sobota 25. prosince 2010
Vikiho občasník - Vánoce
Vánoce byly opět bohaté na dárky i zážitky. Mimo jiné jsem dostal i menší nemovitost, čímž jsem se stal velmi majetným již v útlém věku. Mám teď, kromě postýlky další místo, kde spolu se svými nejbližšími (méďa, čmelák a prasátko) relaxuji. Během svátku jsem se držel na uzdě. Přibral jsem jen 0,5kg . Hřešil jsem pouze na máminých neodolatelných perníčcích, které vždy zmizly z mísy cukroví jako první. Rozhodně více než jídlu jsem dával sportu. Téměř každý den byla nějaká turistika, běžky či bazén.
sobota 4. prosince 2010
Vikiho občasník - zahájení běžkařské sezóny
Start dnešního závodu Ráztoka - Pustevny je až ve 12 takže to konečně vypadá, že se nebudeme nikam honit a vše bez problémů stihneme. Pohoda končí v 9hod. Taťka nadává, sedá do auta a jede se projet na chalupu do Skřípova pro nějaký zapomenutý díl mého běžkařského setu. Doma mezitím propuká obvyklá mela; balení, chystání jídla, oblékání. Na Ráztoce jsme v 11,30. Za mamku provedl registraci k závodu strejda, takže si jen může navléct číslo a jít na start.
Já s taťkou vybíhám po trase závodu napřed s vidinou být v cíli zhruba jako mamka. Knížecí cesta ještě není moc ušlapaná, sníh se boří a máme co dělat, abychom se vůbec sunuli kupředu. Už v autě jsem dal oběd, takže po prvním km upadám do poobědního hlubokého spánku. Ten nedokáží přerušit ani občasní hulákající fanoušci běžců, ani hodně nahlas nadávající strejda Libor, kterému moc nevoní bořící se sníh. Probouzím se 500m před Pustevnami zrovna v momentě, kdy kolem nás probíhá mamka. Na Pustevnách je sice dost zima, ale jinak azuro a bezvětří.
Nejvíce se mi však líbí lanovka, od které nemůžu odtrhnout oči. Z toho důvodu jedu dolů lanovkou s mamkou, zatímco taťka s vozíkem sjíždí po Knížecí.
A teď už konečně bude pohoda říkám si, ale není tomu tak, protože Mikuláš nepočká. Rychle vše balíme a jedeme směr Hýlov, hospůdka u Rašků. Tady se potkávám s Honzíkem, domorodkyní Evelínkou a dalšími vesměs staršími dětmi. Jakmile do hospody vstupují Mikuláš, čert a anděl a spouštím řev jako hrom. Evelínka s Honzíkem netrhají partu a řvou taky. Po chvíli se zklidňujeme a Mikuláš naděluje. Letos máme ještě my nesouvisle mluvící nadílku bez práce, na příští rok už se asi budeme muset našprtat nějakou básničku. Po Mikulášské nás zve Evelínka k sobě, což nemůžeme odmítnout. Uf, to zas byl náročný den.
Já s taťkou vybíhám po trase závodu napřed s vidinou být v cíli zhruba jako mamka. Knížecí cesta ještě není moc ušlapaná, sníh se boří a máme co dělat, abychom se vůbec sunuli kupředu. Už v autě jsem dal oběd, takže po prvním km upadám do poobědního hlubokého spánku. Ten nedokáží přerušit ani občasní hulákající fanoušci běžců, ani hodně nahlas nadávající strejda Libor, kterému moc nevoní bořící se sníh. Probouzím se 500m před Pustevnami zrovna v momentě, kdy kolem nás probíhá mamka. Na Pustevnách je sice dost zima, ale jinak azuro a bezvětří.
Nejvíce se mi však líbí lanovka, od které nemůžu odtrhnout oči. Z toho důvodu jedu dolů lanovkou s mamkou, zatímco taťka s vozíkem sjíždí po Knížecí.
