Vikiho občasník - služebka na Pustevny

Minulý víkend byl na bikování přímo ideální, proto jsme nelenili a oba dny se proháněli terény v okolí Ostravy.



Dnes je to však horší. Od rána chčije, že by psa nevyhnal, my ale přesto náš vůz plníme cyklo náčiním a jedeme směr Beskydy. Proč? No, protože dnes náš sportovní klub pořádá běh Ráztoka – Tanečnice, kde se s námi počítá na funkce regulovčíků. Při výjezdu z Ovy doslova lije a naši vymýšlejí varianty výstupu – výjezdu na Pustevny. Přijíždíme do Ráztoky, neprší, jen je hustá mlha, což nás samozřejmě nemůže zastavit. Sedáme na biky a průměrnou rychlostí 9 km/h uháníme kolem Nořičí hory
na Pustevny. Po 6km míjíme občersvovačku. Od pěších babi s dědou fasuji rohlík, který mi zajišťuje zábavu po zbytek cesty. Po chvíli co jsme na Pustevnách se mlha rozplývá a svítí sluníčko. Závod probíhá na 1. Po nějakém tom klábosení, občersvování, vyhlašování vítězů apod. vyrážíme zpět. Taťka sice říká „a teď to bude za odměnu“ , já jsem, ale jiného názoru, protože i přes vychytávku na přídi zvanou „lapač bordelu“ mi ve sjezdu sem tam něco přistane na ksichtíku. Asi se ta vychytávka bude muset ještě vychytat. Pak už jen obvyklá zastávka pro bednu piva a nocleh na chalupě ve Skřípově.

Vikiho občasník - první letošní cyklovýlet

Hurá už je to tady. Cyklosezóna nám právě dnes začala. Dnešní vyjížďka po prajzkém království měla hlavně za účel otestovat v předchozím příspěvku zmiňovaná vylepšení mého Croozera. Nejdůležitější byl test odpružení, který dopadl na 1. Dále jsem byl podroben testu já. Dal by se nazvat „chování a orientace ve volném terénu“. Vypuštěn takhle na volno jsem byl poprvé v životě.

Nejprve jsem prozkoumával lesní porost,



pak přišel na řadu asfalt



a na závěr louka, kde jsem rodičům ukázal jak moc se mi to líbilo.



Už se moc těším na další cyklovýlet, no abych byl přesný tak spíše na cyklopauzy, v kterých budu opět volnýýý.

Vikiho občasník - příprava na cyklosezónu

Do nové cyklosezóny jsem se stal z „pronajímatele“ majitelem vozíku Croozer. Jak znám rodiče tak v něm asi budu trávit hodně času, proto jsem uvítal jeho apgrejd*.

1. Odpružení typu gumicuk. Tím se nám otevírá možnost jízdy v terénu. Loni jsme to párkrát zkusili s neodpruženým vozíkem a bylo to jak na žebřiňáku.




2. Lapač bordelu. Od zadního kola mého tahače lítá všelicos, obzvláště pak v terénu. To výrobce řeší tak, že bych měl být ve vozíku zakryt slídou. Ta ale nejen že mi zhoršuje výhled, ale hlavně je ve vozíku v teplejším dni jako ve skleníku. Proto tento nevzhledný lapač nečistot na přídi vítám.



3. Reflexní prvek + SPZ. To, aby mě lépe viděli a indentifikovali.
pozn. označovat kočárky SPZ se zrodilo v hlavě jednoho českého velikána





4. Ušák. To, aby mi neklimbala hlava sem a tam, kdybych čirou náhodou usnul.




Důležitá věc, která apgrejdovaná nebyla je hnací motor. Ten je naopak zase o něco starší a méně výkonnější. No kdyby v průběhu sezóny náhodou motor nestíhal, budu si muset s mamkou sednout a vymyslet co s tím uděláme ;-)

* apgrejd = upgrade = vylepšení

Vikiho občasník – uživatelský manuál (na mě)

Tak tohle jsem i přesto, že mamka říkala „nééé to tam nedávej“ musel zveřejnit. Rodiče odjeli přes noc na Lysou slavit 30 našeho sportovního řídi. Já jsem byl zanechán doma, kde o mě pečovaly babičky. Aby vše běželo jak na drátkách vyhotovila maminka stručný uživatelský manuál. Jen tak na okraj musím zmínit, že babičky dohromady vychovaly cca 5 dětí ( babi Jáša má dokonce výchovu dětí v popisu práce).

