Tradiční dovolená v šerlišské hájence byla opět dokonalá. Hrátky v potoku, šiškové války, stezka odvahy, výlety na Šerlich, Velkou Deštnou, do Deštného, z Deštného, ke Sv. Matoušovi, keramická dílna, jízda na koni i lanovkou, lanáček, návštěva Cimrmanova muzea, zámků Častolovice a Kostelec n. O. (Viki) a jako třešnička sjezd Divoké Orlice. To vše se skvělou partou, prostě dovolená značka ideál 💚.
Školku mám zavřenou, Viki má prázdniny tak si mamka vzala volno a vymyslela pár moc fajn výletů.
Prohlédli jsme si záchranou stanici v Bartošovicích, kde se velmi hezky starají o zraněné ptáčky.
Přišla nabídka, nad kterou jsem dlouho neuvažoval. Pár dní po návratu od moře sedím spolu se strejdou Peťanem a jeho potomky Kačkou a Peťou v Pendolinu směr Poprad. Odtud elektřičkou a busem do výchozího bodu Kežmarské žlaby.
Cíl dnešního odpoledne je jediný a to vystoupat pár set výškových k jediné vysokohorské chatě Belianských tater zvané Plesnivec , kde máme první nocleh.
Večerní W.app news od strejdy taťkovi : Hochu mám 5 luxusni Plzeň na terasku jsem si dal madraci, poslouchám jak venku chčije a buři do Tater, to je ti tu kurva jiná kamasutra!
Ranní W.app news od strejdy taťkovi : Celou noc chcalo až do 8h, snídaně luxus ( Viki 3x parky a chleba s marmeládou .. : ) startujeme na Brčalku
Druhý den vyrážíme na oběd na Brnčálku . Potud jde vše dle plánu, pak ale nastává dramatická změna. Při stoupání na Velkou Svišťovku vinou blbého značení scházíme ze značky a k vrcholu stoupáme jinou, postupně mizící cestou. Jsme skoro nahoře, začíná hodně pršet a Peťovi se odlupuje podrážka z pohorky. Máme problém najít sestupuvou cestu zpět. Nakonec doklouzáváme ( Peťa ml. v bačkůrkách ) zpět k Brnčálce a rozhodujeme se pro ústup do Bielej Vody. V podstatě hned jede bus do Smokovce, odkud stoupáme přes Bilíkovu chatu do dnešního cíle Zámkovského chaty, kde nocujeme na povale.
Ranní W.app news od strejdy taťkovi: Dneska Priečne nebude, naordinoval jsem jim dneska odpočinkový den.. včera neplánovaně 26km, těsně pod vrcholem Svištovky Peťa rozbil pohorku ( odlepila se mu komplet vibram podrážka🙈 ) a dodělal si ten svůj fotbalový kotník, začalo brutálně 💧 a byl problém najít značku=sestup na Brčalku, pak po žluté dolů, bus do Smokovce a nahoru na Zamku. Odpočinek, jdu koupit dolů pohorky, odpo velká studená dolina a Zbojnička.
Po včerejším dramatu máme naordinován odpočinkový den a upřímně mi ani moc nevadí, že nebudu přelézat Priečné sedlo. Sestupujeme na pořádnou žranici na Bilíkovku ( strejda až do Smokovce pro nové pohorky pro mlaďocha ) a Velkou studenou dolinou na další nocleh, Zbojnickou chatu . Suché toalety ze Zbojničky jsou tak silným zážitkem, že nás evokují ke společnému napsání básně.
Já a kadidlo
V.K.P.P.
Noc je temná měsíček svítí,
mé kroky se k latrám řítí,
pomalu dveře otvírám,
prkno na mě zírá tam,
kupy hoven v dole září,
omdlívají velcí, děti ,
omdlívají, omdlívají až z toho mdloby mají.
Už nevím co mi voní a co ne,
všechno končí tam dole,
v mapě hnědé a žluté.
Vyvalila se hovna z dola,
rozplynula se v širá kola,
a na topole kolem skal,
hnědý mužík již netleskal.
Byl jsem poučen, že tam dole si je každý roven,
však všicni jsme matky přírody plodem.
Ráno počasí vůbec nevypadá dobře, proto je plán jít přes Polský hřeben, Sliezký dom, a Ostrvu na Popradské pleso neuskutečnitelný. Hrneme to tedy dolů na električku, tou pak na Štrbské a odtud na poslední nocležiště hotel Popradské pleso . Téměř za tmy dochází na hotel skupina ve složení taťka a komplet Juřinkos family.
Ráno z Popradského kam jinam než na Rysy, že? Jsou sice v mlze, ale nový výškový rekord se i tak počítá. Taťka se po sestupu žene ještě na Koprovský štít, bo je toho prý třeba využít, když je po dlouhé době bez zátěže ( Valinky ).
Další noc na Popradském, je neděle a s ní konec báječného putování . Po snídani si ještě taťka se strejdou Peťou dávají Ostrvu a pak hajdy na Štrbské na pizzu a Pendolinem směr Ostrava.
P.S. Děkuji Domčovi, že před x lety, když byl ještě školkař pozval na své narozky kromě Vitoja (tedy mě) i Péťu a naše rodiny se tímto daly dohromady .