A teď už konečně bude pohoda říkám si, ale není tomu tak, protože Mikuláš nepočká. Rychle vše balíme a jedeme směr Hýlov, hospůdka u Rašků. Tady se potkávám s Honzíkem, domorodkyní Evelínkou a dalšími vesměs staršími dětmi. Jakmile do hospody vstupují Mikuláš, čert a anděl a spouštím řev jako hrom. Evelínka s Honzíkem netrhají partu a řvou taky. Po chvíli se zklidňujeme a Mikuláš naděluje. Letos máme ještě my nesouvisle mluvící nadílku bez práce, na příští rok už se asi budeme muset našprtat nějakou básničku. Po Mikulášské nás zve Evelínka k sobě, což nemůžeme odmítnout. Uf, to zas byl náročný den.
sobota 27. listopadu 2010
Vikiho občasník - po Medvídkové ke Zbuji
Sobotní odjezd na další etapu LC je jako vždy hektický, chaotický a časově "na kost". Je jasné, že v takovém shonu se lehce dělají chyby. Mamka přibíhá k autu s téměř hysterickým křikem „jééžííši já jsem nechala klíče od bytu zevnitř, co budeme dělat, musíme to nějak řešit, nikam nemůžeme jet“. My, mužská část rodiny zachováváme klidnou hlavu a z pozice většiny rozhodujeme „jedem na hory, otevření bytu se bude řešit potom“.
Na startu u Rajské boudy jsme akorát na čas. V houfu více než 200 závodníků dnes naši rodinu reprezentuje mamka. Houf startuje nahoru, já s taťkou vyrážím opačným směrem hledat medvídky. Vo co go? Minulý týden jsme se na chatě u Zbuja bavili s jejím majitelem Ivanem a ten nám povídal o nové (staronové) trase ke Zbuji od mostu pod peřejemi Ostravice. Prý ji označili (medvídci na stromech), postupně na ní dělají drobné terénní úpravy a má se po ní běžet Adrenalincup.
My na trasu nastupujeme u bývalé chaty Silnic. Odtud jdeme po Medvídkové prudce do kopce singletrekem. Protneme asfaltku vedoucí kolem hory Ostré a širší cestou stoupáme kolem Ostré k Medvědí skále. V tomto úseku je les dost prosekaný, takže tu určitě musí být pěkné výhledy. Dnes sněží a je mlha, nevidíme tedy nic. 
Od Medvědí skály už stoupáme jen mírně. Vynořujeme se z lesa téměř na vrcholu sjezdovky Ostrá. Pro protnutí sjezdovky, scházíme lesem a jsme na turistické modré. U Zbuja čekáme na maminku. Mým hlavním a jediným posláním 1,5 hod pobytu v hospůdce je otvírat, zavírat dveře a plést se hostům a číšnicím pod nohy. Naštěstí jsou všichni trpěliví. Naopak to ještě vypadá, že se jim to líbí a vždy se mnou prohodí pár slov. Kolem hospody u Veličků se vracíme zpět k Rajdě.
mapa - medvídková trasa
Cestou domů vytáčíme 150. Chvíli po té co jsme před domem jsou tu šikovní hoši z hasičského sboru a během chvilky nám otvírají dveře. Bez poškození zámku a zadarmo!
Na startu u Rajské boudy jsme akorát na čas. V houfu více než 200 závodníků dnes naši rodinu reprezentuje mamka. Houf startuje nahoru, já s taťkou vyrážím opačným směrem hledat medvídky. Vo co go? Minulý týden jsme se na chatě u Zbuja bavili s jejím majitelem Ivanem a ten nám povídal o nové (staronové) trase ke Zbuji od mostu pod peřejemi Ostravice. Prý ji označili (medvídci na stromech), postupně na ní dělají drobné terénní úpravy a má se po ní běžet Adrenalincup.
My na trasu nastupujeme u bývalé chaty Silnic. Odtud jdeme po Medvídkové prudce do kopce singletrekem. Protneme asfaltku vedoucí kolem hory Ostré a širší cestou stoupáme kolem Ostré k Medvědí skále. V tomto úseku je les dost prosekaný, takže tu určitě musí být pěkné výhledy. Dnes sněží a je mlha, nevidíme tedy nic. 
