Bereme na hrb naši Barču, strejdové si nafukovačky půjčují a sraz klasicky na zastávce busu č.37. Busem na nádr, vlakem do Jilešek a odtud už hezky po vodě. V Opavě vody dost, ale v našem úseku je klidná, čili ideální pro nováčky Škráčky. Zastavujeme na občerstvení na děhylovské Loděnici. Cíl je za mostem v Třebovicích, kde už nás vyhlížejí maminy, které šli pěšmo po levém břehu bobrovnickým lesem. Závěrečná tiskovka se koná na Třebovickém mlýně.
V pátek po školce, škole a práci vyrážíme. Hned na začátku jsem vyvedena z omylu, že malá neznamená nízká, ale spíše malá rozlohou. Po překonání Váhu na převoznickém "voru" se o tom ostatně na vlastní kůži přesvědčuji. K zřícenině "Starý hrad" to ještě celkem jde, ale další necelé 2 km na kterých překonáváme více než 500 m výškových jsou peklo. Přímo uprostřed pěšiny je čerstvá hromada exkrementů. Je nám jasné komu patří ...brum.
První noc je společně se Škráčky a Juřínky na oblíbeném dvanáctilůžáku na chatě Pod Suchým.
Druhý den nás čeká nej stoupání ( 2km/400m) na úvod. Na Suchém ve výšce 1468 m.n.m. jsme na hřebeni a můžeme se začít kochat. A dnes je tedy opravdu čím. Hřebenovkou přes Biele skály je to celkem akční, semtam zbytky sněhu, semtam trocha lezení. Za sedlem Priehyb na mě přichází krize. Po necelé hoďce spánku jsem zase plná sil a výstup na Malý Kriváň je pohodička.
V podvečer přicházíme na chatu Pod Chlebom. Oproti retru Pod Suchým je toto úplně jiná liga. Je nádherně a vkusně zrekonstruovaná, sociálky jedna báseň a na spaní pětihvězdičkový poval pro cca 30 lidí. Jediné zklámání je pro mě, že nemají řízek, jinak prý ale gastro výborné - domácí.
Ráno se po krátkém traverzu spouštíme velmi prudkým sešupem k Mojžíšovým pramenům a dále k nádhernému téměř 40 m vysokému Šutovskému vodopádu, kde si dáváme koupel. Na závěr údolím do Šutova a vlakem zpět do Strečna. Převoz přes Váh a jsme u auta. Sotva sednem do auta spouští se z nebe pekelná ulicha. Uf ještě, že nás tohle nepotkalo někde na hřebenu. Nikdo nepočítal, že počasí bude až tak teplé a slunečné a tudiž neřešil nějaké opalovací krémy apod. všichni účastníci jsou tedy hodně spálení a čeká je loupačka kůže.
Po čase zase náš milovaný Rábl se skvělou partou. I přesto, že je ve skalách ještě celkem chladno, lezu furt až z toho mého jističe bolí za krkem. Děti do 9 let prý ještě nemají pud sebezáchovy a nebojí se, tak je to třeba využít. Viki prý taky lezl jako pavouk, když byl mladší, kdežto teď se úplně komfortně necítí.
Loni jsme mamce na narozeniny dali "kytku" na celý život. Osobně jsme ji nesadili páč do podhůří Bílých Karpat to máme trochu z ruky. Udělali to za nás lidé co to mají blíž pod taktovkou odborníků z úžasné farmy Blatnička 💚. V sadu kde je i náš stromeček je neuvěřitelných 120 odrůd třešní. Za čtyři roky bude mít naše třešínka první květy. Už se těším jak se na ni, někdy až budeme mít cestu kolem, zajedeme podívat. 🍒 se nachází zde .
Nikam daleko netřeba. Máme tu nádherně. Na kole či pěšky. Mexiko, Dobroslavice, Hradec ...
Už poněkolikáté naši kešku někdo štípnul. Lesním skřítkům už došla trpělivost s neustálým obnovováním, sbalili barvy, sedli na kolo a v místě kešky nakreslili les. Pro uznání bodíku za nalezenou kešku je teď nutné místo zapsání se do logbooku udělat selfie s namalovaným lesem.
Jako každý rok v tradiční lokalitě Palkovských hůrek. Letos jsme ho nemuseli vyhrabávat ze sněhu jako v předchozích dvou letech nicméně i tak ruce pěkně promrzly.
