Přišla nabídka, nad kterou jsem dlouho neuvažoval. Pár dní po návratu od moře sedím spolu se strejdou Peťanem a jeho potomky Kačkou a Peťou v Pendolinu směr Poprad. Odtud elektřičkou a busem do výchozího bodu Kežmarské žlaby.
Cíl dnešního odpoledne je jediný a to vystoupat pár set výškových k jediné vysokohorské chatě Belianských tater zvané Plesnivec , kde máme první nocleh.
Večerní W.app news od strejdy taťkovi : Hochu mám 5 luxusni Plzeň na terasku jsem si dal madraci, poslouchám jak venku chčije a buři do Tater, to je ti tu kurva jiná kamasutra!
Ranní W.app news od strejdy taťkovi : Celou noc chcalo až do 8h, snídaně luxus ( Viki 3x parky a chleba s marmeládou .. : ) startujeme na Brčalku
Druhý den vyrážíme na oběd na Brnčálku . Potud jde vše dle plánu, pak ale nastává dramatická změna. Při stoupání na Velkou Svišťovku vinou blbého značení scházíme ze značky a k vrcholu stoupáme jinou, postupně mizící cestou. Jsme skoro nahoře, začíná hodně pršet a Peťovi se odlupuje podrážka z pohorky. Máme problém najít sestupuvou cestu zpět. Nakonec doklouzáváme ( Peťa ml. v bačkůrkách ) zpět k Brnčálce a rozhodujeme se pro ústup do Bielej Vody. V podstatě hned jede bus do Smokovce, odkud stoupáme přes Bilíkovu chatu do dnešního cíle Zámkovského chaty, kde nocujeme na povale.
Ranní W.app news od strejdy taťkovi: Dneska Priečne nebude, naordinoval jsem jim dneska odpočinkový den.. včera neplánovaně 26km, těsně pod vrcholem Svištovky Peťa rozbil pohorku ( odlepila se mu komplet vibram podrážka🙈 ) a dodělal si ten svůj fotbalový kotník, začalo brutálně 💧 a byl problém najít značku=sestup na Brčalku, pak po žluté dolů, bus do Smokovce a nahoru na Zamku. Odpočinek, jdu koupit dolů pohorky, odpo velká studená dolina a Zbojnička.
Po včerejším dramatu máme naordinován odpočinkový den a upřímně mi ani moc nevadí, že nebudu přelézat Priečné sedlo. Sestupujeme na pořádnou žranici na Bilíkovku ( strejda až do Smokovce pro nové pohorky pro mlaďocha ) a Velkou studenou dolinou na další nocleh, Zbojnickou chatu . Suché toalety ze Zbojničky jsou tak silným zážitkem, že nás evokují ke společnému napsání básně.
Já a kadidlo
V.K.P.P.
Noc je temná měsíček svítí,
mé kroky se k latrám řítí,
pomalu dveře otvírám,
prkno na mě zírá tam,
kupy hoven v dole září,
omdlívají velcí, děti ,
omdlívají, omdlívají až z toho mdloby mají.
Už nevím co mi voní a co ne,
všechno končí tam dole,
v mapě hnědé a žluté.
Vyvalila se hovna z dola,
rozplynula se v širá kola,
a na topole kolem skal,
hnědý mužík již netleskal.
Byl jsem poučen, že tam dole si je každý roven,
však všicni jsme matky přírody plodem.
Ráno počasí vůbec nevypadá dobře, proto je plán jít přes Polský hřeben, Sliezký dom, a Ostrvu na Popradské pleso neuskutečnitelný. Hrneme to tedy dolů na električku, tou pak na Štrbské a odtud na poslední nocležiště hotel Popradské pleso . Téměř za tmy dochází na hotel skupina ve složení taťka a komplet Juřinkos family.
Ráno z Popradského kam jinam než na Rysy, že? Jsou sice v mlze, ale nový výškový rekord se i tak počítá. Taťka se po sestupu žene ještě na Koprovský štít, bo je toho prý třeba využít, když je po dlouhé době bez zátěže ( Valinky ).
Další noc na Popradském, je neděle a s ní konec báječného putování . Po snídani si ještě taťka se strejdou Peťou dávají Ostrvu a pak hajdy na Štrbské na pizzu a Pendolinem směr Ostrava.
P.S. Děkuji Domčovi, že před x lety, když byl ještě školkař pozval na své narozky kromě Vitoja (tedy mě) i Péťu a naše rodiny se tímto daly dohromady .
