novinky konValinky - bruslení na rybníku

 Rybník u porubského zámku zamrznul. Byl by hřích toho nevyužít. Je to vůbec poprvé co bruslím mimo stadión. Několik dní nám příroda umožnila si užít těchto radovánek. Snad to ještě někdy zažiju.

 

Vikiho občasník - Lysá

 Na Lysou zahrát bowling? Ano je to možné, i když musím uznat, že se tam takový druh zábavy moc nehodí. Cestou skoro nikdo a k tomu krásný západ slunce. Mamka druhý den vstává už v pět a užívá si východ slunce. Lysá a výhledy z ní jsou v rámci Beskyd bezkonkurenční a když se to správně načasuje jde to i bez davů.

 

 

 

novinky konValinky - lyžovačka v Hei parku

 Před lyžákem je třeba se alespoň jednou sklouznout. Je to křest ohněm nebo spíše ledem. Sjezdovka je jeden led, ale postupně se osměluji a přestávám, k neradosti taťky, dělat obloučky. Na sjezdovce je nás celkem pět. Nakonec si ještě necháváme zapnout bobovku a za svitu úplňku to perem na plný koule.

 

novinky konValinky - Štramberk

 Letos jsme udělali změnu, čili žádný výstup na Emu či Ostravská radnice. Předštědrodenní procházku uskutečňujeme ve Štramberku. Počasí není pro dopravu nakloněno, protože sype a sype. Štramberk pod sněhem je ale úžasný. Cestou od nádraží je v oknech rodinných domů a obchodů vystaveno na čtyřicet betlémů, ve vánočmín obchůdku nakupujeme baňky, v chatě Dr. Hrstky u Trůby dáváme čokoládu, nikde nikdo, romantika.

 

novinky konValinky - po stopách Yetiho

 Letošní ročník byl ve znamení rekordů. První padá už na nádraží ve Svinově, kde se scházíme v počtu 16 ks (později se ještě přidávají další 2 ks). Historicky poprvé máme zahraničního účastníka, strejdu Vladana z Curychu. Jak nás v Horní Lomné na konečné vyhazuje autobus je zřejmé, že padl další rekord a to v množství sněhu. Cesta na Kamennou chatu je letos obvlášť náročná. Na hřeben, kdy jdeme mimo značky musíme prošlapávat, ani po značce z Muřínkova vrchu přes Velký Polom to není procházka růžovým sadem. Magický Velký Polom nám ukazuje zase jinou tvář. Stromy zasypané sněhem vypadají jako sochy a můžeme tu vidět dinosaury, zajíce, chobotnice apod. záleží na fantazii. Cca 7km nám v těchto podmínkách trvá 4,5 hodiny.

Dalším rekordem je, že čtyři zúčasnění dospěláci mají v období 7-14.12. narozky a pozor, tři z nich kulatou padesátku. Po příchodu na chatu má akce standartní průběh, dospělí slaví, děti si hrají, společně probíhají sněhovánky - stavění iglů, bitva. 

Druhý den nás čeká v podstatě jen dva km vodorovné chůze a pak parádní sešup na bobech. Nakonec i zubožený strejda Vladan (který chvíli po startu ulehá do sněhu a prosí ať ho necháme umřít) úspěšně dosahuje cíle.

 Co říci závěrem? Asi nejlépe to shrnul strejda Dušínka, když dvě hodiny po půlnoci pronesl  "ale přesto jsme dospěli k výsledkům, které jsme měli v plánu" (viz video níže). Ano, plán hodně se nasmát, užít si dosyta sněhu, jídla a pití jsme bezezbytku splnili.  

FOTOGALERIE 

 

 

"ale přesto jsme dospěli k výsledkům, které jsme měli v plánu"

 

 

 

novinky konValinky - Mikuláš

No tak ano přiznám se. Jak jsem viděla ve dvoře čertiska házející sněhové kuličky do oken zachvátila mě panika a začala jsem ( spolu s Bertíkem) brečet. Pak už to bylo v pohodě a dokonce jsme si udělali i společné foto. Nikoho z dětí si s sebou nevzali. Odvlekli pouze taťku, který se ale nakonec po boji osvobodil a peklu unikl.

 

Vikiho občasník - bitva u Slavkova

 Jako předkrm si dáváme velkofilm Napoleon v našem kině Poklad. V předvečer výletu do Slavkova se protrhává peřina a začíná sypat a sypat. Ráno je v celé republice kalamitní stav a na taťkovi je vidět, že se mu do toho vůbec nechce. Po dálnici se nedá jet více než 80, nicméně nikde žádný problém a v 9 jsme na místě. Jdeme přes kopeček Santon do Tvarožné, kde je vojenské ležení. Jednotky nejprve pochodují na bojiště a trénují manévry. Pak se stahují zpět a my vymrzlí na kost se na půlhodinku stahujeme do auta, ve kterém topíme na 26 °C. Po obědě se koná zlatý hřeb programu, rekonstrukce. Na bojiště nastupuje 1200 vojáků, desítky koní a kanónů a začíná řezba. Z reprobeden je celá akce naprosto skvěle komentována. M.j. se dozvídáme, že v rybníku, kde Fracouzi zahnali Rusáky, byly po bitvě  kromě kanónu a koní nalezeny pouze 4 těla ruských vojáků ... ve scéně velkofilmu jich byly minimálně stovky 😉 Každopádně to nic nemění na tom, že u Slavkova Napoleon naplno ukázal svou vojenskou genialitu. Nakonec jsme rádi, že jsme se počasím nenechali odradit od tohoto krásného zážítku a osmdesátkou valíme k domovu.