No tak ano přiznám se. Jak jsem viděla ve dvoře čertiska házející sněhové kuličky do oken zachvátila mě panika a začala jsem ( spolu s Bertíkem) brečet. Pak už to bylo v pohodě a dokonce jsme si udělali i společné foto. Nikoho z dětí si s sebou nevzali. Odvlekli pouze taťku, který se ale nakonec po boji osvobodil a peklu unikl.
Jako předkrm si dáváme velkofilm Napoleon v našem kině Poklad. V předvečer výletu do Slavkova se protrhává peřina a začíná sypat a sypat. Ráno je v celé republice kalamitní stav a na taťkovi je vidět, že se mu do toho vůbec nechce. Po dálnici se nedá jet více než 80, nicméně nikde žádný problém a v 9 jsme na místě. Jdeme přes kopeček Santon do Tvarožné, kde je vojenské ležení. Jednotky nejprve pochodují na bojiště a trénují manévry. Pak se stahují zpět a my vymrzlí na kost se na půlhodinku stahujeme do auta, ve kterém topíme na 26 °C. Po obědě se koná zlatý hřeb programu, rekonstrukce. Na bojiště nastupuje 1200 vojáků, desítky koní a kanónů a začíná řezba. Z reprobeden je celá akce naprosto skvěle komentována. M.j. se dozvídáme, že v rybníku, kde Fracouzi zahnali Rusáky, byly po bitvě kromě kanónu a koní nalezeny pouze 4 těla ruských vojáků ... ve scéně velkofilmu jich byly minimálně stovky 😉 Každopádně to nic nemění na tom, že u Slavkova Napoleon naplno ukázal svou vojenskou genialitu. Nakonec jsme rádi, že jsme se počasím nenechali odradit od tohoto krásného zážítku a osmdesátkou valíme k domovu.
Páteční příjezd a následná prochajda je ještě zelená, i když už s pořádnou jinovatkou. Sobota už je ve znamení hromad sněhu. Jde se tradiční výlet přes Velký Javorník na Stratenec. Viki s Juřínky pokračuje hřebenovkou dále až na Malý Javorník zatímco já se s taťkou vracím naproti třem strejdům a jejich ratolestem, kteří přijeli až dnes. Podruhé zdoláváme Velký Javorník a pekelným šusem po sjezdovce sjíždíme zpět k chatě. U chaty probíhají zimní radovánky. Nechybí samozřejmě stezka odvahy. Vrcholem akce koupel ve venkovním sudu s horkou vodou a válení se v plavkách ve sněhu. Před spaním ještě diskotéka s DJ Márou. V neděli zimní radovánky kolem chaty a domů. Já jedu se strejdou, protože v našem autě jede Domča, který se vyblil z podoby tak, že skoro není schopen chodit. Kousek před domovem strejdovi pobliju auto, což je přisuzováno zatáčkám. Viki s mamkou a taťkou jdou odpo do kulturáku na přednášku Zibury, já jdu na návštěvu ke kamarádce Johance. Tam bliju znovu. Viki se brutálně zblije v první řadě sálu těsně před koncem přednášky. Mezitím začíná blít Karlík i Bertík. Noc je krutá, vrchem, spodem, furt dokola. Víkend si tímto nechtěně prodlužujeme do středy 😤
V sobotu vyjíždím z Škracovic Petry až po obědě. Plán vystoupat pod lanovkou bere kvůli počasí za své a tak se necháváme potupně vyvést. Dole hnědo, nahoře bílo. Večer tradičně Age of mythology. V Neděli přes Chleb a Poludňový grúň dolů. Zdejší panorámata máme v malíku, takže mlha vůbec nevadí.
V Porubě otevřeli největší boulderingové centrum v republice ... a mysleli i na děti.
Před kůrovcovou kalamitou, kdy byl vrchol zalesněný, zde člověk málokdy někoho potkal. Nyní je celkem frakventovaný. Není divu, výhledy do všeh stran jsou totiž impozantní.