Od Medvědí skály už stoupáme jen mírně. Vynořujeme se z lesa téměř na vrcholu sjezdovky Ostrá. Pro protnutí sjezdovky, scházíme lesem a jsme na turistické modré. U Zbuja čekáme na maminku. Mým hlavním a jediným posláním 1,5 hod pobytu v hospůdce je otvírat, zavírat dveře a plést se hostům a číšnicím pod nohy. Naštěstí jsou všichni trpěliví. Naopak to ještě vypadá, že se jim to líbí a vždy se mnou prohodí pár slov. Kolem hospody u Veličků se vracíme zpět k Rajdě.mapa - medvídková trasa
Cestou domů vytáčíme 150. Chvíli po té co jsme před domem jsou tu šikovní hoši z hasičského sboru a během chvilky nám otvírají dveře. Bez poškození zámku a zadarmo!
neděle 21. listopadu 2010
Vikiho občasník - poprvé lanovkou
mapa
Minulý týden jsme museli hory vynechat kvůli mé indispozici. Abstinenční příznaky se ale nedostavily, neboť mám na ně účinný lék. Tím je kniha fotografií Dolomity 2007 zachycující pobyt rodičů a strejdů v tomto úžasném horstvu. Poslední cca 3 týdny se min. 2x denně věším na polici s touto knihou a opakovaně říkám „holy, holy, holy“ což je signál pro rodiče, že si mají se mnou knihu prohlížet.
V sobotu necháváme auto v Ráztoce na „našem“ plácku mimo dosah výběrčích parkovného a jdeme směr Radhošť. Volíme tradičně zelenou značku, kde je klid a turistu tu potkáte jen zřídka. To se nedá říct o další části našeho výletu, hřebenové promenádě z Pusteven na Radhošť.
Dávám pár koleček po podstavci sochy Radegasta. Před zlatým hřebem dne si orážím ve Valašské hospodě na Pustevnách. Tím hřebem je jízda lanovkou zpět do Ráztoky. Z úst otce zaslechnu, že si toho prý mám vážit, protože je to poprvé a taky naposled v životě co lanovkou pojedu. Chvíli po usednutí jsem nejprve němý úžasem, po procitnutí dávám své emoce v pravidelných intervalech hlasitě najevo, což rodiče pojmenovávají jako orgasmy (nebo tak nějak) a mému počínání se smějí. Emocionální výkřiky prokládám slovy holy (hory) a tlom (strom) a tak to trvá celou cestu. Opravdu skvělý zážitek z jízdy. Budu to muset doporučit kámošům.
Ve slunečné neděli odbíhá taťka z Ostravice v rámci LC na Lysou, já s mamkou se mezitím pohybuji v okolí peřejí Ostravice. Taťka sbíhá za námi a společně jdeme výlet s cílem v dřevjance U Zbuja.
Minulý týden jsme museli hory vynechat kvůli mé indispozici. Abstinenční příznaky se ale nedostavily, neboť mám na ně účinný lék. Tím je kniha fotografií Dolomity 2007 zachycující pobyt rodičů a strejdů v tomto úžasném horstvu. Poslední cca 3 týdny se min. 2x denně věším na polici s touto knihou a opakovaně říkám „holy, holy, holy“ což je signál pro rodiče, že si mají se mnou knihu prohlížet.
V sobotu necháváme auto v Ráztoce na „našem“ plácku mimo dosah výběrčích parkovného a jdeme směr Radhošť. Volíme tradičně zelenou značku, kde je klid a turistu tu potkáte jen zřídka. To se nedá říct o další části našeho výletu, hřebenové promenádě z Pusteven na Radhošť.
Dávám pár koleček po podstavci sochy Radegasta. Před zlatým hřebem dne si orážím ve Valašské hospodě na Pustevnách. Tím hřebem je jízda lanovkou zpět do Ráztoky. Z úst otce zaslechnu, že si toho prý mám vážit, protože je to poprvé a taky naposled v životě co lanovkou pojedu. Chvíli po usednutí jsem nejprve němý úžasem, po procitnutí dávám své emoce v pravidelných intervalech hlasitě najevo, což rodiče pojmenovávají jako orgasmy (nebo tak nějak) a mému počínání se smějí. Emocionální výkřiky prokládám slovy holy (hory) a tlom (strom) a tak to trvá celou cestu. Opravdu skvělý zážitek z jízdy. Budu to muset doporučit kámošům.
Ve slunečné neděli odbíhá taťka z Ostravice v rámci LC na Lysou, já s mamkou se mezitím pohybuji v okolí peřejí Ostravice. Taťka sbíhá za námi a společně jdeme výlet s cílem v dřevjance U Zbuja.
neděle 7. listopadu 2010
Vikiho občasník - premiéra na Lysacupu
Tento víkend bude zase po delší době závodní.
