Vikiho občasník - Mikuláš

Letos jsem zašmidlal Rolničky a drobné hříchy mi opět prošly. U Valinky zatím žádné hříchy zaznamenány nebyly, proto nemusela nic předvádět a mohla s klidem celou akci prospat.

Taxis Gladiator race

 

 

Trať závodu kopíruje slavnou Velkou Pardubickou. Oproti koníkům máme přidáno spoustu dalších překážek a některé jejich jako např. Taxis trochu usnadněny. Startuje se po 12 v dvouapůlminutových intervalech ze startovacího zařízení pro koně. S Edgar partou jsme ve třetí vlnce.  Na 7 km trati je 39 překážek, což je na můj vkus celkem hodně, protože radši běhám než cvičím. U Taxisu mi vlévá energii do žil fandění vlajkonoše naší výpravy, Vikiho. Jediný trest dnes dělám na hodu koulí. S bolavým ramenem po pádu v jiném závodu holt zatím dále nehodím. Trest je naštěstí běžecký a ztrácím max. 30s. Na velkém vodním příkopu prorážíme ledy. Běh oraniskem, kterého je tu požehnaně měl být pro mou váhovou kategorii benefitem. Mráz to ale zhatil a moc se neboříme.  Zajímavá je překážka Aquaplanning. Po cca 25m tahání tří pneu na laně skrz 4,5°C vodu pak dalších několik set běžeckých metrů "nemám nohy". Se 7. místem (1. v seniorech) je v dané konkurenci spokojenost. Po očistné  Priessnitz  lázni máme do ceremoniálu a odjezdu Pendolina spoustu času, proto si procházíme trať a koukáme jak promočení a zmrzlí šílenci bojují s překážkami. Fuj, že se jim v té kose do toho baga a ledové vody chce ;-)

Opět skvělá a po všech stránkách bezchybná akce Gladiátor party, která se navždy vryje ...!

VÝSLEDKY

 

 

          

Vikiho občasník - Kozlovice, Skalka

K vrcholu to jako obvykle hrneme mimo značky, načež se dostáváme do probíhající honitby. Na každém posedu myslivec s flintou, zdálky sem tam rána. Bez ztrát na životech přežíváme. Je tu ale další nebezpečí. Silný vichr ohýbá stromy a v místech, kde je smrkový porost se máme hodně na pozoru. Legrace ale nekončí, protože taťkovi schvalujeme navrhovanou zkratku. Ze začátku je mírně z kopce po kolena v listí, pak se to ale láme v dost výživný sešup. Všechny útrapy jsou nakonec zapomenuty díky návštěvě restaurace H-resort v Kunčicích p.O. Ochotná obsluha nám hned stráží stoly u plápolajícího krbu. Vrcholem dne ( po Skalce již druhým) je hovězí gulášek s masem plemene Highland z jejich vlastních farem. I služebně mnohem starší prohlašují, že něco tak skvělého ještě nežrali.

 

Vikiho občasník - Starobělské lurdy

Třetí ročník a třetí účast v tomto nádherném závodě. Letos se nově  nestartuje po jednotlivcích, ale dvojicích. 3,2 km dlouhá trať je oproti loňskému sněhu a ledu suchá, jen s několika blátivými úseky. Na závod jsem trénoval velmi tvrdě. Skoro každý den s kámoši po skončení vyučování probíhám celou školu tzn. spoustu schodů v závodním tempu. Zlepšení o více než dvě minuty proti loňsku tedy není žádným překvapením. Jestli budu tahle ukrajovat každý rok, dávám taťkovi 3 roky ;-)

Letos mi vyšly hezké cifry umístění:
- v kat. žáci do 15let jsem skončil 22 ( z 66) viz zde
- v celkovém pořadí 444 ( z 1172) viz zde

Vikiho občasník - beskydská procházka

Před párty u strejdy Libora v novém domečku na Ostravici je třeba si udělat žízeň a hlad procházkou na čerstvém vzduchu. Po delší době zase kolečko Rajská, vodopády Satiny, U Veličků, Bezruč.

 

Strejda Libor s bráchou Luďou nám připravili akci "s lampiony za pokladem". Cca km k pokladu nás navigují blikačky na stromech. Poklad nalezen. Strejdové v organizaci jako vždy 1*! 

Vikiho občasník - Palkovické hůrky

Vikiho občasník - H.Lipová, Ospalý heligón

Po x-té zase do milovaného Heligónu. Cestou je ještě slušné počasí proto místo tradičního aqua Bruntál zastavujeme v Bělé a jdeme podél divokého Studeného potoka až k Vysokému vodopádu, který je nejvyšší v Jeseníkách.

V dalších dnech se počasí rapidně zhoršuje, čímž plánovaný výstup (pro Valinku prvovýstup) severní stěnou na Keprník bere za své.

I přes nevlídné počasí ale na "baráku" nezůstáváme.

Letos posnídaňové ledování nohou vynechávám. Rodiče však chodí pravidelně a strejda Tom si dokonce do 7°C potoka lehává jako do teplé vany.

Navštěvujeme jeskyni Na Špičáku. Po loňském úspěchu opakujeme Račí údolí, kde se opět daří ubránit hrad Rychleby před krvelačnými tatínky. Pohodovou atmosféru u kávičky a zákusku v Tančírně spolu s Laurou doplňuji klavírními improvizacemi.

Vrcholem pobytu je stejně jako loni husa. Paní Korčiánová nám servíruje několik chodů vynikajících pokrmů. V pauzách nám pan Korčián  hudbou, písněmi a mluveným slovem servíruje neskutečnou dávku humoru a pozitivní energie. Po třech hodinách jsou naše těla i duše zcela nasyceny.

Stezka odvahy je v poho, dokonce i Evelínka ji zvládá bez slziček . Vyluštění klíče k pokladu je jednoduché. Holt rosteme a bojim bojim, že příští rok rodiče přitvrdí.

Odjíždět z toho kladně nabitého místa a loučit se skvělou partou je vždy velmi neradostné. Stejný problém mívali i Korčiánovi, proto se zde usadili a "vymysleli" Heligón. Díky bohu za to!