Ve startovce jsou prý z adventure branže „všichni“ tzn. několik teamů Salomonů, Adidasů apod. Kromě toho je tam i ironman iromnanů Peťa Vabrouch, kterému toto řemeslo na B7 zachutnalo, no a taky top-ultra-borec Dan Orálek, kterého rozbitá stehna po LH neodradila. JulboWay kromě nás reprezentuje šéf teamu Kempinátor a jak tak koukám kolem dokola, tak tu svou kategorii s přehledem vyhrává už před startem závodu, ostatně jako vždycky ;-)
Přes 300 dvojic a nějací pejskaři se v uhozeném čase 23,30 vydává do boje. Cca 2km se kluše, po náběhu do terénu se začíná ťapat. I přesto, že sněhu v těchto pasážích není extrémě moc , jde se velmi pomalu, tvoří se diskuzní kroužky a po nějaké hodině už to začíná být celkem nuda. Ani po dobytí hlavního hřebene do toho nikdo nechce praštit. Totální pohoda pokračuje až pod Keprník. Zde už to některé přestává bavit a začíná se zrychlovat. Kdo by čekal, že na hlavním hřebenu bude vyšlapaná dálnice, jako např. na Lysé je na omylu. Stop je sice všude dost, ale je to taková hluboká kaše, takže běh není kdovíjakým zážitkem. Z Keprníku už se konečně kluše. Z Šeráku dolů je sníh docela hluboký. Lepší se to až na přestupní stanici lanovky Černava. Odsud z taktických důvodů (blížící se občerstvovačka) klušeme na špici spolu s Danem Orálkem. V Ramzové na check pointu jsme první po cca třech hodinách a hltáme připravené dobroty. Už tady mi je jasné, že na své představy o tom, že na trati budeme jen nějakých 8 hodin, musím zapomenout. Během chvilky je na občerstvovačce plno lidí a vstříc Šeráku vyráží opět velký balík.
Výstup na Šerák je podobně pomalý a nudný jako ten úvodní na hlavní hřeben. Zezadu se postupně nabalují další a další dvojice. U Obřích skal se na špici propracovává dvojice Vabrouch-Cypra, kteří se museli prokousat celým startovním polem, po tom co vystartovali později (mysleli, že je start až o půlnoci). Na Šeráku se začíná závodit . Vabrouch-Cypra přecházejí do klusu a my s nimi. Po chvilce zůstáváme jen čtyři. Na začátku stoupání na Keprník se mi v hlubokém sněhu oddělává návlek. Po úpravě musím hochy stahovat. Jde to pomalu. Definitivně jsem opět s nimi až na Keprníku. Těším se na pohodový hřebenový klus. Ze začátku to jde, pak jsem chvíli jak na gumě a před Červenou horou ztrácím kontakt. Stano na mě musí čekat. Dávám si jedno vyprazdňovací zadřepnutí a už klesáme k další občerstvovačce na ČH sedlo. Tady v mlze a tmě kufrujeme, takže k check pointu přibíháme z opačné strany. 6 hodin závodu je za námi. Sakra neměli jsme dle propočtů být už někde blízko cíle?
Na hřeben kolem Klínovce to ještě nějak jde ( i když Stano by asi volil rychlejší tempo ;-) no a někde u Výrovky „cvak – konečná, vystupovat“. Začíná pochod mrtvol. Tepy „0“, nic nebolí, hlaďák nemám, ale prostě rychleji než pomalu to nejde. Stano jde napřed. Na rychlochodecké tempo několika dvojic, které mě posléze míjejí, nejsem schopen reagovat. Se Stanem se setkávám až na rozcestí k Pradědu. Čeká tam, aby zabránil mým choutkám, odbočit místo na Praděd na Ovčárnu. Je tak zmrzlý, že ani nevypadá moc naštvaně ;-) Cestou k Pradědu je kosa jako sviňa, prsty rukou, nohou a ksicht pěkně omrzají. Na Ovčárnu běžíme spolu těsíc se na v propozicích slibované párečky. Jsou tam! Ovčárna je místo, kde se dá ukončit závod. Při pomyšlení na to, že bych tam musel x hodin čekat až se naplní autobus a pak s ním absolvovat okružní jízdu kolem Jeseníků do Koutů, mě myšlenky na zabalení závodu rychle opouštějí. K občerstvovačce přibíhá Tomáš Svoboda, který sice nechal parťáka na ČH sedle, ale chce výzvu mimo soutěž dokončit. Standa v závodě pokračuje s ním s tím, že se uvidíme až v cíli.
Po vystoupání na Petráky je hřebenovka fajn umrzlá, takže se dá až před Jelení Studánku klusat. Odbočením na zelenou začíná nejhorší úsek trati, velmi hluboký sníh na šikmém svahu. Hluboký sníh pokračuje za Františkovu myslivnu. Po té začíná úmorný, nudný a nekonečný úsek po modré vrstevnici. Jestli jsem si dosud myslel, že nic úmornějšího neexistuje tak existuje. Cca 8km po strojově upravené cestě pro běžkaře kolem přečerpávačky Dlouhé stráně je po nějakých 11 hodinách závodu hodně na bednu. Na závěr už jen 2km seběh pod lanovkou z Koutů do cíle.
Čas 12:25 znamená konečné 6.místo. Kdyby měl Stano silnější lavičku náhradníků 100% by bojoval o medaile. O více než hodinu dříve jsou v cíli vítězové Vabroušek – Cypra, kteří museli jít v závěru „podlahu“, protože byli dostiženi bratry Franckeovými. Z výsledků na bedně mám radost, protože z prvních čtyřech hochů v cíli jsou tři triatlonisté. Škoda, že z prvních šesti není pět triatlonistů ;-) Ještě musím zmínit absolutního vítěze. 20min před dvojicí Vabrouch-Cypra protíná cílovou pásku Adam Krutiš se psem. Wow! Šéfovi JuboWay Kempinátorovi jsme vzhledem k jeho velkému pracovnímu vytížení a velmi omezené možnosti tréninku předpovídali osud stejný jako mělo 238 dvojic , tedy DNF. Naše očekávání se naštěstí nenaplnilo a Honzou Friedlem se po 14:58 cíle také dočkali.
VÝSLEDKY
