Probíhám pěšinkou v obilí, když mi najednou jako blesk křižuje cestu srna. Asi bude mít ode mě holka modřinu na zadečku, protože právě tam ji trefuji kolenem.
Překážky na kontě přibývají a k mé radosti se mezi nimi dost běhá. Pneu převrátit jen jednou. Pchááá. Ale co to. Oni v ní zapomněli kovový ráfek ... uf to je tíha.
Kurňa zapamatovat si sedmimístný kód bude nelehký úkol pro můj opotřebovaný mozek.
Sjezdovka na Svinec nejprve skoro až nahoru s pytlem písku, hned poté až nahoru klusem.
Nahoře přihlíží svatebčané a nabízí slivovičku. Kdybych si ji dal, možná bych ztratil třes ruky, trefil diskgolf co hned následuje a nedělal trestných 20.
Oštěp se zapichuje, kód hlava udržela i další překážky jdou jak po másle a jsem zpět v cílovém prostoru, kde jsou m.j. morké překážky - skluzavka, plazení pod ostnáčem za aktivní účasti hasičů, vnořená stěna.
V cíli mi hodinky ukazují 9,2km/ 350m výškových. Teplá sprcha je u tohoto typu závodu nebývalý komfort. Po organizační stránce za mě vše super. Pořadatelům přeju ať příští rok přijde min. dvojnásobný počet účastníků než letošních 160.
VÝSLEDKY
