Po orieňtáku v Libhošti, vysíláme mamku k domovu na kole. Zbytek co si veze prdel autem zastavuje ve fabrice, kde pracuje taťka na malou exkurzi. Nejprve do výšky 40 m na vyhlídku. Vali je na roštech naprosto v poho, mi to dělá dost problémy, ale snažím se to před malou ségrou na sobě nedat znát. Mnohem větší legrace je pak na skládce písku. Valinku od tama nakonec dostáváme jen s přislíbením, že se tu brzy ( zítra ) zase vrátíme 😉
K2 v tomto případě neznamená obávaný himalájský vrchol nýbrž chaty Kamennou a Kamenitou.
V pátek po školce a práci jsou to sice hoňky, ale na nádraží jsme stejně jako ostatní členové expedice včas. Vlakem do Jablunkova, přestup na bus do Dolní Lomné a pak už jen 6 km stále do kopce na Kamennou chatu. Cestou prozkoumáváme skálu Severka a hned je tu plán, že příště vezmeme nádobíčko a trochu si zalezeme.
K chatě přicházíme za šera. Mají navařeno a moc hezky se o nás starají. Nespíme přímo v chatě ale k naší velké radosti dostáváme přilehlý srub, kde můžeme dělat rámus a hrát polštářové bitvy aniž bychom někoho rušili.
Druhý den nás čeká hřebenovka na chatu Kamenitý. Nejprvé trochu stoupáme na nádherný V. Polom. Nechali tady stát kůrovcem zničené stromy, čímž má ten kopec nezapomenutelnou atmosféru. Sem tam jsou ještě sněhová pole. Na Muřínkově vrchu si dáváme oraz.
Já s taťkou odbočujeme do Horní Lomné. Jdeme mimo stezky zkrz pastviny, kde se pasou ovce, krávy, koně.
Zbytek výpravy pokračuje hřebenovkou přes krásné Kozí hřbety na Slavíč.
V údolí s taťkou vidím lidi na zastávce tzn. znamení že něco pojede. Pomáháme si dvě zastávky busem. K chatě je to pak už jen 2 km stoupání.
Nedlouho po nás přichází úderná hřebenová skupina. Jsou díky sněhovým polím promočení, v nohách 23 km, hladoví. ale spokojení. I na Kamenité je po všech stránkách skvělý servis.
V neděli původní plán měníme na pohodové skoulení do údolí na bus a vlak domů.
Kvízová otázka zní. Najdi mezi dvěma obrázky 300 rozdílů?
Aby bylo možno tento kvíz vytvořit bylo nutné těch 300 rozdílů z prvního obrázku odstranit. V photoshopu by to jistě šlo, ale my jsme se rozhodujeme jinak. Nasazujeme rukavice a jde se na to. Po pár hodinách dřiny jsme krásně unavení, špinaví, spokojení a přesunujeme se na naši hroudu abychom si udělali buřta a zkontrolovali jak se po zimě daří švestičkám.
Chalupářská sezóna zahájena. Nová taťkoručně malovaná schránka pověšena a slavnostně uvedena do provozu.
Jelikož tento závod pořádá náš oddíl jsem v roli pořadatele, což mě baví rozhodně více než role závodníka. Ségra si ale závod nenechává ujít a jde do toho jako vždy naplno 🌼
Ráno jdu nejprve s mamkou na mineralogickou výstavu na VŠB. Jelikož je prodejní odnáším si nejen vědomosti, ale i nějaké ty kamínky a šperky. Na výstavu Lego, která se koná na ZŠ Dětská už jdeme celá rodina. Volba jít v pravé poledne se ukazuje jako správná, ranní davy odešly na oběd a odpolední tu ještě nejsou. Jde vidět, že vystavovatelé tomu dávají spoustu času, protože jejich výtvory jsou naprosto úžasné. Taťka se raduje, že budu po výstavovém maratonu unavena, a že si odpo uděláme pohodičku. Místo toho však šup na kolo a kolobku a hurá na bazén. Podvečerní jízdu na kolech na nákup v Hornbachu už ale přenechávám bráškovi, páč už mám toho fakt dost.
