Příprava v horských terénech se v mém případě se skoro nekonala, v případě Libora tam nějaký Lysacup byl, ale jinak taky skoro vše okolo komína. Z respektu k této akci jsem v prosinci naběhal 333 km, což je sice osobák, ale za cenu, že už mi běh ke konci měsíce přestával chutnat. Vypracovali jsme obsáhlý seznam všeho možného, co si vezmeme s sebou.
Představa byla taková, že po doběhu úseku si dáme sprchu, uvaříme kafčo apod., uděláme si toust a budeme se těšit na další úsek. Navíc to mělo být zpestřeno tím, že s budeme na pokoji s největšími soupeři „Zaječími kobrami“ jmenovitě A. Zajícem a S. Najvertem. Naše představy se začaly rozplývat jakmile 5! dní před startem vyšly na stránkách závodu přesné propozice a my zjistili, že budeme označeni náramky, do ubytovacích prostor se z naší barvou nedostaneme a tudíš ani nebudeme moci sdílet jeden pokoj s Kobrami. Hned jsem objednal další pokoj, ale už byl volný jen s označením LUX, tedy s vysavačem.
V sobotu v 6 vyjíždíme s Kobrami z OVY. První úkol splněn, daří se nám parkovat u hotelu. Fasujeme číslo pokoje 623, a jelikož první cifra znamená patro hned hledáme výtah, abychom naložili těžkou bagáž. Je to na následujících 24 hodin naše poslední jízda. Nějaká „moudrá“ hlava totiž vymyslela, že výtahem by mohl do ubytovacích prostor proklouznout někdo, kdo nemá správnou barvu náramku a výtah jednoduše vypnul.
Startuje se v Malenovicích, aby se pole během úvodních 3km k Bezruči roztáhlo a do hangu nad hotelem se nešlo moc natěsno. Začínám já a Standa, což má být záruka toho, že to nepřepálíme a hlavně, že poběžíme společně. No, nakonec úkol plníme jen částečně, dobíháme sice spolu, ale taky s Polákem z Salomon Suunto teamu a to znamená, že jsme hodně přepálili. Polskou dvojici máme googlem prolustrovanou a víme, že dnes (ani zítra) našimi soupeři nebudou. Ostatně to, že k nám přiletěli z jiné planety v průběhu závodu bezezbytku naplňují.
Postupně se spolu s Kobrami usazujeme na druhé pozici. Představa idylky na pokoji se sprchou, kávou a tousty bere od začátku za své. Po seběhu je člověk rád, když se vydrápe do šestého patra, sundá mokré hadry, něco do sebe naháže a na chvíli sebou plácne na postel. Navíc je na pokoji sám, protože Kobry jsou v třetím patře a nechce se jim plazit nahoru, no a nám se zas nechce dolů.
Ve čtvrté rundě se v jedné z Kober probouzejí zaječí hormony, dává Liborovi mírný zásek a od té doby jsme osamoceni nejen na pokoji, ale i na trati :-( Já při následujícím výběhu místo toho, abych Standu stáhnul, ztrácím ještě víc. Navíc pár minut před cílem (když sundávám rukavici a volám Liborovi, že se má chystat) ztrácím čip, tak si musím dát bonusových 500m a sekera opět narůstá.
obr. Libor stíhá Naju Lepus
Po mé třetí rundě nastává zlomový okamžik našeho putování. Jak si tak ležím na pokoji a nudím se, začínají se mi hlavou honit myšlenky typu „proč to vůbec dělám“. Dostávám se stále dál a výsledek myšlenkového pochodu je „ještě jedno kolo a balím to“. Lezu nahoru jak lemra a celou dobu nemyslím na nic jiného, než jak to Liborovi podat, aby ho to zlomilo taky a šli jsme na pivo. V telefonátu, kterým Liborovi oznamuji, ať se připraví na střídání se ale zmůžu akorát na větu „mrdám na to“. Při předávce Liborovi sděluji důvody, proč se na to vykašlat. On má v tu chvíli naštěstí silný morál a třebaže ho bolí achilovka a začíná se ozývat žaludek, rezolutně mé argumenty odmítá. Ještě jednou díky, díky, díky říďo. Zkouším ještě „rodinu na telefonu“, což pomáhá a od té doby jako by mi někdo vyměnil mozek. Dokonce by se dalo říct, že se na své úseky začínám i těšit ;-)
Náskok druhých Kober pomalu narůstá až na 17min, pak je delší dobu dobu cca 15min. Kolem druhé hodiny ranní nastává zásadní zlom. U Naja lepus (Kobry zaječí) nastává náraz do zdi čili tzv. „hitting the wall“ a Libor mi dolů přináší 13min náskok. Kousek před vrcholem Lysé dostávám sms „Kobry to zabalily, tak pane rozumně, ať to zvládneme“.
obr. noční předávka
obr. jdeme do patnáctého
Kolem třetí ráno mě začíná zlobit žaludek. Nic mu nechutná. Několikrát sedám, no spíše vzhledem k rozbitým stehnům padám na mísu. Venku mě to naštěstí chytá jen jednou. Mnohem hůře je však na tom Libor. To, že sníh prašan není právě ideální toaletní papír mi po své trojnásobné zkušenosti z osmé rundy potvrzuje. Navíc část žaludku vyprazdňuje vrchem. Náskok 40 min na třetí dvojici se i přesto daří pomalu navyšovat.
obr. check point na Lysé
Po 16 rundě, chvíli před půl devátou probíhá Libor cílovou branou a jdeme kalkulovat. Já jsem sice v běžeckém, ale pevně věřím, že nahoru už nebudu muset a druhého fleka udržíme. „V kolik tu prosím byl třetí team po 15 kole?“ zní otázka na časoměřiče. „V 7,40“ zní odpověď. 7,40 + 1hod30 = v 9,10 by tu teoreticky mohli být po 16 kole. Pak by to museli dát za 50min nahoru (do výsledků se počítají i půlkola), což by asi nebyl problém. No nic, musím jít ještě jedno. Půjdu už na pohodu, když mě nic nehoní. Nahoře vidím, že když to seběhnu na krev, tak by z toho mohlo být i celé 17 kolo. A nakonec se to i daří.
