Spartan ultra beast Vechec

Už jsem zkusil různé překážkové taškařice, v sérii Spartan  mám premiéru.

Zároveň je to premiéra  nejdelší  verze Spartana  tzv. ultra beast na evropském území, proto se startovka čítající cca 2000 závodníků hemží  cizinci. Pořadatelé udávají  délku 42 km a 60 překážek, proslýchá se ale, že to bude delší.

 

Náš Polar etreme team do východoslovenského Vesce vyráží  v počtu 4 ks, kromě mě mjr. Zeman, Kempinátor a Kasa.

Startujeme v první  250 členné vlně v 7 hod ráno. Od minulého týdne, kdy jsem pobíhal a chodil po Tatrách mě nějak rozbolela kolena. Předpokládám, že se po úvodních pěti km rozběhnou a budou v poho.

Doufám, že nás namočí až později, ať těch x hodin neběháme v mokrých botech. Start, dýmovníce a šup první kiláček vede potokem. Po pár rozehřívacích překážkách znova potok tentokrát už s podplaváním vnořené stěny. V dalším průběhu závodu kdekoliv vidím potok, vím, že tam stopro povede trať.

 

 

Překážky jsou pestré skákací, lezecké, ručkovací,  házecí, nosící, tahací, ale taky memory test, spočívající v zapamatování si osmimístného kódu písmen a číslic. Memory probíhám s tím, že beztak těch trestných angličáků moc dělat nebudu, takže mi jich pár na protažení prospěje, až se mě na kód zeptají.

Přepoklad, že bolest kolen ustoupí se plní částečně. Pravé skutečně bolet přestává,  v tom levém se bohužel  bolest stupňuje.

Trať je rozdělena do třech různých okruhů s překonáním vždy stejné série překážek naskládaných v cílovém prostoru. V prvním kole, kdy jsou suchá lana to ještě ujde. Další kola, kdy se na překážkách  kromě závodníků utra  vyskytuje i nějaký ten tisíc závodníků z 5 km trati, jsou jatka.

 

Trestných angličáků oproti optimistickým předpokladům postupně přibývá. Vybírám si  i 30 kousků za memory test. Jinak to pěkně ubíhá, občas trochu jídla, popíjím z camelbagu, krize žádná,  jen to posrané koleno mě začíná omezovat v mých milovaných a zde velmi hojně se vyskytujících technických sebězích. Trať  často vede  volným terénem přes vše co je v lese k nalezení. Kurňa to muselo být náročné na značení, fáborek je místy co pět metrů.

Pořadatelé u překážek jsou úžasní. Povzbuzují , s mnohýma si plácám.

 

Během závodu se průběžně potkávám s Márou, většinou tak, že se mu ztratím v prudkém kopci, poté  zkazím nějakou překážku a jsme zase spolu.

Společně vbíháme i do posledního okruhu. V dálce na poli vidíme ležet s křečemi  bojujícího Poláka. Chvilku nato křečci navštěvují Máru a já se odpoutávám. Hoši na překážce hlásí pátý flek. Hmmm myslel jsem, že je vepředu více lidí.

Na 45 km vbíhám do lomu. Zde čeká překážka, kterou si budu do smrti pamatovat. Kousek před sebou vidím čtvrtého Rumuna, který se viditelně trápí s kýblem štěrku. Plním štěrkem  velký zednický „gumový“  kýbl bez madla a zkouším se s ním pohybovat vpřed. Hned jak ho zvedám se ptám pořadatelů na trestné angličáky. Není možno, buď  to dám nebo konec. S kýblem je třeba po šutrových stezkách lomu urazit cca 800m a nic nevysypat. Vždy ho poodnesu nějakých 20 metrů a pak ho musím položit a spočnout. Je to daň za mých 65 kg  bežecké  váhy. Po pár minutách přibíhá  Mára, bere kýbl na záda a po chvíli mě míjí. Z posledních sil zkouším dát kýbl na hřbet taky a daří se. Je to pakárna, ale nějak to zvládám a překážku opouštím s Márou a Rumunem.

 

V prudkém seběhu pár km před cílem mi kluci pár desítek metrů poodbíhájí, koleno už mě holt rychleji nechce pustit. V rovnější  pasáži se už už klukům opět  přibližuji, když v tom klučina s holkou stojící u trati řeknou „memomory test“ .Do prdele dalších 30. S bojem o bramboru se loučím. Běžím dál a najednou vidím zmateně pobíhajícího Máru s Rumunem. 2 km před cílem hledáme kudy dál. Po deseti minutách tápání je už nás na boj o bramboru 7. Psychika jde do kytek, koleno už tam je a tak už jen džem a kochačka do cíle.

 

Samo, že na závěr ještě čeká série už hodně rozmarasených a mokrých překážek. Šplh z vody, který jsem předtím v poho dal se stává nejzajímavějším. Každý přítah neskutečně bolí. Jsem nahoře, chci plácnou do zvonečku, ale o milimetry promáchávám. Zkouším to znovu,  v tom křeč do bicáku a padám z dost velké výšky do vody. Uff  ještě, že zrovna pode mnou nikdo nebyl. Jdu si dát trestných 30. Francouz si se šplhem moc hlavu nedělá. Vyšplhá metr nad vodu, padá do vody a bez angličáků běží dál. Dalších 30 ještě dávám na kůlech (mokré a kluzké jak sviňa) , na zvedání pytle pomocí kladky ( mokré lano, bláto na zemi, s mojí váhou nemám nárok), no a běžím na posledních 30 k monkey baru. Tady potkávám zmateného Máru. Volá „vole tu není cíl musíme se vrátit“. Tož ještě chvíli zmateně pobíháme po areálu, než nacházíme cílovou rovinku. Ještě si dávám posledních 30 ( Mára už ne jelikož už si je předcvičil na monkey baru) a je to.

12 místo (1 v kat.) je sice za očekáváním  na druhou stranu zážitky má očekávání  překonaly  a o tom je. Mára je 10 (3 v kat.), Kasa 46 (3 v kat.), Kempinátor  62 ( 5 v kat.), v teamech jsme 5.

Parametry závodu nakonec byly 50 km, 2000 m převýšení, 78 překážek a  dle šikovnosti angličáky ( v mém případě 330 čili nešika).

Co s načatým večerem?  Přesun na Štrbské pleso do knajpy Plesnivec , kde se stáváme jedinými účastníky diskotéky. Tančit se nám moc nechce, veškerou energii proto vrháme do doplnění ztracených tekutin. Po noclehu na čtyřhvězdičkové trávě u parkoviště si dáváme dortík s kávičkou a míříme k domovu. Na plánovaný Kriváň se naštěstí nikomu nechce. Nevím, nevím  jak bych tam s tím oteklým jabkem  vylezl. 

VÝSLEDKY