Pro Vánoce 2012 jsme zvolili téma atletika. Téma nebylo vybráno náhodně, ale z důvodu, že jsem v podstatě celý rok královnou sportu žil. Vše začalo sledováním TV přenosů z atletických mítinků Diamond leauge. Pasivně sedět u TV mě samozřejmě nebavilo, takže jsem se hned snažil napodobovat, co sportovci dělají. Všiml jsem si, že používají různá náčiní, jejichž zhotovení jsem po taťkovi vyžadoval. Tak mi k běžným hračkám postupně přibyl oštěp, štafetový kolík, startovací bloky, překážky, tyč, ale taky časomíra a start-cíl oblouk. Na otázku „kam dnes půjdeme Viki“ naši téměř pokaždé dostali odpověď „na stadión“. Na novém stadiónu za základní školou Porubská jsme byli pečení, vaření. Hodiny pro veřejnost zde jsou až docela pozdě, čímž bych nestihl večerníček, takže jsme se pomalu, ale jistě vetřeli do hodin mladých atletů. S podomácku vyrobeným náčiním jsme vždy dělali jinou disciplínu než oni, abychom se jim nepletli pod nohy. Když jednou viděli, jak zírám na skok vysoký,nechali mě taky skočit.
Na stojanech je 140cm. Dávám si dlouhý rozběh. Malé holky atletky na taťku „on fakt skočí, jo?“. Rozbíhám se ze všech sil. Posléze zjišťuji, že jsem zvolil moc dlouhý rozběh, tempo pomalu uvadá. Do odrazu ale dávám vše, letím, najednou zespodu jakoby nějaké ruce nebo co, dopadám na žíněnku, laťka zůstává na stojanech, holky tleskají...
Ježíš to jsem se zase nějak nechal unést a rozkecal se. K tomu focení jsem prostě chtěl jen říct, že volba tématu atletika byla odůvodnělá, a že s rekvizitami nebyl problém. Jo a ještě díky za půjčení jarmilek Evelínko a červených trenclí Štěpánku.