Po třinácti letech života jsem se konečně dočkal. Místo do hor vyrážejí Veličkovi k moři. Původní plán jet bez cestovky bere za své týden před odletem, po to tom co nám spekulanti Kiwi - Ryanair podruhé ruší zpáteční let a nabízí náhradní s tučným příplatkem. Stačí pár minut u PC a letíme s cestovkou all inlusive. Ubytko máme cca 100m od původně planovaného, konkrétně v městečku Cala Ratjada na východním pobřeží ostrova.
Máme se báječně. Zatímco v Ostravě panují nesnesitelná 33°C stupňová vedra, my máme celý týden skvělých 28°C. To jsou teploty, při kterých lze dělat vše, ne se jen placatit na pláži. Naši se každý den ztrácejí z pokoje už kolem šesté, mamka poběhat po pláži a zacvičit jógu, taťka hoblovat okolní skalnaté kopce.
Stejný scénař se opakuje v podstatě každý den. Po bohaté snídaní vyrážíme k moři. Né však vždy na nejbližší pláž, ale třeba na vzdálenou několik km přes lesy a kopce. Moře je v kvalitě "crystal clean" a co se nám líbí nejvíce je jeho pestrost, někdy je klidné, někdy vlnky, někdy mega vlny a červená vlajka.
Po vyblbnutí v moři se kolem 14 hod vracíme do hotelu na žranici zvanou oběd.
Po obědě až do podvečera blbneme u hotelového bazénu.
Před večeří procházka městem k majáku, holky nákupy, chlapi výlet na elekro harleji po pobřeří, Valinka na koníčky.
A večer s mamkou pravidelné karetní souboje v žolíku.
⬇ Během pobytu nám neuniká, že spoustu lidí za celou dobu vůbec neopouští hotelový komplex. Od snídaně se přesunou k bazénu, kde leží na lehátku, kouří a pravidelně s kelímkem chodí k baru pro drinky. Pak oběd a stejný program jako dopoledne. Po večeři sezení přímo u baru. Předposlední den taťka zjišťuje, že za celou dobu pobytu ani pět minut jen tak neležel na pláži či na lehátku u bazénu. Beru do rukou stopky a provádíme malý experiment. Taťka lehá na lehátko a nic nedělá. 5,10,15 minut a prosí mě ať to ukončím. Po 20 minutách zcela vyčerpaný ukončuje experiment. Klobouk dolů před těmi co to vydrží x hodin denně 😜 ⬇
Malorca byla fajn ❤
Cestou na letiště se zastavujeme na Kavčích horách na výstavce Déčka. Má armáda plyšáků se tímto rozrostla o Déčko ptáčka a navíc jsem si ještě vyplakala Bludišťáka 😜
Jsem moc ráda, že se oslav prý nejvýznamnějšího svátku v roce "Dne otců" účastní i děti. Letos padla volba na náš oblíbený Black hill, kouzelné místo v lesích nedaleko Čermné.
Byl to opět velmi našlapaný víkend jak po stránce gastro tak aktivit. Hned po příjezdu strejda Peťan rozjíždí svou kuchyň, na kostky krájí maso z irského býka a německé krávy nebo tak nějak a jelikož guláš potřebuje čas jako předkrm připravuje nějaké to kilo stejků. S našimi akcemi má už zkušenost strejda Vladan a třebaže to má trochu dál než my ( Curych ) neváhal přijet. Velký přísun kalorií je třeba spálit. Stejda Máro s sebou přiváží spoustu metrů lan a karabin a buduje lanový park. Zejména lanovka je naprosto suprovní a trávím na ni spoustu času. Jinak se hraje Cube, bowling, střílí se z praku, sbírá se dřevo, pinká se bembajz, hraje se vyvolávka, taky se odehraje velkolépá bitva s papírovímy koulemi no a největší vrchol je průzkum podzemních břidlicových štol. V sobotu před spaním jdou do díry nejdříve maloši. Karlík s Arturem, ale hážou zpátečku a tak mám soukromu prohlídku. Strejda mi zapaluje louč, čímž dostává prohlídka naprosto úžasnou atmosféru. Později večer jdou s loučemi puboši.
V noci si k našemu ohni přisedá trempík z Brna. Hraje fantasticky na kytaru, ale hlavně našemu speleo bossovi Peťanovi řekne o pro něj dosud neznámém vstupu do podzemí. Peťanovi to šrotuje v hlavě a nakonec mu to nedá. Ve tři ráno slézá z borovice a jde na průzkum. Po tom co se nějakou dobu nevrací ho jde hledat strejda Dušan, ale po Peťanovi ani vidu ani slechu. Není se co divit. Nový přístup je totiž zkrz malou dírku v rohu břidlicového masivu. Tou je se třeba nasoukat, pár metrů se plazit po břiše a teprve pak je člověk ve velkém břidlícovém dómu. Strejda Péťa je v oslavovacím módu, proto má problém najít cestu ven, ale ráno se naštěstí budí ve stanu.
Druhý den se Peťan samozřejmě nadšeně dělí o své dojmy a záhy pod jeho vedením vyráží průzkumná výprava. Protože jsem prý ještě malá mám smůlu, i když si myslím, že právě jako malá bych se proplazila jako nic. Black hill je srdcovka a rozhodně tu nejsme naposled.