Hezkou statistiku s přepočtem na cenu schodu vypracoval Libor na stránkách našeho oddílu:
Něco málo statistiky - Alešek dal 9 rund přes Lysou horu - to je 6480 nastoupaných metrů plus 1134 schodů* v rámci LH24, cena za ubytování pro Aleška 820 korun to dělá 72 haléřů na jeden nastoupaný schod. Říďa dal 8 rund skrz Lysou - to je 5760 nastoupaných metrů plus 1008 schodů, ubytování pro říďu 820 korun to dělá 81 haléřů na jeden nastoupaný schod.
*po každé rundě nás čekalo ještě 126 schodů do 6 patra na pokoj
obr. statistika
Na závěr celé akce bychom měli vystoupat na poslední schod označený číslicí 2. I přesto, že schod bude vyšší než předchozích více než 1000, uděláme to mile rádi. Pak už se jen nestačíme divit. Pořadatel nejprve oznamuje, že se omlouvá za hodinové zpoždění vyhlašovacího ceremoniálu, musel prý nasáčkovat do tašek ceny pro vítěze. Pak hned říká, že vyhlašování kategorií by zabralo moc času, a že už se musí končit. Nakonec tedy ze štafet vyhlásí je abs. vítěze. Hmmm, podivné praktiky. Nejvíce mě na tom sere, že už jsem mohl být dvě hodiny doma a hrát si se synečkem, kterého jsem už od pátku neviděl.
Hned druhý den ráno se na stránkách závodu objevuje toto (zkrácená verze):
VÁŽENÍ SPORTOVCI A ÚČASTNÍCI ZÁVODU ADIDAS TERREX 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE
PODALI JSTE OBROVSKÉ SPORTOVNÍ VÝKONY V RÁMCI TOHOTO EXTRÉMNÍHO ZÁVODU A NÁS POŘADATELE VELICE MRZÍ NEZVLÁDNUTÍ ZÁVĚREČNÉHO CEREMONIÁLU, SPOJENÉHO S VYHLÁŠENÍM NEJLEPŠÍCH VÝKONŮ VE VŠECH KATEGORIÍCH, KTERÉ BYLY V RÁMCI TÉTO AKCE VYPSÁNY.
Z HPB NÁM NASTAVILI VELICE PŘÍSNÉ PODMÍNKY CO SE TÝČE TERMÍNU UKONČENÍ AKCE A NÁSLEDNÉHO OPUŠTĚNÍ A VYKLIZENÍ PRONAJATÝCH PROSTOR. PERSONAL I VEDENÍ HOTELU SE NEJEN K NAM POŘADATELŮM ALE I ZÁVODNÍKŮM CHOVALO VELMI MACEŠSKY A DÁVALI NÁM VŠEMI ZPŮSOBY NAJEVO ŽE TAM NEJSME VÍTÁNI HOSTÉ! MYSLÍM SI, ŽE TAKHLE BY SE K SOBĚ "PARTNEŘI MČR" NEMĚLI CHOVAT!!! :-(
VYHROCENÁ SITUACE BYLA UMOCNĚNA ZJIŠTĚNÍM, ŽE NĚKTERÉ CENY PRO VÍTĚZE KATEGORIÍ NEBYLY NALEZENY V NASTALEM ZMATKU A HLAVNÍ SPÍKR AKCE SE DÍKY TECHNICKÝM PROBLÉMŮM SE ZAMRZLÝM AUTEM NEMOHL VČAS DOSTAVIT NA ZÁVĚREČNÉ VYHLÁŠENÍ.
VÁŽÍME SI VAŠICH VÝKONŮ A PROTO SE CELÝ ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL BUDE OPAKOVAT!
TEN BUDE SPOJEN S PROMÍTÁNÍM SESTŘIHU VIDEOZÁBĚRŮ, KTERÉ JSME MY I ČESKÁ TELEVIZE POŘÍDILI BĚHEM ZÁVODU ADIDAS TERREX 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE. MÁME NA TO PŘESNĚ 13 DNU ALE UDĚLÁME MAXIMUM ABY SE TO STIHLO A VŠEM LÍBILO
TERMÍN VYHLÁŠENÍ VÍTĚZŮ JE STANOVEN NA SOBOTU 11.2.2012 V 17:00hod V KINĚ PETRA BEZRUČE VE FRÝDKU-MÍSTKU.
VEŠKEROU KRITIKU BERU NA SVOU HLAVU, PROTOŽE ŘEDITEL MŮŽE ZA VŠECHNO DOBRÉ I ŠPATNÉ A JEŠTĚ JEDNOU SE OMLOUVAM ZA NEDŮSTOJNÝ PRŮBĚH KONCE ZÁVODU.
ZA TÝM LH24 S POZDRAVEM LIBOR UHER
Já tedy omluvu beru,
ale na vyhlášení ve FM seru!
… nóóó, kdyby se ale promítal Bořek stavitel, tak bychom o tom s Vikim možná pouvažovali ;-)
výsledky
fotogalerie 1
fotogalerie 2
