Regenerace po sobotním zdolání Gerlachu probíhala velice důkladně až do přepůlnoční zavíračky pivnice Staré časy. Tentokráte jsem měl v našem hotýlku Transporter místa na spaní habaděj, takže spánek jedna báseň.
V šest vyrážíme z parkoviště ve Smokovci. Ve slušném tempu míjíme Zámkovského chatu a nedlouho před hangem ha Terynu opouštíme značku a hledáme cestičku do Filmarského žlabu. Po krátkém tápání se daří najít mužíky, kterí nás vedou vzhůru. Žlabem je to takové popolízání postakování po šutrech, nikoliv lezení. Bohužel šplháme žlabem více vpravo než bychom měli a opuštíme trasu, kterou bychom měli jít. Mára se snaží přelézt zpět velmi nestabilním terénem. Je z toho pěkně "vybátý" a říká mi, že tudy určo ne. Podlízám to s trochu menším "vybátím". Kdyby se podložka dala do pohybu tak by to byla jízda s nedobrým koncem. Jsme v Lomnickém sedle, kde je fičák jako prase, ale ustát to ještě lze.
Po chvíli se zanořujeme do šutru, kde vítr ustává. Je to popolízání, sem tam řetízek. Nedaleko pod vrcholem je exponovaný úsek zvaný Emericiho nářek. Je zajištěn řetězy a kramlemi, které jsou bílé - namrzlé. Skála taky klouže, ale žádné drama. Na vrcholu mlha a vítr jak prase, takže rychle prcháme do kavárny Dedo na jednoho Bažanta. No nás mlha ani tak nemrzí jako ty co tu jeli pěkně mastnou lanovku pro vrcholové foto. Vítr nakonec přece jenom trochu ubírá na síle a můžeme si vychutnat vrcholové cígo.
Do sedla sestupujeme stejnou cestou. Potkáváme dvě skupinky s průvodcem. Ze sedla na Skalnaté pleso, po magistrále na Zámku a do Smokovce k autu.
