Půl hodiny před odjezdem volá Mára Zeman, že by jel taky, ale že mu ještě musíme zastavit u Glóbusu. Z Glóbusu se Mára vrací se sklenicí sádla se škvarkama a deseti rohlíky. Hned nám objasňuje jakou má svačinka souvislost se závodem. Byl prý nedávno na brigádě v Polsku, kde si vždy po šichtě dával čtyři tupláky. Poláci ke každému tupláku servírovali chleba se sádlem a proto prý účinky piva mocnego (přes 7% alkoholu) vůbec necítil.
Po závodě asi nebude na regeneraci čas, proto ji zařazujeme už před. Cestou zastavujeme v bruntálském aquaparku, kde mají vířivku, páru, divokou řeku atd. Cestou z Bruntálu do Koutů Mára maže rohlíky sádlem a perem je do sebe.
V areálu Kouty zrovna končí jiná sportovní akce, přetěžký duatlon zvaný Koutyman. Péťa Vabroušek dokončivší na 7.místě nevypadá, že by mu to dneska moc sedlo. No bodejť, když MTB pustili po místní downhillové trati. Na mou nabídku ať si jde spravit chuť na náš závod odpovídá, že né, protože musí domů řídit.
Hned po startu 180-ti hlavé smečky je pěkná mela, protože se začíná občerstvovačkou, což znamená vytáhnout lahváče z basy, obrátit ho do sebe, nechat si potvrdit kartu a běžet. V rychlosti pití piva jsem si před závodem na největšího favorita R.Kasalíka věřil. Po prvním pivu mi je jasné, že jsem se mýlil. Kasa je hned po startu osamocen na čele asi 150m před zbytkem světa.
Po km a něco přibíhám s několika borci v závěsu na druhou občerstvovačku a Kasa už nikde. Pak se cesta prudce zvedá. Po chvilce jsem osamocen a můžu přeřadit na rychlostní stupeň „kochání a užívání“. Pohledem zpět zjišťuji, že je na třetím fleku Máro. Bylo super, kdyby to tak vydrželo až do cíle. V dalším průběhu nastává, co jsem nečekal. Vždy po vypití piva a pár stech metrech běhu mi úplně vysychá v krku a doslova se nemůžu dočkat, až bude další občerstvovačka. Krátce po třetím pivu se dostáváme na hřebenovku Švýcarna – ČH sedlo. Nastává běžecký orgasmus - nádherné podzimní počasí, výhledy a to vše umocněné lehkým opojením.
A je tu Červenohorské sedlo. Jsem opět vysušený jak treska. Rychle panák rumu ( -10 minut z výsledného času) no a samozřejmě pivečko. Ještě chvilku rozhovor s obsluhou na téma „Kasalík - totální šílenec“ a hajdy dolů. Nikde nikdo, tak si můžu dovolit v klidu (né jako s panem S. při B7) zadřepnout a trochu se před další konzumací vyčistit. Sušák po prudkém seběhu zahání páté pivko a je tu cílová rovinka. Šílenec co jsme o něm diskutovali na ČH sedle je už dvanáct minut v cíli. Nechápu! On by to vyhrál i bez bonusového panáka rumu. Loňský TR posunul skoro o půl hodiny. Třetí přibíhá po necelých dvou minutách. Bohužel to není Mára. Ten umístění na bedně opustil těsně před ČH sedlem, kdy blbě seběhnul z podle mě naprosto perfektně značené trati a následně pak nějakou dobu zmateně pobíhal po sedle. Koktejl endorfinů s alkoholem způsobuje, že je v cíli o dost veseleji, než u běžných závodů. Závod končí až vypitím šestého pivka, takže není nouze o zajímavé finišerské souboje.
Večerní vyhlášení v baru lyžárna mi taky připadá „trochu“ živější než obvykle. Kasa m.j. vyhrává dva balíky piv, které všem moc chutnají až do doby než někdo zjistí, že se jedná o piva nealkoholická. Kasa vyzrazuje know how na rychlé vypití lahváče pomocí brčka. Samozřejmě k tomu přidává i praktickou ukázku . To by při vypilování mohlo v příštím ročníku hodit dvě minuty k dobru, říkám si. No jo, co ale těch dalších deset? Za burácení punkové kapely pokračuje veselice. Ozdravný pobyt na horském vzduchu mým hlasivkám moc neprospěl . Jsem němý a opouštím potápějící se loď. Nejmenovaný člen naší výpravy na lodi zůstává, za což platí ztrátou vědomí. Děkujeme tímto Lucce M. a Kocimu ml. za support při cestě na hotel.
