Plán byl jasný. S taťkou pojedu už ve čtvrtek, mamka s Vikim pojedou v pátek po práci a škole vlakem a busem na Bílou, kde si je vyzvednem. Nakonec je ale vše jinak.
Cestou k Bačkárce zastavujeme na Horní Bečvě na krátkou procházku kolem přehrady a k vyhlídce vybudované nad starým lomem.
Za Bumbálkou při vjezdu do ČR směr Karlovice celní kontrola. Pak 200m před Bačkárkou policejní dodávka napříč cesty a další kontrola, která nás po sdělení, že máme k ubytku už jen kousek, pouští. Majitel Bačkárky se diví, že nás pustili, protože chtěl projet pát hodin před námi a poslali ho 30 km naokolo přes Makov.
Je hezky, proto si po vyblbnutí na kolotoči a trampošce s mou novou kamarádkou Luckou ještě dáváme procházku na nedaleký vrchol Velkého Javorníka.
Dozvídáme se, že je pod velkou pokutou zakázáno chodit po stezkách, které vedou po státní hranici, prý kvůli nějakým uprchlíků ze Sýrie či co. Hlavní motiv našeho pobytu měl být, že v pátek večer taťka převeze auto na Kohútku, na čelovku doběhne zpět a v sobotu si k němu krásnou hřebenovkou dojedeme a odměníme se borůvkovými knedlíky. Tím, že vede hřebenovka po hranici to samozřejmě padá a na Bačkárce zůstáváme jen jednu noc. No moc nás to nebolí, protože má stejně celý víkend pršet.
V pátek dopo přijíždíme do akvoše v Karlovicích. Zjišťujeme, že mají otevřeno až od 13, ale hodná paní recepční nás pouští už v 11. Cestou ještě zastavujeme na Soláni na malý výlet. Moc se nám líbí, nově otevřený srub s jistě ( dnes mlha, že by se dala krájet) nádhermými výhledy na Radhošť. Jo a dobýváme vrchol Soláň, který jsme při našich toulkách zatím vždy minuli.
