Dnes se koná poslední 17. etapa Lysacupu. Mezi 180 startujícími je i mamka, která poprvé testne co udělá její vody zbavené koleno. Já jdu hned po startu s taťkou a strejdou Mišákem do restaurace Rajská bouda na malé občerstvení před výletem. V restauraci mají pro nás špunty skvělé atrakce, proto ji opouštím nedobrovolně a s řevem. Na vozík dáváme lyže a jdeme na to. Už na druhém km v prudkém stoupání se ukazuje , že lyže nebyly ta správná volba a naopak, že ta nejlepší volba byla angažovat strejdu Mišáka . Tření o vyčnívající kameny způsobuje to, že jeden z vrutů, kterým je připevněný kovový vinkl k lyži se vytrhává, ohýbá se a vozík lehá na bok. Vinkl narovnáváme a opatrně, taťka tahajíc, strejda tlačíc pokračujeme dále. Zajímavé je to hlavně, když napříč překováváme dvě sjezdovky, co nám jsou v cestě. Další občerstvení i s obědem je na Sepetné. Po obědě chvíli skotačíme na průlezkách dětského hřiště a vydáváme se na ubytko do hotelu Freud. Mamka nám jde od hotelu naproti. Z atmosféry cítím, že je něco ve vzduchu. Muselo se něco nemilého stát. Co se stalo mi docvakává jakmile vyslovuji „brum“. Normálně by mi v ruce okamžitě přistála moje milovaná Růžena, ale teď. Rodiče se hned snaží přehodit výhybku na jiné téma a dát mi jinou hračku a myslí si, že jsem úplně blbej a nepřijdu na to, že RŮŽENA JE PRYČ !!! Taťka odchází s vozíkem napřed. Po chvíli běží kolem nás zpět a mizí. Je to jasné. Běžel ji hledat.
mapa
V narvaném společenském sále hotelu zatím probíhá vyhlašovací ceremoniál Lysacupu. V kategorii „nejmladší účastník“ se mám na pódium dostavit i já. To by se ale muselo mamce podařit mě dostat do sálu. Strach z davu je silnější než touha zjistit co způsobuje to, že ze sálu každou chvíli vychází nejistým krokem nějaký rozjařený strejda.
Po nějaké době přibíhá taťka. Bez Růženy, ale s opicí (plyšovou) po které teď zřejmě teskní jiný prcek. Dole v sále duní VZ a Tři sestry. Veličkovi místo toho mají večerní trénink na dlouhé chodbě v prvním patře. „Připravit pozor teď “ a běžíme s taťkou na konec. A zpátky. Po půlhodině to zjevně přestává taťku bavit, mě však né. Hned jak usedne a srkne si piva ho beru za ruku a vynucuji si další start. Potom ještě dlouho hrajeme fotbal. Jdu s mamkou spát, ale spím jen já. Mamce nějak vadí hluční strejdové vracející se do okolních pokojů a pak taky vrátivší se chrápající taťka. Jó mamko, kdyby sis se mnou dala večerní trénink nebo s taťkou pár rund zelených znavená bys usnula jako já.
Ráno v půl sedmé běžecký trénink po chodbě opakuji. Taťka má co dělat, aby mi stačil, sednout a odpočinout ho ale nenechávám. Z pokojů se postupně vynořují strejdové, které zřejmě někdo předčasně probudil. Už nejsou tak rozjaření jako večer. Naopak se sotva po chodbě vlečou, jsou opuchlí a pomačkaní.
V krásném slunečném dni vyrážíme na výlet. Jdeme nádherným údolím potoka Mazák na Butořanku, odtud okolo Smrčiny na oběd do penzionu Sluníčko a dolů na Ostravici. Víkend ukončujeme ve Frýdlantu na bazéně. Na malé plastové klouzačce dávám jednu jízdu za druhou. Po dopadu do bazénu jsem vždy vyloven postaven na břeh a jedu znovu. Drkotající zuby jsou znamení k odchodu do teplé výřivky. Vodu miluji, takže se není co divit, že po hodině opouštíme bazén s řevem.
mapa
garmin