V sobotu se nejprve rozehříváme výstupem na rozhlednu Panoráma u Chlebovic. Odpoledne je přesun do FM, kde se koná běžecká mega akce Hornická desítka. Po hodině spánku v parku u Ostravice nabírám tolik sil, že tleskáním povzbuzuji nejen probíhajícího taťku, ale i dalších zhruba pět set běžců.
Neděle 7.11. je pro mě významný den jednak pro to, že mám 1,5 roku, ale hlavně proto, že zaznamenám svou první účast na kultovní sportovně-společenské akci Lysacup. Jen pro připomenutí; LC je 16 etapový závod, kde se startující snaží co nerychleji zdolat vrchol Lysé hory. Letošní ročník se inspiroval nejslavnějším cyklistickým závodem TdF a úvodní etapa – prolog se bude odehrávat na jiném kopci.
Volba padla na Velký Javorník. U skokanských můstků ve Frenštátě se registruje téměř 200 závoďáků vč. naší tříčlenné rodiny. Za 20 Kč startovného dostávám sportovní ponožky č. 43. Než do nich ze své aktuální velikosti č. 23 dorostu uběhne ještě mnoho etap LC, proto mi je zabavuje otec. Půl hodiny před oficiálním st. výstřelem s taťkou a strejdou Luďou vyrážíme, protože chceme povzbudit mamku a ostatní členy našeho teamu X-Cobras v cílové rovince, udělat nějaké fotky a taky se vyhnout dlouhému čekání ve frontě na pivo. V cíli na Javorníku jsme tak akorát, zrovna dobíhají ti nejlepší. Mami to zvládá s úsměvem. U turistické chaty naši ještě dlouho debatují s kamarády. Já ještě nemám dost proto si x-krát vybíhám schody před chatou. Únava na sebe nenechává dlouho čekat. Cestou dolů si v nosítku dávám šlofíka.
VÝSLEDKY LYSACUPU
Vypadá to, že brzy nebudu na LC jednookým králem mezi slepými ve své kategorii. Konkurenční oddíl Vodní záchranné služby zřejmě svůj team rozšíří o nového borce.
V sobotu se nejprve rozehříváme výstupem na rozhlednu Panoráma u Chlebovic. Odpoledne je přesun do FM, kde se koná běžecká mega akce Hornická desítka. Po hodině spánku v parku u Ostravice nabírám tolik sil, že tleskáním povzbuzuji nejen probíhajícího taťku, ale i dalších zhruba pět set běžců.
Neděle 7.11. je pro mě významný den jednak pro to, že mám 1,5 roku, ale hlavně proto, že zaznamenám svou první účast na kultovní sportovně-společenské akci Lysacup. Jen pro připomenutí; LC je 16 etapový závod, kde se startující snaží co nerychleji zdolat vrchol Lysé hory. Letošní ročník se inspiroval nejslavnějším cyklistickým závodem TdF a úvodní etapa – prolog se bude odehrávat na jiném kopci.
Volba padla na Velký Javorník. U skokanských můstků ve Frenštátě se registruje téměř 200 závoďáků vč. naší tříčlenné rodiny. Za 20 Kč startovného dostávám sportovní ponožky č. 43. Než do nich ze své aktuální velikosti č. 23 dorostu uběhne ještě mnoho etap LC, proto mi je zabavuje otec. Půl hodiny před oficiálním st. výstřelem s taťkou a strejdou Luďou vyrážíme, protože chceme povzbudit mamku a ostatní členy našeho teamu X-Cobras v cílové rovince, udělat nějaké fotky a taky se vyhnout dlouhému čekání ve frontě na pivo. V cíli na Javorníku jsme tak akorát, zrovna dobíhají ti nejlepší. Mami to zvládá s úsměvem. U turistické chaty naši ještě dlouho debatují s kamarády. Já ještě nemám dost proto si x-krát vybíhám schody před chatou. Únava na sebe nenechává dlouho čekat. Cestou dolů si v nosítku dávám šlofíka.
