Vikiho občasník - Girová, Polanka

Byl by hřích v takovém počasí čučet doma. Vyrážíme na naše oblíbené Gorolsko.

 

Po několika jízdách na bobovce v Mostech se vydáváme směr Girová. Hlavním tématem  se stává dosud největší  sesuv půdy, který se zde udál v roce 2010. Po několikadenních deštích, kdy byly denní úhrny srážek nad 100mm se svah o šířce 300m dal do pohybu. Taťka je pod mou palbou neustále se opakujících dotazů až jsme najednou u chaty pod Girovou. Po malém občerstvení  nás už čeká jen 300m stojka na vrchol, kde je ukryt poklad. Téma „sesuv“  je diskutováno i po celou dobu sestupu k chatě Polanka, kde máme ubytování.

 

 

Na Polance jsme překvapeni kolik je muziky resp. jak pěkné je ubytování za tak málo peněz. I jídlo mají super. Večer hodinu  koulíme bowlingovými koulemi  a hurá na kutě.

 

Ráno jdeme pár km do Jablunkova. Času do našeho podvečerního cvičení s Kempinátorem máme ještě spoustu, proto se rozhodujeme poobědvat na Javorovém. Mamka nahoru pěšky, dolů lanovkou taťka naopak,  já lanovkou v obou směrech.   

Vikiho občasník - ukončení chalupářské a cyklistické sezóny

Vikiho občasník - sněžná expedice

Původně máme v plánu podniknout výlet do úplně jiné části Beskyd. Kvůli jistotě počasí však necháváme objednání noclehu až na čtvrtek a to je pozdě. Chaty Kamenitý, Ostrá, Kmínek, Masarykova hlásí plno. Plno má i chata Sněžná, provozní ale nabízí, že nám připraví komnatu, kde přespává, což s radostí bereme.

K chatě se v tomto období dá ještě dostat autem, ale to by byla houby expedice, že? Necháváme ho na Bílé. Po výborném obědě v nádherně zrekonstruovaném hotelu Bauer jdeme řádit do dětského parku. Je tady toho tolik: lanáček, tubing, obrovská trampoška, šlapací auta, vodní šlapadla, prolézací labyrint …  Má nejoblíbenější atrakce je vodní svět – systém korýtek se stavidly a vodními koly napájený místní strouhou. Byl bych tu až do večera, ale je třeba vyrazit ať nezatmíme.

 

 Nejdříve musíme vystoupat na hřebenovku na kopec Bobek. Je to místy docela stojka, ale tím že se „trochu“ zakecávám mi ani nemá kdy na jazyk přijít věta „mě už bolí nožičky“. Myslel jsem si, že na hřebenovce budu mít vyhráno, ale není tomu tak. Krátké prudké kopce střídají, prudké klesání. Na chatu přicházíme za šera. Hezky se tu o nás starají, dělají mi i oblíbené kakao.

 

Probouzíme se do nádherné neděle. Dnes už je to na pohodu. Dva km po hřebeni na Bumbálku, klesání do Mezivodí, oběd v Bauerovi, dvouhodinové řádění v dětském parku, spánek v autě, dvouhodinové cvičení se strejdou Kempinátorem, prostě jako vždy odpočinkový víkend ;-)  

 

Vikiho občasník - s Mimoněm v Beskydech

Na pátečním představení  cirkusu Berousek  si obstarávám Mimoně, postavičku z mého oblíbeného filmu „Já padouch“.

V sobotu si spolu jdeme protáhnout tělo do Beskyd. Výhledy z Ondřejníku nic moc, neb je mlha.



Večer se v Čeladné účastníme párty na krásné chatě tety Míši.                  

 

 Nedělní klasika ze Sepetné přes Medvědí skálu ke Zbujovi  je bezmlžná, takže mimozemskému kámovi můžu ukázat Lysou, Smrk atd.   

 

Vikiho občasník - Vzduchobraní v lázních Klimkovice

Beertreking 2014

Letos na tuto sportovně-společenskou akci vyrážím s šéfem Kempinátorem a parťákem Martinem. Oba si bohužel na kombinaci piva a běhu netroufají, proto mají v plánu si trať pouze mimo závod proběhnout.

 

Kromě jednotlivců je letos vypsána i soutěž teamů. Ten náš „Lysacup zadarmo!!!“ vypadá velmi silně – Kasa, Hudy, Kury. Chybí nám pátý člen. Říkáme si, že i když vezmeme kohokoliv z davu musíme vyhrát. Zjištění, že se nepočítá součet časů, ale čas posledního z teamu nás nutí změnit taktiku v hledání pátého člena. Nakonec se daří ulovit hocha, co byl loni desátý.

