u Hasičů.

Na úplný závěr hoďka v bazénu klimkovických lázní a hajdy domů. Díky Evelínko byla jsi skvělá hostitelka.

Vikiho občasník - orienťák

Dnes  se snažíme orientovat v lesích u Štramberka.  Jelikož už v tomto sportu nejsme úplní nováčci jde nám to dobře, všech 7 lampiónků bez problému nacházíme a navíc v těžké konkurenci dvou družstev   vítězíme.      

Ani po absolvování více než 5km toho nemám a ani nemůžu mít dost. V nejvyšší komnatě Trúby je totiž uvězněná princezna Fiona, takže je třeba zdolat kopčisko na náměstí, spoustu schodů k Trúbě a spoustu schodů v Trúbě. 

Vikiho občasník - sjezd Moravice

  

Dnes máme vodáckou premiéru.  Do lodi nasedáme pod mostem ve Vítkově Podhradí. Nejprve zkoušíme,  co loď pod taktovkou úplných začátečníků umí. Po pár km plavby se dá říct, že to máme pod kontrolou, tedy loď jede přibližně tam, kde chceme my. 

 

Přes první jez, který je chvilku po startu náš koráb ještě přenášíme, druhý, po nastudování ze břehu úspěšně zdoláváme. Moravice teče překrásnou přírodou a třebaže je tu chvílemi loděk  jak aut na D1 je to balzám pro duši i oči.



Posledních 20 minut, kdy už nabývám dojmu, že rodiče plavbu opravdu zvládnou bez cvaknutí si dávám šlofíka. Budím se až po vylodění v Areálu dobré pohody v Žimrovicích. Za support musím poděkovat babi a dědovi, kteří přijeli do Podhradí ze Skřípova na kolech, tam je naložili do našeho auta a to nám převezli do Žimrovic.

Vikiho občasník - Bačkárka

Již podruhé jsme zavítali na hředen Javorníků do dětského bač-ráje a opět to bylo skvělé.

Nejprve zastavujeme na Horní Bečvě za účelem zkoušky nového plavidla. Funguje skvěle.



Z Koukalovic holkama si dávám sraz na rozhledně Súkenická



Loni jsem to ještě neskočil. Letos těsně, ale přece.

Turista nejsem nic moc. Nahoru na Portáš indiánsky (chůze-taťkův hřbet) a těch řečí kolem. Že by únava?

Hoďka spánku na Kohútce nepomáhá. Dolů jdu sice po svých, ale nedobrovolně a s řevem.

40°C Bačkáď je vrcholem celé akce. To by mohl děda vybudovat ve Skřípově.

 Já vím, na lov děvčat mám ještě čas. 

Vikiho občasník - narozky č.4

Letošní jubileum slavím jako vždy na etapy.  Ještě před kalbou s Byčí partou na Hýlově  je na řadě slušňácká rodinná oslava. Sice opět musím rozdávat pusy na všechny strany , poslouchat jak jsem vyrost, na koho jsem podobný apod., ale s vidinou, že z toho kápnou nějaké dárky se to dá  vydržet ;-)  Loni byl v rámci úsporných opatření dort celý z dílny rodičů, letos je v rámci časových možností z rodičovské dílny pouze „marcipánová pohoda ovečky Shaun“.  Dárky jsou opět skvělé. Ten nejobjemnější z nich ze mě dělá docela zámožného předškoláka. Kromě domu a auta,  které vlastním již od prvních Vánoc jsem totiž nově majitelem jachty.