Po loňsku nám zůstaly v oblasti broumovského výběžku
nevyřízené účty v podobě několika nenavštívených skalních měst. Vracíme
se na stejné místo do kempu Kamenec v Teplicích n.Metují. Letos s námi jede i má skorosestra
Evelínka.
Navštěvujeme nejprve Kočičí skály, menšího, ale taky
krásného a turisty ještě méně navštěvovaného souseda Ostaše.
Po příjezdu Honzíka se stáváme vládci, kempu. I když se
snaží prosadit t.č. zde sídlící ruskojazyčná mafie, všechny strategické statky (pískoviště,
domeček, trampolína) jsou pod kontrolou našeho gangu.
S Honzíkem a
Evelínkou nelegálně překračuji hranice
(pasy zůstaly doma) s Polskem za účelem
návštěvy Velké Hejšoviny. Kdesi jsem
četl, že je toto místo pro Poláky něco jako Adršpach a Prachovské dohromady
tzn. ať při návštěvě nepočítáme, že tu
budeme sami. Po zaparkování si to
v davu hrneme kolem stánků se vším možným ke vstupu do skal. Vyhlašujeme
soutěž „udělej fotku bez Poláka“. Po mnoha schodech u turistické
chaty na skále platíme vstupné a vcházíme do labyrintu s několika
vyhlídkami. Postupně se dav rozptyluje,
takže je nakonec fotek bez Poláka dost. I přes zmíněné davy určitě
doporučuji toto místo navštívit jenom bych volil podvečer nebo mimo sezónu,
nebo když budou hrát Poláci finále MS ve fotbale.
Další den je v plánu dobývání hradů. Při stoupání na Adršpach se ani nechce
věřit, že cca 1km odsud panuje turistické peklo, davy lidí, auta,
autobusy, suvenýry, hranolky, prostě byznys. Tady vládne absolutní klid.
I přesto, že Hrad Skály jsme dali loni dvakrát není to letos nuda.
Krátký výšvih po žebřících mezi skalami s parádní vyhlídkou na
vrcholu, to se prostě neochodí.
Kolečko Broumovskými
stěnami jsme loni absolvovali za
velkého vedra, letos naopak prší. Ze
Supího hnízda je kvůli mlze vidět prd, ale schovat zde poklad hodní skřítci
nezapomněli. Letos je na rozdíl od loňska otevřená nádherná hospoda Hvězda,
postavená ve švýcarském stylu stojící na skalním bloku. Kvůli psímu počasí tu není jako obvykle
narváno, naopak jsme tu ze začátku úplně sami a velmi vtipný vrchní - majitel
se nám naplno věnuje. Jídelní lístek tu májí dokonce i v Tibetštině.
Po gulášku se sjíždíme usušit do
Broumova, kde v hale místní textilky probíhá interaktivní výstava Play.
Výlet do teplických skal je ve znamení hledání indícií,
které jsou klíčem k vyluštění hesla potřebného k získání
pokladu. Pozn. rodiče: ten poklad je dobrý nápad provozovatele. Ani jednou během
náročné 6 km trasy od špuntů neslyším „a kdy už tam budem?“ nebo „mě bolí
nožičky“. Nejvíce se mi tradičně líbí dobývání hradu Střmen. Za vyluštěné heslo každý z nás získává měšec čokoládových zlaťáků.
Poslední den je na programu Ostaš. I přesto, že bych měl
cestu z loňska znát, nebýt turistické značky, určitě bych se ve skalním bludišti
beznadějně ztratil. Po dobrém obědě a siestě se přesunujeme pod hrad Skály,
abychom tu krásu ukázali i zbytku party.
Poslední večer je na programu stezka odvahy. Nechci hrát machra, ale skoro vůbec se
nebojím. Na stezku značenou
svíčkami nejprve vyráží Áda s Evičkou a vše zvládají bez
sebemenšího náznaku strachu. Mezitím si Evelínka uvědomuje co vše se může na
takové stezce udát a propadá v paniku. No musím sportovně uznat, že pohled na Evelínku mi moc nepřidává a
varianta, že bych šel s ní nebo Honzíkem padá. Honzík taky není úplně v poho a tak si bere na jištění
zezadu svou mamku. Kopíruji Honzíka a
beru si pro jistotu mamku taky. Od skřítka, který je asi třikrát větší než já,
získávám za písničku odměnu. Stezku
nakonec dává spolu s maminkou a Malvínkou i Evelínka. Shodujeme se, že to
byla brnkačka, a že příště jdeme sami.
