Vikiho občasník - hrad a radnice

Jako každý rok i letos den před Štědrým dnem máme tradiční podvečerní program. Loňská návštěva téměř liduprázdného Slezkoostravského hradu a výstavy betlémů se osvědčila proto ji místo návštěvy centra města zařazujeme i letos. Naše skupina se rozrostla o švýcarského strejdu Vladánka, babi, dědu no a samozřejmě naši Valinku. Nově do programu zařazujeme krmení kačenek.

   

Vikiho občasník - Godula

Jsem rád, že naše si naše auto vystoupilo z vláčku mířícího do pekla ( shopping park ) a můžeme si užívat liduprázdných kopečků.

Vikiho občasník - dopis Ježíškovi

Plyšáka jednoho nejmenovaného státníka mi naši nakonec rozmluvili, husitskou vlajku jsem změnil na plastickou mapu Beskyd (taťka slíbil, že to přepíše než to odešle) no a taky jsem mluvou šišlavou připsal něco pro sestřičku, která z toho ještě vůbec nemá rozum.

novinky konValinky - plavání

První semestr plaveckého výcviku mám za sebou. Ve vodě i pod vodou to zvládám bez problémů. Po tréninku jsem vždy pěkně "rozbitá" a usnu jako ... no jako mimino.  Nejradši ale jsem když mi doma napustí pár litrů vody do mého kyblíku a napasují mě do něj. To je pak pohodička a relax.

 

 

Vikiho občasník - Masarykova chata

Akce s názvem po stopách Yetiho je bez bab resp. bez těch velkých a úplně malinkých. Juřínci vyměkli, tak vstříc dobrodružství vyrážíme jen se Škráčky. Z Bílé na Bobek je to jen nějakých 3,5km stoupání, v nadílce, která spadla shora ale docela náročných. Po hřebeni už pak nějaký náznak cesty je, ale furt je postup o dost pomalejší než bez sněhu. Na chatu Kmínek dorážíme za šera, poslední 2km k Masaryčce jsou na čelovky. Specialitu Masarykův guláš bohužel nemají, protože by se jim nevyplatil dělat. Není divu během celého týdne prý chatu navštívili jen dva lidé, dnes je tu kromě nás ještě jeden páreček. Borůvkové knedle mají a jsou suprovní. Druhý den pohoda z kopce zpět na Bílou.

  

Vikiho občasník - Mikuláš

Letos jsem zašmidlal Rolničky a drobné hříchy mi opět prošly. U Valinky zatím žádné hříchy zaznamenány nebyly, proto nemusela nic předvádět a mohla s klidem celou akci prospat.

Taxis Gladiator race

 

 

Trať závodu kopíruje slavnou Velkou Pardubickou. Oproti koníkům máme přidáno spoustu dalších překážek a některé jejich jako např. Taxis trochu usnadněny. Startuje se po 12 v dvouapůlminutových intervalech ze startovacího zařízení pro koně. S Edgar partou jsme ve třetí vlnce.  Na 7 km trati je 39 překážek, což je na můj vkus celkem hodně, protože radši běhám než cvičím. U Taxisu mi vlévá energii do žil fandění vlajkonoše naší výpravy, Vikiho. Jediný trest dnes dělám na hodu koulí. S bolavým ramenem po pádu v jiném závodu holt zatím dále nehodím. Trest je naštěstí běžecký a ztrácím max. 30s. Na velkém vodním příkopu prorážíme ledy. Běh oraniskem, kterého je tu požehnaně měl být pro mou váhovou kategorii benefitem. Mráz to ale zhatil a moc se neboříme.  Zajímavá je překážka Aquaplanning. Po cca 25m tahání tří pneu na laně skrz 4,5°C vodu pak dalších několik set běžeckých metrů "nemám nohy". Se 7. místem (1. v seniorech) je v dané konkurenci spokojenost. Po očistné  Priessnitz  lázni máme do ceremoniálu a odjezdu Pendolina spoustu času, proto si procházíme trať a koukáme jak promočení a zmrzlí šílenci bojují s překážkami. Fuj, že se jim v té kose do toho baga a ledové vody chce ;-)

Opět skvělá a po všech stránkách bezchybná akce Gladiátor party, která se navždy vryje ...!

VÝSLEDKY