Sotva jsem „oslavil“ tři měsíce tak se s našima vydávám na jejich oblíbený vrchol. Trasu volíme tak, aby ji byl bez úhony schopen překonat můj koráb. Lesní asfaltka od přehrady šance je ideální. Na dvou docela dlouhých terénních úsecích si sice naši chvílemi myslí, že to se mnou moc drkotá, ale mi se to naopak líbí a hezky mě to uspává. Prvního hlaďáka dostávám až kousek před Zimným. Na Zimným se napojujeme na ofic. asfaltku na Lysou a posledních cca 2,5km absolvujeme v pelotonu cyklistů. Někteří jedou jen o něco málo rychleji než my a naši s nimi prohazují pár slov. Na moji adresu zaslýchám „to se někdo má“ nebo „nechceš si to se mnou vyměnit“ apod. Na řídítkách cyklisté mají většinou cedulky Kopřivnický drtič a prý jich k Lysé míří více než 500. Jsem zvědav, co na tom vrcholu bude, když se tam v potu tváře žene tolik lidí.
Vrchol je tu, všude posedává spousty lidí, další sem proudí ze všech stran na kolech nebo pěšky. Naši mě vytahují z kočáru přehazují si mě z ruky do ruky a vítězoslavně dělají fotky. Já jsem, ale z náročného výstupu docela unavený a spouštím tu svou. Mamka šup se mnou do kočárku a já spokojeně usínám.
Kousek pod vrcholem dostávám čistou plenku a po pár km u Kobylanky si dávám oběd. Zatímco jím, taťka plní cykloláhev borůvkami, kterých jsou zde spousty. Naši se potom tak barvitě baví o knedlících, které z nich udělají, že se mi sbíhají sliny i přesto, že zatím vůbec netuším, jak můžou chutnat. Jak je znám, stejně mě jen zase odbudou nějakým mlíkem. Z Ostravice pak jedeme jako již tradičně na skřipovskou chaloupku.FOTOGALERIE>>
