V pozdním odpoledni přijíždíme do Ráztoky. Sobota, prázdniny a hezké počasí jsou příčinou, že je všude lidí jako … Schválně neříkám turistů, protože těch v tom davu člověk opravdu moc nepotká. Jó to je holt osud míst, kde postaví lanovku. Naštěstí už to všechno spěchá dolů, aby to stihlo skvělý večerní TV program ;-) Já si s mamkou vychutnávám jízdu lanovkou, taťka jako tradičně říká, že zlobil, a že za trest musí pěšky. Na Pustevnách mám při čekání na taťku dostatek času na pozorování všech těch lanovkových hejblat, kol a koleček.
Vyrážíme na 4km procházku po hřebeni. Po chvíli, těsně před stoupáním k vyhlídce z taťky vylétávat slova, které zatím neznám, teda alespoň bych je znát neměl. Důvodem vzteku je nová asfaltka, která vede až skoro k Radegastovi, pak je chvíli přerušena vysypaným uježděným štěrkem, za Radegastem zase kousek pokračuje a konec až hotelu na Radhošti je opět štěrk. Musím s ním souhlasit, že je to fakt hnus. Kdo tohle mohl povolit? Byli to ti samí „ochranáři“ co každý rok při pořádání běžeckých závodů v Beskydech dělají takové obstrukce, když je např. nutno vyvézt autem věci závodníků na Lysou horu? U Radegasta mi skřítkové schovávají sladký poklad, díky hoši.
U knedla, zela, vepře v hotelu Radegast se od našich dozvídám, že jsem zde už jednou stejné jídlo měl při jejich svatbě. Sotva si to však můžu pamatovat, protože jsem prý tehdy měl mínus osm měsíců. Jo a v mínus pěti měsících jsem zde prý slavil Silvestra.
Sluníčko zapadá a my stavíme stan na hezkém plácku za kaplí u malinkého ohniště. Klid, pohoda, praskání ohně … jako v hitovkách od Nedvědů.
Ráno za rozbřesku vstáváme, balíme a provádíme sběr odpadků po „turistech“ co tudy prošli. U Radegasta mám zase něco malého od hodných skřítků. Na Pustevnách polívka a rychle pryč. Už to totiž zase začíná najížďět .