VÝSLEDKY LYSACUPU
Vypadá to, že brzy nebudu na LC jednookým králem mezi slepými ve své kategorii. Konkurenční oddíl Vodní záchranné služby zřejmě svůj team rozšíří o nového borce.
neděle 31. října 2010
neděle 24. října 2010
Vikiho občasník - okolo Hradce
mapa
Víkend bude ve znamení prý již několikátého ročníku pochodu Hradec – Skřípov - Zátiší. Pro mě je to zřejmě založení nové tradice, kterou budu asi muset chtě nechtě pár let udržovat. Mám slíbeno cestování různými dopravními prostředky, na což se těším nejvíce. Prvním z nich je bus č. 54 z Alšáku na Svinov. Ssss sss autobusu střídá další atrakce, samootvírací dveře na nádraží. Pozorovat vlaky na nádraží bych vydržel hodně dlouho, ale náš do Opavy na nás čekat nebude. V Opavě hledá mamka po kapsách lístky, což je prý taky tradice (minule je prý nenalezla a do Hradce se musely kupovat nové). Lísky jsou na světě a můžeme pokračovat motorákem směr Hradec.
U zámku v Hradci nás již očekávají babi, děda, teta a strejda. Jdou na jedno, zatímco my jdeme do zámecké zahrady poblahopřát kamarádce od mamky, která právě vstoupila do svazku manželského. Pár fotek s novomanžely a hurá taky na jedno. Na židli zámecké restaurace usedám jako král a v mžiku je u židle Nelinka od vedlejšího stolu. Házím nevšímáka. Radši se věnuji debatování s rodinou. Nelinka je však vytrvalá. Stojí a upřeně na mě kouká. Nakonec jejímu uhrančivému pohledu podléhám, slízám se židle a plac hospůdky je náš. Vyhecován osazenstvem našeho stolu se odhodlávám k polibku, čemuž se Neli vůbec nebrání. Všechno krásné ale jednou končí. Neli „platí“ a odchází. Náš stůl porušuje plán „na jedno“ a zůstáváme. Posléze vyrážíme směr Skřípov. Je krásný podzimní den, takže není kam spěchat a těch 6 km nám trvá hezky dlouho. Večer na chalupě dává strejda na stůl několik druhů medovin a začíná degustace, která je zpestřena hudebním vystoupení dua Ovenky v obsazení Ovenka – kytara, zpěv a Veronika – flétna. Po kulturním zážitku jsem odvelen na kutě, zbytek pokračuje v degustaci. V neděli s rodiči vyrážím směr Zátiší, odkud jedeme domů tramvají.
Víkend bude ve znamení prý již několikátého ročníku pochodu Hradec – Skřípov - Zátiší. Pro mě je to zřejmě založení nové tradice, kterou budu asi muset chtě nechtě pár let udržovat. Mám slíbeno cestování různými dopravními prostředky, na což se těším nejvíce. Prvním z nich je bus č. 54 z Alšáku na Svinov. Ssss sss autobusu střídá další atrakce, samootvírací dveře na nádraží. Pozorovat vlaky na nádraží bych vydržel hodně dlouho, ale náš do Opavy na nás čekat nebude. V Opavě hledá mamka po kapsách lístky, což je prý taky tradice (minule je prý nenalezla a do Hradce se musely kupovat nové). Lísky jsou na světě a můžeme pokračovat motorákem směr Hradec.
U zámku v Hradci nás již očekávají babi, děda, teta a strejda. Jdou na jedno, zatímco my jdeme do zámecké zahrady poblahopřát kamarádce od mamky, která právě vstoupila do svazku manželského. Pár fotek s novomanžely a hurá taky na jedno. Na židli zámecké restaurace usedám jako král a v mžiku je u židle Nelinka od vedlejšího stolu. Házím nevšímáka. Radši se věnuji debatování s rodinou. Nelinka je však vytrvalá. Stojí a upřeně na mě kouká. Nakonec jejímu uhrančivému pohledu podléhám, slízám se židle a plac hospůdky je náš. Vyhecován osazenstvem našeho stolu se odhodlávám k polibku, čemuž se Neli vůbec nebrání. Všechno krásné ale jednou končí. Neli „platí“ a odchází. Náš stůl porušuje plán „na jedno“ a zůstáváme. Posléze vyrážíme směr Skřípov. Je krásný podzimní den, takže není kam spěchat a těch 6 km nám trvá hezky dlouho. Večer na chalupě dává strejda na stůl několik druhů medovin a začíná degustace, která je zpestřena hudebním vystoupení dua Ovenky v obsazení Ovenka – kytara, zpěv a Veronika – flétna. Po kulturním zážitku jsem odvelen na kutě, zbytek pokračuje v degustaci. V neděli s rodiči vyrážím směr Zátiší, odkud jedeme domů tramvají.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)