Je tady opět víkend a „chčije jako o pouti“. Všechny normální rodiny by asi zůstaly doma ta naše ve složení já, rodiče, babi Eva, děda Věrek vyrážíme do Jeseníků. Za Opavou už prší trochu méně a jakmile přijíždíme na Hvězdu už jenom mží. Dnes se z Hvězdy běží závod ČP na Praděd. Mamka tento závod nikdy neběžela, takže se připravuje na premiéru. Ještě před tím ale krmí mě. Já posléze vyrážím s taťkou, babi, dědou a tetou a strejdy z klubu jako předvoj, abych mohl mamku vítat v cíli. Jsem na Pradědu, ale vysílač nevidím, protože je mlha. Čekám s taťkou v cílové rovince na mamku. Hurá už je tady, taťka předává mamce kočárek a poslední metry závodu si užívám s ní. Je fakt dobrá, že těch skoro 9km do kopce dokáže vyběhnou bez jediného zastavení či chodecké vsuvky. Chci mamku nechat chvilku vydechnout, bohužel se ale okolnosti sbíhají tak, že to není možné. Za prvé mám velký hlad, za druhé je mi při vstupu do vestibulu vysílače ve vydýchaném prostoru velké vedro, za třetí je tu spousta kamarádů od rodičů a každý na mě něco mluví, za čtvrté - a to je to nejhorší – mi nějak špatně těsní plena a já mám polovinu těla kompletně pročůranou. Jistě uznáte, že to by asi se asi nelíbilo nikomu, že? Proto zahajuji brutální řev. Rodiče to nejdříve zkouší s jídlem, to mi ale, když jsem durch mokrý nejede. Pak věci dávají do pořádku ve správném pořadí, tedy nejprve přebalit a pak oběd. Už při přebalování jim dávám úsměvem najevo svou spokojenost. Jdeme společně dolů. Na Ovčárně se taťka odpojuje s tím, že to vezme klusem přes Petrovy kameny, Jelení studánku do Staré vsi, kde budeme dnes bydlet. My jdeme na Hvězdu a odtud autem do St. vsi. Taťka si myslí, že cca 15km z Ovčárny do St. vsi mu zabere jen něco přes hoďku, vlastní nepozorností však sbíhá z tur. značky a nakonec má z toho téměř dvouhodinový trénink. Je večer a já jsem po obvyklých úkonech uložen k spánku. Na 50m vzdálené Anenské huti začíná tradiční běžecký večírek s živou hudbou, kam všichni vyráží. Jeden člen rodiny, ale vždy u mě drží hlídku. V neděli se běží závod St. ves – Alfrédka – St. ves, krerého se pro změnu účastní taťka.
neděle 11. října 2009
Vikiho občasník - výlet na Praděd
Je tady opět víkend a „chčije jako o pouti“. Všechny normální rodiny by asi zůstaly doma ta naše ve složení já, rodiče, babi Eva, děda Věrek vyrážíme do Jeseníků. Za Opavou už prší trochu méně a jakmile přijíždíme na Hvězdu už jenom mží. Dnes se z Hvězdy běží závod ČP na Praděd. Mamka tento závod nikdy neběžela, takže se připravuje na premiéru. Ještě před tím ale krmí mě. Já posléze vyrážím s taťkou, babi, dědou a tetou a strejdy z klubu jako předvoj, abych mohl mamku vítat v cíli. Jsem na Pradědu, ale vysílač nevidím, protože je mlha. Čekám s taťkou v cílové rovince na mamku. Hurá už je tady, taťka předává mamce kočárek a poslední metry závodu si užívám s ní. Je fakt dobrá, že těch skoro 9km do kopce dokáže vyběhnou bez jediného zastavení či chodecké vsuvky. Chci mamku nechat chvilku vydechnout, bohužel se ale okolnosti sbíhají tak, že to není možné. Za prvé mám velký hlad, za druhé je mi při vstupu do vestibulu vysílače ve vydýchaném prostoru velké vedro, za třetí je tu spousta kamarádů od rodičů a každý na mě něco mluví, za čtvrté - a to je to nejhorší – mi nějak špatně těsní plena a já mám polovinu těla kompletně pročůranou. Jistě uznáte, že to by asi se asi nelíbilo nikomu, že? Proto zahajuji brutální řev. Rodiče to nejdříve zkouší s jídlem, to mi ale, když jsem durch mokrý nejede. Pak věci dávají do pořádku ve správném pořadí, tedy nejprve přebalit a pak oběd. Už při přebalování jim dávám úsměvem najevo svou spokojenost. Jdeme společně dolů. Na Ovčárně se taťka odpojuje s tím, že to vezme klusem přes Petrovy kameny, Jelení studánku do Staré vsi, kde budeme dnes bydlet. My jdeme na Hvězdu a odtud autem do St. vsi. Taťka si myslí, že cca 15km z Ovčárny do St. vsi mu zabere jen něco přes hoďku, vlastní nepozorností však sbíhá z tur. značky a nakonec má z toho téměř dvouhodinový trénink. Je večer a já jsem po obvyklých úkonech uložen k spánku. Na 50m vzdálené Anenské huti začíná tradiční běžecký večírek s živou hudbou, kam všichni vyráží. Jeden člen rodiny, ale vždy u mě drží hlídku. V neděli se běží závod St. ves – Alfrédka – St. ves, krerého se pro změnu účastní taťka.
