Vikiho občasník - memoriál pplk. M.Forala

Pplk. Mojmír Foral byl můj praděda. Jako správný voják dbal o svou fyzickou kondici a jelikož mu nebyla lhostejná ani fyzická kondice rodinných příslušníků pravidelně pořádal zimní "silvestrovský" přespolní běh. Konalo se celkem 28 ročníků. Běhalo se na různě dlouhých tratích v blízkém okolí Poruby. Praděda veškeré dění kolem závodu pečlivě zaznamenával do kroniky. V té můžeme vidět ručně kreslené mapky tratí, startovní listiny vč. mnohdy originálních důvodů proč se někteří nemohli zúčastnit, dále popis průběhu závodu, výsledky a komentáře jednotlivých účastníků bezprostředně po doběhu.

Pokračovat v tradici se rozhodl strejda Víťa, vnuk pradědy Mojmíra.

obr. před startem obdržel každý účastník mapu trati

I přesto, že omluvených bylo více než přihlášených se na startu u Plesenského potoka schází slušná konkurence. Chvíli po startu zbytku pole odskakuje sourozenecká dvojice maminka – strejda Víťa a není pochyb, že se o vítězi rozhodne mezi nimi. Maminka má navrch v orientačně nenáročných pasážích, strejda Víťa exceluje v nepřehledných lesních úsecích. Rozhodnutí přichází až 1,5 km před cílem, kdy maminka využívá strejdova píchání v boku, nasazuje k rozhodujícímu trháku a cílovou metu protíná jako první. Ještě dřív než maminka jsem v cíli já se svým doprovodným teamem. Vzhledem k tomu, že trať je pro mé vozítko neprostupná absolvujeme jen její část a ve výsledcích jsme pochopitelně zařazeni za ty, co to dali celé. K nim se počítá i teta Maruška, děda Karel, Morf a Jaguška. Tato čtveřice sice na trati kufruje, nakonec ale stihá jak občerstvení v dobroslavické hospodě, tak závěrečnou ceremonii v restauraci Arrows.

obr. nervozita před startovním výstřelem

záznam startu


obr. občas se běželo i velmi těžkým terénem

obr. při slavnostím vyhlášení obdržel každý účastník originální diplom



GPS záznam trasy závodu