Vikiho občasník - pochod J.A.K.

Na dnešní den připadá již 35. ročník pochodu a běhu Jana Amose. Letos se naše rodina účastní pouze pochodu, kvůli mě jen nejkratší varianty se Zátiší ( delší se jde z Bílovce, nejdelší ze Suchdola). Na konečné tramvaje č. 5 se kromě mě, mamky a taťky, schází děda, babi a několik strejdů a tet z našeho oddílu. Druhý děda č.5 nestihl a vyráží nám naproti ze Smyčky. Včera nám doručili nosítko na hory pro mimina, které dnes podrobíme ostrému testu. První km se vezu v kočáru. Pak je první pauza. Hned každý vytahuje vzorky přepáleného ovoce a začíná testování. Já jenom čučím jak dospěláci trhavými pohyby zaklánějí hlavy. Jsem vložen do nosítka a začínáme stoupat. Kočárek mi do prudkého kopce tlačí (nese) strejda Luďa. Po 15min je další degustační pauza. Kopec je za námi a já dávám nějakou tou slzou najevo, že chci zpět do kočáru. Pak už jsem zase vezen. Krátkých přestávek máme ještě několik, delší pak na tvarůžkovém Mexiku a v baru na Skalce.

Vikiho občasník - byčí garden párty

Tentokrát jsme se s kámoši setkali u Evelínky v Hýlově. Evelínka je spolumajitelkou domu se zahradou a tak to byla první akce, kde nás neomezovaly stěny bytu. Náš rozlet měl omezit koberec, který teta roztáhla na zahradě. Mamka, ale naštěstí brzy pochopila, že mě na koberci neudrží a nechala tomu volný průběh. Tak jsem se poprvé pásl na trávě a moc se mi to líbilo. Ještě více se mi však líbila Sheila. Není to žádná holka, ale fenka Bernského salašnického psa. Má ráda batolata a my batolata zase ji. Na oběd jsme se vydali do nedalekých lázní. Fakt dobře jsem si zapařil. Musím říct Evelínce ať akci brzy zopakuje. Jo a proč jsem dal do názvu "byčí". No protože všech pět zúčasněných se narodilo od 5.5. do 12.5.09 a to je přece znamení BÝK.

Vikiho občasník - můj první závod

Jaro začíná až zítra, krásný jarní den je však již dnes a my vyrážíme do Mořkova, kde si poprvé v životě zazávodím.
Blbé je, že jak cesta na závod, tak start závodu je v době, kdy jsem zvyklý na svou dopolední dávku spánku. No v naší kategorii „Maminky s kočárky“ vlastně ani nevadí, když člen posádky zaspí na startu v mém případě je však problém ten, že upadám do hlubokého spánku již v autě. Je pět minut do startu já stále dřímám v autě a našim je jasné, že mě musí vzbudit, což rádi nedělají, poněvadž ví, že jsem pak protivný. Jsem vzbuzen a i přes protesty dán do závodní káry. Dostávám č.8 a rychle na start. Je odstartováno. S mamkou do toho šlapem na plné obrátky. Cíl 100m protínáme na 6.místě. Je to sice místo předposlední, ale vhledem k třem handicapům, které nás limitovali to je úspěch. Za prvé: mamka má oteklé koleno (asi ji zas z něho budou tahat vodu). Za druhé: byl jsem nedospán a tudíž nepřipraven podat 100% výkon. Za třetí: naše kára – trojkolka má tu nevýhodu, že když se s ní ve větší rychlosti najede na malou nerovnost, přední kolco se kousne a dojde k převržení ( proto celou trať absolvujeme jen po zadních kolech). Jako občerstvení dostáváme pořadatelů párek, který jí celý mamka.
V závodění pak pokračují větší děti a nakonec čeká 10km na dospěláky. S mamkou, dědou a babi jdeme procházku po trati povzbuzujíc taťku a další strejdy.
Hezký výlet zakončujeme obědem v restauraci Dolní dvůr. Jsem posazen do dřevěné stoličky a do ruky dostávám rohlík. Předvádím exhibici v „jedení“ rohlíku, proto je u našeho stolu pořádně veselo. Veselí bohužel ukončuje jedinec od vedlejšího stolu, který si zapaluje cigaretu a já jsem z restaurace odvelen ven do kočárku.

Pět minut do startu:


Nadšení před závodem:


Na startu:


Únava po závodě: