Na podzimky jsme si objednali Tiny domeček ve Stříbrnicích. Název Tiny sedí, pro tři tak akorát. Viki se t.č. účastní tatranské výpravy.
Po příjezdu se vydáváme na průzkum okolí. Cílem prochajdy je kopec místního skiareálu Švatnice, kde se nachazí dvě zajímavosti. Jednou je 35m vysoká štíhlá rozhledna Twiggy a druhá je ( extrémně zajímá taťku) samočep piva. Rozhledna je krásná, žel bohu dnes moc výhledy nejsou. Samočep je funkční a co víc teče z něj velmi chutná 12 Keprník. Cestou mokneme, ale vzhledem k předpovědi je nám jasné, že to není naposled a jsme na to připraveni.
Ráno po rituálech rodičů (běh, venkovní bazének) jdeme ze Starého města k Dalimilově rozhledně, která je kopií rozhledny jež stála na Králickém Sněžníku do roku 1973. Je na moc hezkém až kýčovitém místě, navíc kousek od chaty Paprsek takže i přes aprílové počasí je tu celkem hodně lidí. Večer sauna a hry v útulném Tiny.
V den D je na programu výstup na Králický sněžník. Kolem 1000 m.n.m začíná souvislá sněhová pokrývka. Těžký morký sníh a minimum lidí. Od pramene Moravy po vrchol je brutální vítr s poryvy, které nás chvílemi téměř schazují na zem. K tomu navíc masáž obličeje drobnými kousky ledosněhu. Ještě že je na vrcholu nová rozhledna, kde se můžeme na chvilku ukrýt a přiobléct. Cestou dolů oběd v chatě pod Návrším a zmrzlí, mokří honem do útulného Tiny. Večer sauna a hry.
Cestou domů mě čeká malá zajížďka s velkým překvapením. Od zastávky v Přáslavicích je na palubě našeho vozu jedem pasažér navíc. Je jím tříměsíční želvička Ludvík.
