Vikiho občasník - expedice Těšínské Beskydy

Po Slezském maratónu a dvou nocích v kempu v Dolní Lomné se přesunujeme do Bystřice, kde vlakem přijíždí děda s babi. Nejdříve koupačka v místním bazénu, poté  přejezd do výchozího bodu naší expedice Hluchové – Kobilisek.

Po cca 1,5 km prudkém výšvihu na Filipku se loučíme s babi a maminkou a dál už pokračujeme ve složení  já, taťka, děda, ovečka, brumík, čmelda a býček.

Přecházíme Čupel, Konihlavu, prudkému stoupání na Velký Stožek se vyhýbáme elegantní zkratkou po vrstevnici  a jsme na hranici s Polskem na Malém Stožku.

 

 

Romantický podvečer si užíváme v dřevěnce Cieslarovka, kde si dáváme Žurek, výbornou kyselicu bez zelí zato ale s hromadou brambor a klobásou. Sedí se fajn, ale je třeba hledat, kde dnes složíme hlavu.

Okraj louky pod polským kopcem Kobyla vypadá ideálně. V noci se mi spací plácek zase tak ideální nezdá, protože s taťkou několikrát sjíždíme ke vchodu stanu a musíme se drápat nahoru. Děda si vybral dobře a spokojeně si chrápe.

Ráno mám na snídani místo klasického banánového koktejlu koktejl  banánovo – borůvkový, mňam. Dlouhým klesáním sestupujeme do moc hezkého městečka Wisly. Zde nás čeká zlatý hřeb našeho putování,  Aquapark.

 

Když vcházíme do luxusního čtyřhvězdičkového hotelu Golobiewsky nechce furt děda věřit, že by tu pro nás mohlo být nějaké koupání v únosných cenových relacích. Přestože  je na první pohled zřejmé, že se zde asi neubytujem jsou děvčata na recepci ochotná a do šatny nám uschovávají naše obrovské batohy. Aquoš je skvělý. Blbneme na tobogánech, ve vlnách v obrovských aromatických vířivkách s pěnou, děda testuje sauny.

Vymydlení a zrelaxovaní sedáme na autobus směr Ustroň Polana. Lanovkou vyjíždíme cca 1,5 km pod Čantoryji. Na horní stanici vládne byznys, spousta divných lidí, hranolky, hamburgry, prostě jako všude, kde vede lanovka. Poslední  zloté utrácíme za pár jízd na bobové dráze a vyrážíme na Čantoryji  těšíc se na pořádnou večeři. 

Horská chata 500m od vrcholu bohužel nabízí pouze předražený smažák či řízek s hranolkama na plastovém podnosu s plastovým příborem. Hlad je sviňa proto do toho sračkolu jdeme. Zklamání s jídla nám několikrát vynahrazuje místečko k noclehu, které nacházíme na louce kousek nad beskydským sedlem. Zatímco děda už v osm zabírá, já s taťkou až do tmy ze stanu pozoruji  jak postupně rozsvěcují světla ve Wisle, kterou máme jako na dlani.  

          

 Ráno scházíme do beskydského sedla. Po dalších pár km stoupání jsme na Velkém Sošově, odkud už nás čeká pouze padák do údolí. Taťka odbíhá pro 2km vzdálené auto. Obloha se zatahuje,  začíná hřmět. V okamžiku, kdy naskakujeme do auta se spouští liják. Náš  dnešní cíl Javorový je v mlze, lije a lije. Měníme plány.  Jedeme se vyhřát do aquoše na Olešnou a hurá domů za maminkou do teplé postýlky.