Podzimky v Tatrách jsem nemohl odmítnout. Spolu se strejdou Peťou jeho bráchou Kubou a Peťou juniorem sedáme na vlak směr Poprad. Z Popradu taxanem do Žiaru. Po červené přes Kopské sedlo na první nocleh, Brnčálku..
Druhý den je před námi asi zatím má největší tatranská výzva a to přejít z Brnčálky Velkou zmrzlou dolinou přes Baranie rohy na Terynu. Jde se mimo turistickou značku, navíc napadl sníh a nikdo před námi nešel tedy prošlapávání a dřina hned od startu. Větší problém je, že vrstva sněhu není k podkladu přimrzlá a tudíž hodně nestabilní. Já se svou váhou ještě celkem dobrý, ale strejda Péťa má velké problémy. Časem se s Kubou trochu odděluji. S Kubou kousek pod sedlem sněhová plotna ujíždí a jede 50 m dolů. Já zkouším k sedlu jinou spárou, ale je to jak šlapání zelí a po třiceti minutách boje to vzdávám. Kluci pod námi taky bojují, junior po pás ve sněhu, velký Petr několikrát balanc na hraně div se to s ním neutrhne. Začíná se projevovat únava a na vlastní kůži pociťujem proč se dolina jmenuje Zmrzlá. Velíme k ústupu. Za šera jsme zpět na Brnčálce díky bohu bez újmy, za to ale s obrovskou zkušeností. Tohle už bylo trochu přes čáru. Je třeba více respektu, pokory, rozvahy. Nocleh na Teryně tedy vynecháváme.
Další den už žádné riziko, sestup dolů, přesun Smokovce a Studenou dolinou na nocleh na Zbojničku.
Poslední nocleh je na Popradském, ale dojít tam není vůbec zadarmo, zvlášť když se od Sliezkého domu rapidně mění počasí (vítr, déšť) a z Ostrvy už musíme promáčení a dojebaní scházet na čelovky.
Je to jako dva světy. Zatímco předevčírem pravá zima, dnešní etapa jaro-podzim.
Poslední den po snídani, kterou na popradském umí exkluzivně, už jen dolů na zubačku a na vlak domů.
Tatry opět nezklamaly 💚... jsem zase o kousek zkušenějším horalem.
