Minulé vystoupení se mi moc nepovedlo resp. jsem byl po vržení hudebního nástroje směrem k publiku stažen z pódia hned na začátku. I dnes jsem rozhodnut v základní sestavě nenastoupit. Rodiče, kterým mé rozhodnutí sděluji to kupodivu chápou a říkají „když nebudeš chtít, nemusíš Viktorku“.
No a najednou jsem na place a se spolužáky předvádím, co jsme v posledních lekcích trénovali. Mamka z jeviště si s taťkou v hledišti vyměňují nechápavé pohledy, cože se to mnou najednou stalo. Mamka si myslí, že mé rozhodnutí vystoupit ovlivnila Evelínka, ale není tomu tak. Vše ovlivnil její taťka, vystupující s ní. Prostě jsem si řekl. Když do toho jde i takový obrovský chlap, tak jdu taky ;-)
Zde je netaneční část našeho vystoupení nazvaná Typewriter.
A zde je Typewriter origoš.
Úspěšným vystoupením jsem se vyhnul reparátu nebo případnému opakování ročníku. V září nastoupím do vyššího „levlu“, kde se budeme učit hrát na flétnu.
Nevím, ale jestli u ní vydržím déle než do Vánoc, protože od jara pravidelně vysílám signály Ježíškovi, že toužím po tahací harmonice.