Start je kvůli mase nově příchozích posunut o půl hodiny. Ve 14,30 začíná mela, to když si dává skoro 450 lidí první pivko. O společnost na trati se dnes budou starat produkty ( na každé občerstvovačce jiný druh)  pivovarů Lobkowitz, kde patří pivovary Černá Hora, Protivín, Uherský Brod, Jihlava, Rychtář, Klášter a Vysoký Chlumec.

 

Hned od startu je v čele Kasa, pár desítek metů za ním běžím já s nějakým mladíkem v zádech. Pod kopec na druhé pivko přibíháme kousek za Kasou, čili v přímém přenosu vidím jak to lije. Neskutečná rychlost. Na jeden nádech to otočí a valí pryč. I kdybych jen vzal lahváče a vylil ho na zem tak jsem pomalejší. Piju celkem rychle, ale vždy potřebuji 1-2 mezidechy.

Po druhém pivku začíná dlouhé stoupání. Kasa je pryč, ale v dohlednu, mladíka mám furt na zádech a nezadržitelně se přibližuje černý kůň Hudy. V půlce kopce nás Hudy míjí, vzdaluje se a stahuje Kasu, zároveň mi poodbíhá mladík.

Přibíhám na třetí pivko, které je na Výrovce kousek pod hřebenem.  Hudy zrovna odbíhá. Krátká skoro lezecká vložka na hřeben a konečně milovaný seběh. Po chvilce míjím Hudyho a je mi jasné, že ten už dnes kousat nebude. No přijet do Koutů jako on 100 km na kole z Opavy, tak nekoušu už od startu. V seběhu na ČH sedlo musím na chvíli zadřepnout a vypustit ventil. Na sedlo přibíhám s mladíkem. Tomu bonusový rumík (-10 minut z času) + pivko už nechutná tolik jako mi, takže mu mizím.

Předlouhý seběh ze sedla způsobuje, že musím opět do dřepu a žbluňkajícímu břuchu ulevit. Až pak  můžu přepnout do „kochacího módu“ a užívat si nádherného počasí. Páté pivko je za odměnu.

Šesté je v cíli, kde už se cca 4 minuty opaluje zasloužený vítěz Kasa. Sotva mu pogratuluji, musím upalovat na záchod, kde to ze mě letí tentokrát vrchem. Pak už je skvěle. Cílový endorfninovo-alkoholový koktejl zaplavující mozek  je důvod, proč nebudu chybět ani příští rok.

Hudy na sedle dává k rumu a pivu ještě pivo navíc, které však není honorováno minutami k dobru. Pak navazuje spolupráci s Kurym, s kterým ještě v Koutech zastavují u nějakých chatařek na vínko. V cílové rovince dává navíc ještě cigárko. Přesto vše bere team „Lysacup zadarmo!!!“ zlato.

Totální destrukci ještě před večerním vyhlášením naštěstí unikám tím, že sedám na bike a  s Martinem podnikám drsný výlet  na Dlouhé stráně.  

       Vyhlášení je divoké. Myslím, že mnozí oceňování neví, že nějaké bylo. Nastupují punkoví hoši. Před námi je nelehký úkol vypít piviska co jsme vyhráli. Zelená se line záře …

VÝSLEDKY

 

 

 

 

Vikiho občasník - Moravice

Hned po startu kousek za Podhradím najíždíme na mělký úsek. A sakra dnes je docela málo vody.  Kvůli uvíznutí na kamenu pak je co chvíli taťka ve vodě, aby posunul naší bárku vpřed, některé úseky je nutné loď táhnout. Je to boj. Abychom si to psychicky ulehčili hledáme výhody vzniklé situace.  

Nacházíme tyto:

 božský klid – nikde žádné lodě

nej kurz ovládání lodě při snaze najít nejsjízdnější trasu

možnost si udělat fotku při uvíznutí na jezu

 

 Ale i přes skoro samé výhody si říkáme  kurňa příště musíme vyjet dříve, ať chytneme vlnu. O tom, že jedeme pozdě svědčí i mokrá linka na skalách a kamenech, která je 10 cm nad hladinou. Po 3,5 hodinách plavby (normálně jezdíme 2,5 hod i s přestávkou na piknik) kotvíme v cíli,  Areálu dobré pohody v Žimrovicích. Jsme zde téměř sami. Divné. Pouštěli vůbec dneska vodu? Čtvrthodiny po našem příjezdu je areál plný a přijíždí další a další lodě. Čekali na vodu a dočkali se. Dnes místo běžného upouštění vody z přehrady v Podhradí upouštěli z Kružberka, takže to trvalo, než voda došla do Podhradí. Kvůli přebytku vody upouštěli i v pátek čímž vznikla na skalách a kamenech ta linka co nás zmátla. Zase jsme o něco zkušenější vodáci ;-)