Kvůli jistým
okolnostem měsíc před Čtyřlístkem prodávám startovné svému
nejpravděpodobnějšímu parťákovi na B7 R. Kasalíkovi, pro kterého to bude
zároveň první trénink po delší době. Čtyři dny před startem kupuji od borce
z diskuze startovné zpět. Být u toho a nezávodit by mě prostě neskutečně sralo.
Jelikož se
jedná o MČR v ultra sky runningu nebo tak nějak je na startu slušná konkurence.
Autoři projektu L+L nám hned na úvod servírují sjezdovku, no lepší než kdyby to
byl až závěrečný bonbónek.
Po dlouhém
vlnitém úvodu, začíná první stoupání k vrcholu. Stávám se Standovým stínem. Standa jde, jdu,
běží, běžím. Nahoře máme ztrátu na čelo 10 min a jsme cca 10. Stano
občerstvovačkou skoro proběhne, musím to v seběhu dohánět. Cestou dolů sbíháme
favority K. Axmana a K. Vyhničku.
Dolů na Mazák
probíháme kolem V.Krále, občerstvujícího se v potoce.
Žlutá
z hráze ubíhá jako po másle, až se začínám bát, že jakmile mě to střelí,
tak to bude totálka a DNF. Nedaleko pod vrcholem nevěřím svým očím. Před námi
favorit favoritů A. Palko, který vůbec nevypadá, že by si chtěl nastoupit do
našeho vláčku. Ani další vagónky P. Šindelek, L. Trtek se nepřipojují. „Vole
před námi už jen Žákys,“ „Kolik má?“ „Jdeme do něho“ říkám Stanovi, který ale
naštěstí zachovává klidnou hlavu.
V předposledním
seběhu na snad nejdelší rovince závodu (vrstevnice pod Kykulkou) Stano zvolňuje
na 10 min/km. Přesto mu nestačím a musím vystoupit z jeho stínu. Vykonává
totiž potřebu za běhu, naštěstí jen malou. Pokouším se o totéž, ale nejde to a
musím zastavit.
Nahoře
mezitím došel Birel a na čepu je desítka. Skvělý nápad bráchové. Ještě jeden
lístek a bude dvanáctka. Naštěstí už čeká
„jen“ seběh na Armaturku. Když opouštím občerstvovačku nikde nikdo, teď
už to snad nepodělám. Necelé 3 km před cílem nás čeká poslední delší stoupání.
Regulovčíkovi Márovi říkám, ať mě prozvoní, až bude probíhat čtvrtý. Borec co
ukončil dříve se mě ptá „jdeš do Standy?“ Cože? Standa je nablízku? No fakt,
že jo. Při výběhu ze zatáčky je cca 200 m. Vím, že Standa se neotáčí, čehož
využívám. Také využívám zatáček, stromů, keřů a přískoky se pomalu přibližuji.
Mezitím telefon od Máry, cca 5 minut na čtvrtého supéér je to v suchu.
Dlouhá rovinka, Stanova hlava najednou o 180° a já 100m za ním. „Volééé počkéj
nééé“ volám na něj. On se ptá „je za tebou někdo?“, já na to „nééé“. Stano „kupodivu“ nečeká
a zapíná turbo. Přepínám do pozice „džem“. Užívám si slunce, krásný singlík a
především neočekávaný třetí flek. Za to, že to byla v podstatě užívačka a navíc
ze slušným výsledkem vděčím svému vodiči a dnes i učiteli Stanovi !!!
Vítěz Žákys
byl neporazitelný, náskok přes 20 minut hovoří za vše. Kdo by to do toho hocha
před dvěma lety řek. První holka Míša Mertová
za 7:45 v cíli je taky pěkný
nářez.
Po
organizační stránce závod hodnotit nebudu, bráchové a jejich tým ví, že jsou
nejlepší. Nové zázemí na Armaturce ideální, pán domácí skvělý. Možná bych jen
na párty nasadil třeba něco z Beskydského pivovárku místo desítky
z Radegastu.